Liga evropských výzkumných univerzit (LERU) vydala v březnu dokument o vlivu akademického výzkumu na společnost. Podle LERU se vnímání tohoto vlivu značně proměnilo. Akademický výzkum již nestojí izolovaně, ale stal se součástí širšího inovačního procesu, v němž je běžná spolupráce různých subjektů na společné tvorbě nových poznatků. Proto již není adekvátní striktní rozlišování mezi „akademickým“ (základním) a „aplikovaným“ výzkumem.
Produkce vědění není lineární proces. Společenské inovace nejsou výsledkem čistě vědeckého nebo technologického pokroku, ale také výstupem opakovaného procesu mnoha interakcí mezi různými aktéry. V současném nelineárním, síťovém prostředí je akademický výzkum jakousi dynamickou složkou širšího procesu produkce vědění. Dopady na společnost jsou důsledkem setkávání jednotlivých zúčastněných aktérů a jejich příspěvků k naplnění společného cíle. Taková spolupráce by v ideálním případě měla začínat již ve fázi přípravy výzkumného záměru a prostupovat celým procesem jeho řešení.
Novému modelu produkce znalostí je třeba přizpůsobit i hodnocení jeho dopadů. Klasická lineární představa, která se zaměřuje na snadno kvantifikovatelné výstupy a přímý ekonomický přínos, začíná v současné době ustupovat do pozadí, ačkoliv možná příliš pomalu či nerovnoměrně. Tradiční mechanismy hodnocení jako peer review a bibliometrie by měly projít značnou revizí, aby odpovídaly současným požadavkům. V mnoha zemích v současnosti vznikají hodnotící postupy, které usilují o širší zohlednění nepřímých dopadů výzkumu na společnost. Autoři dokumentu představují jeden z těchto přístupů – SIAMPI, vyvinutý ve v britském a francouzském kontextu.
Dle závěrů dokumentu by tedy univerzitní instituce měly aktivně podporovat společenské dopady výzkumu jako otevřený a dynamický proces, spolupracovat s širokým spektrem aktérů, včetně vlád, soukromého sektoru i široké veřejnosti a usilovat o vyvinutí explicitního a transparentního systému hodnocení vědy, který zohlední všechny typy přímých i nepřímých dopadů na společnost.
