Dotace pro korporace a konzultanty. Financujme nápady, ne firmy, říká studie z univerzity Bocconi

To říká nová studie s názvem Financování nápadů, ne firem: Přehodnocení inovační politiky EU zdola nahoru Institutu pro tvorbu evropských politik při Università commerciale Luigi Bocconi v italském Miláně. Ta se zaměřila na dopady financování inovací z programu Horizont Evropa a Horizont 2020 na konkurenceschopnost a růst (Horizont 2020, tedy 8. rámcový program, běžel mezi lety 2014 a 2020, jeho nástupce program Horizont Evropa, tedy 9. rámcový program, běží od roku 2021 do roku 2027). 

Studie byla zveřejněna na konci června a autoři ji představili i generálnímu řediteli Evropské komise pro výzkum a vývoj Marcu Lemaîtrovi. Analýza vycházela ze dvou hlavních zdrojů dat: databáze Evropské komise o grantech CORDIS a databáze o finančních a účetních údajích firem ORBIS od vydavatele Bureau van Dijk. Z těchto dvou zdrojů sestavili autoři studie nový datový soubor IEP COMPET, který propojuje financování z Evropské komise v letech 2014 až 2024 s finanční výkonností příjemců. 

Finance velkým korporacím, konsoriím a konzultačním firmám na podrobně určená témata 

Od začátku programu Horizont 2020 v roce 2014 šlo z rozpočtu EU přibližně 110 miliard eur na podporu výzkumu a inovací, 30 miliard do soukromých podniků. Podle studie však měly tyto peníze jen malý dopad na konkurenceschopnost, kterou institut hodnotil dle růstu tržeb firem po skončení financování projektu a patentové aktivity společností, která by se také měla projevit v růstu tržeb firem.

Více než polovina tohoto rozpočtu je totiž přidělena firmám působícím ve středně technologicky náročných odvětvích s omezeným růstovým potenciálem. Tyto firmy jsou často opakovanými žadateli, někteří řešili až 200 projektů.

Rozdělení peněz mezi soukromé podniky mělo i další problémy: velká část financování z programu Horizont směřovala k malému počtu velkých korporací se skromnými výsledky v oblasti inovací a s malým růstovým potenciálem, nebo do malých a středních podniků, které jsou však součástí korporátních skupin. Další lví podíl financí směřoval na různé projekty spolupráce do obřích konsorcií s více než 20 účastníky a byl určen na témata s podrobně danými pokyny a očekávanými výsledky. Analýza upozorňuje, že taková konsorcia a shora řízený výzkum nejsou příliš efektivní. Lepší výsledky mají programy, jejichž témata přináší samotní řešitelé, jsou tedy určována „zdola nahoru“. 

V neposlední řadě spolkly mnoho peněz konzultační firmy nebo společnosti poskytující podpůrné služby – například právní, administrativní či obecné podnikatelské poradenství.

Nový rámcový program, ať už bude samostatný nebo začleněný do Fondu pro konkurenceschopnost, by se tak měl soustředit na financování nápadů, nikoli společností. A nápady vznikají spíš v hlavách vizionářů než při vyjednávání mezi Evropskou komisí, členskými státy a podnikatelským sektorem. Jinými slovy: tvůrci politik a podnikatelé mohou mít strategické vize, ale s průlomovými myšlenkami přichází spíš vědci a inovátoři. Těmto nezávislým inovátorům bylo však doposud určeno jen 12 % financování, jak ukázal dataset, který Institut pro tvorbu evropských politik analyzoval. 

V USA a Číně se rozvíjí technologické firmy, v Evropě dojíždí automobilky 

Hlavním rozdílem mezi Spojenými státy a Evropou je fakt, že v Evropě dominují tradiční odvětví se zavedenými technologiemi na rozdíl od nových odvětví, která jsou náročná na výzkum a vývoj, jako je vývoj softwaru a biotechnologií. A tak zatímco v USA a Číně jsou největšími investory do výzkumu a vývoje technologické firmy, v Evropské unii jde o společnosti z automobilového průmyslu, které spadají do středně technologicky náročných odvětví. 

Společnosti ve středně technologicky náročných odvětvích tvoří téměř 50 % evropských výdajů na podnikový výzkum a vývoj (z toho samotný automobilový průmysl představuje 34 %), zatímco v USA je to pouze 10 %.

Automobilový průmysl sice také potřebuje některé high-tech inovace, například čipy, ale ty v něm jsou hlavně odolnými komponenty s dlouhou životností, nikoliv špičkovými logickými čipy, které potřebují například chytré telefony. Tyto nejšpičkovější čipy se vyrábí v Asii a jejich software se navrhuje v USA. Navíc oblasti, v nichž by bylo možné v automobilovém průmyslu ještě přijít s přelomovými inovacemi, jako je např. autonomní řízení, jsou v EU regulovány, zatímco v USA a Číně jsou již testovány v provozu. V Číně již vznikají dokonce taxislužby s autonomně řízenými auty.  

Studie používá definici high-tech sektoru dle OECD, která je založena na intenzitě výzkumu a vývoje, tedy poměru výdajů na výzkum a vývoj k tržbám. Odvětví, kde podniky vynakládají na R&D více než 10 % svých příjmů, jsou klasifikována jako high-tech. Odvětví s intenzitou výzkumu a vývoje mezi 3 % a 10 % jsou klasifikována jako mid-tech. Tento ukazatel vede k sektorovému členění, které je zhruba podobné klasifikacím založeným na průmyslových kódech. Významným rozdílem je však to, že letecký a obranný průmysl není podle tohoto přístupu považován za high-tech, protože jeho průměrná intenzita výzkumu a vývoje činí pouze asi 5–6 %.

Za poslední dekádu vzrostly tržby odvětví náročných na výzkum a vývoj o 130 %, zatímco tržby středně technologicky vyspělých odvětví pouze o 45 %, což zhruba odpovídá růstu nominálního HDP. Evropa tedy logicky za USA zaostává. V letech 2021–2023 lze přibližně 93 % rozdílu v intenzitě výzkumu a vývoje mezi Evropou a USA přičíst rozdílům ve složení průmyslu, zatímco zbývajících 7 % je způsobeno vyšší intenzitou výzkumu a vývoje v USA v rámci jednotlivých odvětví. Jinými slovy: Evropa nemůže dosahovat úrovně výzkumu a vývoje jako v USA, pokud zde budou dominovat tradiční odvětví jako doposud a nevyrostou tu více technologické a biotechnologické firmy. 

Podporu potřebují vizionáři, ne korporace 

Ne náhodou proto došlo v USA například k boomu umělé inteligence, která zahrnuje jak software, tak hardware, jako jsou datová centra či pokročilé čipy pro trénink velkých jazykových modelů. Současná dominance amerických firem v oblasti high-tech stojí dle analýzy na desetiletích vyšších investic do výzkumu a vývoje a nelze očekávat, že pouhé zvýšení evropských veřejných výdajů na výzkum a vývoj uzavře propast mezi americkou a evropskou konkurenceschopností, stejně jako nelze v Evropě očekávat náhlý soukromý růst investic do high-tech výzkumu a vývoje, protože obrat evropských firem je příliš malý na to, aby evropské technologické firmy mohly do výzkumu a vývoje investovat tolik peněz jako firmy americké. 

Technologičtí giganti jako Google či Amazon nevznikly v rámci velkých korporací, ale jako vizionářské projekty jednotlivců. Na tyto projekty vizionářských jednotlivců namísto financování sdružení korporací by se dle autorů studie měla zaměřit i veřejná podpora v Evropě. V Google, který dnes už velkou korporací je, sice stále vznikají další inovace, jako je např. program AlphaFold, který vyřešil problém skládání proteinů a jeho autoři David Baker, Demis Hassabis a John Jumper za něj získali v roce 2024 Nobelovu cenu, nicméně v té chvíli už byl Google natolik velký, že veřejnou podporu nepotřeboval. Přitáhnout investice, zvlášť v EU, kde chybí propojený trh s rizikovým kapitálem, je náročné především pro malé nezávislé firmy. 

Klíčová zjištění a doporučení studie 

Pojďme si na závěr shrnout v bodech klíčová zjištění a doporučení studie Institutu pro tvorbu evropských politik při Università commerciale Luigi Bocconi. 

Klíčové problémy programu Horizont: 

• Finance směřovaly k firmám s nízkým růstovým potenciálem:

Více než polovina financování z programu Horizont směřuje do firem se střední technologickou úrovní a do konzultačních společností s omezeným inovačním a růstovým potenciálem.

• Korporátní skupiny dominovaly:

Mnoho příjemců jsou opakovanými účastníky – někteří jsou zapojeni až do 200 projektů – a obvykle patří do širších korporátních skupin. Tyto subjekty získávají finanční prostředky na výzkum, který je úzce propojen s jejich korporátními zájmy.

• Nástroje spolupráce mají omezený dopad:

Většina financování z programu Horizont (60–80 %) směřuje na nástroje spolupráce zahrnující rozsáhlá mezinárodní konsorcia s podrobnými shora řízenými výzkumnými agendami. Tyto spolupráce však nepřináší dlouhodobý růst či inovativní výsledky příjemců. Pozitivní efekty na spolupráci jsou pozorovány během období dotace, tedy cca tři roky, ale po skončení financování nepřetrvávají.

• Výzkumné programy jsou ovládané členskými státy a korporacemi

Pracovní programy pro nástroje spolupráce jsou připravovány velkými programovými výbory, v nichž dominují národní, často korporátní zájmy. To vede ke vzniku programů zaměřených na postupné neboli inkrementální, nikoli radikální inovace.

• Podpora rané fáze inovací se jeví jako neúčinná

Dotace zaměřené na inovace v rané fázi často putují k velkým korporátním subjektům, nikoli k malým nezávislým firmám. U těchto velkých firem je obtížné měřit dopad relativně malých grantů.

• Malé a střední firmy mají větší růstový potenciál

Programy financování, jako je Nástroj pro MSP (SME Instrument) a akcelerátor Evropské rady pro inovace (EIC Accelerator), vykazují významné a trvalé pozitivní efekty – ovšem pouze pro malé, nezávislé firmy (malé a střední podniky, které nepatří do širších skupin). Tyto firmy mají také vyšší pravděpodobnost podání patentů v oblasti špičkových technologií.

• Omezený dosah efektivního financování

V rámci zkoumaného vzorku se pouze 35 % financí dostalo k nezávislým inovátorům; tento podíl klesl na 7,5 %, pokud se zaměříme na příjemce z řad malých a středních podniků. Navíc nejsilnější růstové efekty jsou zaznamenány v sektorech poradenství a podpůrných služeb, nikoli v IT nebo výrobě. 

Tři klíčová doporučení: 

• Přeorientovat financování programu Horizont

Přesměrovat prostředky ze spolupracujících nástrojů do programů cílených na MSP – zejména těch, které podporují inovace v rané fázi s vysokým potenciálem – v rámci Pilíře 3 programu Horizont Evropa (pod EIC).

• Podporovat nezávislé inovátory

Upřednostnit financování pro malé, nezávislé firmy, které nejsou součástí korporátních skupin. Zavést limity na opakovanou účast a omezit financování konzultačních společností.

• Podporovat novost a zdola nahoru směřující inovace

Podporovat otevřené a flexibilní výzvy, které umožňují prostor pro nové a různorodé nápady, podle přístupu EIC „Challenge“.

Bude 10. rámcový program více otevřený vizionářským nápadům, které vzniknou v hlavách výzkumníků a inovátorů? Bude více podporovat tzv. „bottom-up“ přístup? Nebo bude dál shora určovat výzkumná témata a mít tzv. „top-down“? Bude v praxi skutečně méně byrokraticky náročný, jak mu mnozí vyčítají? Tak aby o peníze měly odvahu žádat i malé nezávislé firmy, které nemají v dotační oblasti zkušenosti a nemohou si dovolit zaplatit konzultační firmy? Odpověď na tyto otázky budeme znát již brzy, struktura 10. rámcového programu pro výzkum a vývoj by měla být zveřejněna 16. července 2025, i když se již objevují uniklé dokumenty. V praxi se však ukáže až v roce 2028. 

Zdroj: Institut pro tvorbu evropských politik, Università commerciale Luigi Bocconi, Itálie