Můžeme zpochybnit grantový systém založený na hodnocení projektových návrhů a formálně do něj vložit i prvek náhody? Co kdybychom granty losovali? Tato provokativní otázka možná napadne nejednoho vědce, když si otevře výsledky grantových výzev a nevidí své jméno mezi pár procenty šťastných, kteří získali peníze.
Losování zní možná jako vtip, ale nedávalo by nakonec stejné (či dokonce lepší) výsledky než hodnocení pomocí hodnotitelů? Touto otázkou se seriózně zabývají grantové agentury po celém světě včetně Evropské komise v návrhu programu Horizont Evropa pro roky 2028–2033. Některé grantové agentury ho dokonce již pilotně otestovaly.
Je třeba podotknout, že nevíme o žádné grantové agentuře na světě, která by granty pouze a jenom losovala bez jakéhokoli hodnocení (čímž nevylučujeme, že i taková existuje). Všechny agentury, které systém loterie uplatnily, a které jsme pro účely tohoto článku oslovili, kombinovaly losování s hodnocením, tedy uplatnily tzv. částečnou randomizaci. Většinou v první fázi žádosti vyhodnotili hodnotitelé a losování poskytovatelé uplatnili až v dalším kole, když byly vyřazeny nekvalitní žádosti a ve hře o peníze zůstaly pouze žádosti, jež překonaly určitou bodovou mez. Od této hranice poskytovatelé financí usoudili, že investovat čas a peníze do dalšího hodnocení nemá smysl a mezi podobně kvalitními žádostmi tak nechali rozhodnout náhodu. O které poskytovatele šlo? Například o Britskou akademii (British Academy), Švýcarskou národní grantovou agenturu (Swiss National Science Foundation, SNSF) či Nadaci Volkswagen (Volkswagen Foundation).
Proč poskytovatelé experimentují
Proč se vůbec vyskytl skepticismus k „zlatému standardu“ rozdělování účelových peněz ve vědě, kterým je hodnocení grantových žádostí pomocí hodnotitelů? Z několika důvodů. Tím prvním je, že velkým problémem současného systému rozdělování účelových peněz je velmi dlouhý čas mezi podáním žádosti o grant a přidělením peněz, a s tím související časově a lidsky nákladný proces hodnocení. Tento proces mnohdy trvá mnoho měsíců, někdy i déle než rok. To kritizoval i portugalský ministr pro vědu Manuel Heitor se svou 15člennou expertní skupinou, která měla na starosti průběžné hodnocení programu Horizont Evropa (2023–2028), a jejímž výstupem byla Heitorova zpráva. Heitorova zpráva Evropské komisi doporučila, aby okamžitě zřídila novou „experimentální jednotku“, která by vyzkoušela „nové programy, hodnoticí postupy a nástroje“.
„Máme tři roky programu Horizont Evropa (...) na testování těchto nových věcí,“ řekl k tomu Manuel Heitor. Na úrovni hodnocení grantů zpráva navrhuje experimentování právě s loterijním prvkem neboli randomizací po vzoru Nadace Volkswagen v Německu.
Druhým důvodem pro použití loterie při rozdělování peněz na vědu je riziko zaujatosti – zaujatosti vůči ženám, mladým a minoritním skupinám či zaujatosti vůči vědcům a institucím s menším věhlasem. Toto riziko se dá podle výzkumnice Sören Krach z univerzity v Lübecku eliminovat tak, že na začátku proběhne losování a až z těchto náhodně losovaných projektů jsou pomocí hodnocení vybrány projekty určené k podpoře. Tento princip se nazývá „lottery-first“ princip. Vyzkoušela ho německá Nadace pro inovace ve vysokoškolském vzdělávání (StIL) a aktuálně se do něj podle studie pouští i dánská nadace Villum.
Podle Krach, která zkoumala výsledky experimentu StIL a publikovala k tomu v listopadu 2025 studii v prestižním časopise Nature Communications, se ukázalo, že zastoupení žadatelek se zvýšilo přibližně o 10 procent a podíl financovaných projektů vedených ženami vzrostl o 23 procent ve srovnání s dříve používaným postupem. Odhadované ekonomické náklady, tj. čas strávený žadateli, recenzenty a administrativními pracovníky, se zároveň snížily přibližně o dvě třetiny.
Experiment! Nadace Volkswagen
Nadace německé automobilky Volkswagen provedla v letech 2013–2020 experiment s částečnou randomizací grantů, který přímo i pojmenovala Experiment!
Experiment! byl program malých grantů ve výši 120 000 eur na 18 měsíců, určený k prozkoumání nových konceptů a hypotéz a neobvyklých metodologií. Nadace během této doby vyhlásila osm výzev a obdržela více než 5050 návrhů. Program byl dle Ulrike Bischler, kterou redakce oslovila, „nesmírně populární”, takže žádostí přišlo mnoho a vzhledem k omezenému rozpočtu byla v důsledku toho míra úspěšnosti pouhých 3,6 %.
Bischler přibližuje proces částečné randomizace: „Každý rok zaměstnanci nadace (programoví ředitelé) vybírali užší výběr na základě formální způsobilosti a programových kritérií. V prvních čtyřech kolech návrhy hodnotila interdisciplinární a mezinárodní porota (staré schéma). V posledních čtyřech kolech jsme ponechali porotní systém a přidali fázi losování, což vedlo ke dvěma skupinám (porota, los).“
Následně si nadace vypracovala zhodnocení obou přístupů. Upozorňuje však, že nešlo o řádnou bibliometrickou studii, ale jednoduchou analýzu výsledků. Tato analýza shledala, že po zavedení částečné randomizace se zvýšila diverzita žadatelů a témat, přičemž zároveň nebyl pozorován žádný rozdíl v hrubé analýze výsledků projektů, ani se nezvýšilo procento nekvalitních návrhů. Navzdory tomu nadace v experimentu nepokračuje a používá k hodnocení klasické peer review. K celému experimentu vytvořila nadace záložku na své webové stránce, kterou pojmenovala Dejme šanci náhodě (Give chance a chance).
Experimentování se nebojí ani Britové a Švýcaři
Možná někoho napadne, že Nadace Volkswagen si takové experimentování jako nadace soukromé firmy může snadno dovolit. Co ale veřejní poskytovatelé? Jaké jsou zkušenosti Britské akademie či Švýcarské národní grantové agentury (SNSF) s částečnou randomizací? U obou těchto poskytovatelů musí žádosti překonat určitý práh a poté už nejsou hodnoceny, ale jsou losovány.
„Pro většinu hodnotitelů je to vítané ulehčení od nutnosti hodnotit a seřazovat tolik vynikajících žádostí. Někteří však nejsou dostatečně přesvědčeni o správnosti tohoto postupu, a proto i nadále sledujeme pilot randomizace, abychom zjistili, jaký je skutečný poměr přínosů,“ říká pro portál VědaVýzkum.cz Alex Khan z Britské akademie. Ta tímto způsobem každoročně rozděluje 400 grantů do výše 10 000 liber, jde tedy o malé granty v celkové výši 3 milionů liber. Peníze nepocházejí pouze od britské vlády, ale jsou kombinovány i s penězi od filantropů. Přestože jde o relativně malé částky, Britská akademie program dle slov Alex Khan považuje za „jednu ze svých vlajkových lodí“. Dosavadní evaluace, kterou provádějí výzkumníci Philip Clarke a Rhys Thomas z Oxfordské univerzity a Adrian Barnett z Queenslandské technologické univerzity, se zaměřila na to, jak se změnil okruh žadatelů a tedy i příjemců grantů. Došlo podle nich ke zvýšení rozmanitosti mezi žadateli.
Výzkumníci se nyní zaměřují na otázku, zda byla udržena i kvalita výsledků. „Do konce druhé fáze v roce 2028 budeme mít jasnější představu o tom, zda měla diverzifikace okruhu žadatelů a příjemců grantů dopad na rozsah a kvalitu výsledků těchto grantů,“ říká Alex Khan.
Co se týče finančních úspor, tak k těm v Britské akademii nedošlo, neboť hodnotitelé nedostávají za hodnocení žádostí žádnou odměnu, jde o čestnou funkci. „Z hlediska uvolnění jejich času pro jiné akademické aktivity je však úspora značná,“ říká Khan.
Jaké zkušenosti má s částečnou randomizací SNSF? Na to nám odpověděla její pracovnice Fanny Mülhauser. „Na základě dosavadních zkušeností je loterijní prvek žadateli obecně dobře přijímán. Mezi hodnotiteli jsou názory poněkud pestřejší, nicméně využití loterie v procesu alokace financí je celkově dobře akceptováno.“
Od zavedení loterijního systému v roce 2019 bylo do slosování ve Švýcarsku zařazeno celkem 974 návrhů, z nichž 562 bylo podpořeno částkou v celkové výši 375 milionů švýcarských franků. To představuje 4,8 % z předložených návrhů a 12 % celkového rozpočtu na financování, tedy poměrně malou část.
Za hlavní výhody systému považuje SNSF omezování podvědomých předsudků v rozhodování, s loterijním systémem je také překročeno obvyklé binární dělení na „podpořené“ a „zamítnuté“ návrhy zavedením kategorie „schváleno, ale nefinancováno“. Zda se udržela kvalita projektů, to SNSF v tuto chvíli podle Mülhauser analyzuje.
Přečtěte si také
Grantová agentura České republiky jako nejvýznamnější poskytovatel podpory projektů základního výzkumu v ČR začne od příštího roku financovat přes 400 vědeckých projektů ze všech oblastí základního výzkumu. Celkem na ně připadne přes 3,7 mld. Kč. Podporu na příští rok oznámil i Nadační fond IOCB Tech: patnácti vědcům a vědkyním udělil Pamětní grant Martiny Roeselové.
Grantová agentura ČR o losování neuvažuje
Zeptali jsme se také našeho největšího poskytovatele peněz na základní výzkum, který zrovna v listopadu zveřejnil výsledky svých výzev – Grantové agentury ČR – zda o losování neuvažuje? „O možnosti využití losování při výběru návrhů projektů, které by měly získat financování, aktuálně neuvažujeme. Grantová agentura ČR má robustní a v českém prostředí unikátní systém hodnocení návrhů projektů, do něhož jsou zapojeni výhradně vynikající vědci – odborníci na daná témata. Tento systém se inspiruje nejlepší praxí předních světových agentur v čele s Evropskou výzkumnou radou (ERC). Výběr projektů probíhá formou panelového hodnocení. Standardní soutěže posuzuje 38 tematických panelů složených z přibližně 8–15 vědců. Vysoce výběrové soutěže EXPRO a JUNIOR STAR hodnotí výhradně zahraniční odborníci v 8 tematických oborových komisích. Všichni členové panelů mají minimálně titul Ph.D., přibližně třetina členů panelů jsou docenti a další třetina profesoři,“ říká na dotaz redakce mluvčí agentury Vojtěch Janů.
Dále upřesňuje postup hodnocení: „Hodnoticí proces je dvoufázový. V první fázi se na každý návrh projektu vypracovávají dva odborné posudky od členů panelu a zároveň další dva členové panelu projekt hodnotí (u EXPRO a JUNIOR STAR se vypracovávají čtyři posudky). O celkovém hodnocení projektu následně rozhoduje panel po důkladné diskuzi. Přibližně polovina nejlépe hodnocených návrhů (v případě EXPRO a JUNIOR STAR jde s ohledem na vysokou výběrovost o 30 %) postupuje do další fáze, v níž jsou zpracovány další dva posudky od nezávislých zahraničních expertů. Po dalším podrobném nastudování projektu a všech jeho posudků ho znovu posoudí odborný panel. Ten také určí výsledné pořadí všech příslušných projektů po jejich porovnání mezi sebou.“
Vojtěch Janů také zdůrazňuje, že vědecké návrhy hodnotí vědci a losování by mohlo vyvolat pochybnosti o transparentnosti rozhodování, důvěryhodnosti a odpovědném nakládání s veřejnými prostředky. A v neposlední řadě ho neumožňuje zákon: „Proces losování není možné využít s ohledem na současnou právní úpravu (zákon č. 130/2002 Sb.), která je postavena na principu hodnocení jednotlivých návrhů projektů a výběru těch nejlepších.“
V českém prostředí nás tak losování grantů v nejbližší době asi nečeká. Možná se ho ale dočkáme u evropských grantů z rámcového programu Horizont Evropa.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
