Jak přilákat excelenci ze zahraničí? TA ČR cizeluje podmínky Industrial Chairs

Technologická agentura ČR (TA ČR) připravuje ambiciózní krok k transformaci domácího aplikovaného výzkumu. Ve 3. čtvrtletí roku 2026 plánuje vyhlásit v rámci programu SIGMA (dílčí cíl 2) specifickou veřejnou soutěž založenou na modelu Industrial Chairs. Cílem je přilákat do Česka špičkové kapacity ze zahraničí, které s sebou přinesou globální know-how a nastartují novou éru spolupráce mezi akademickou sférou a průmyslem.

Předpokládané parametry soutěže počítají s tím, že na jeden projekt bude možné získat podporu až 42 milionů korun, přičemž maximální intenzita podpory ze státního rozpočtu je stanovena na 60 %. Celková délka řešení projektu se odhaduje na 5 až 7 let (60–84 měsíců), což poskytuje dostatečný časový rámec pro skutečnou transformaci pracoviště.

Výhodná spolupráce 

Hlavním nositelem projektu musí být výzkumná organizace, která do řešení zapojí minimálně jeden podnik z aplikační sféry. Klíčovou postavou je samotný Industrial Chair, tedy mezinárodně uznávaný odborník, který v posledních pěti letech působil v zahraničí. Program klade velký důraz také na kontinuitu a výchovu nových talentů, proto je povinnou součástí týmu zapojení tří začínajících výzkumníků (studentů nebo absolventů do 35 let). Personální provázanost s praxí pak zajišťuje podmínka, aby alespoň jeden člen týmu měl minimálně 30% úvazek v partnerské firmě, zatímco hlavní řešitel musí na akademické instituci působit alespoň na poloviční úvazek.    

V samotném výzkumném prostředí jsou reakce zatím opatrné. Mezi vědci se již déle ozývají hlasy upozorňující na nízkou efektivitu přímých dotačních titulů, které mohou svádět soukromé firmy k formalistnímu přístupu a „dotační podpora může naopak brzdit vlastní invenci a nutnost dosahovat výzkumných výsledků se skutečnou hodnotou“, jak přiznává i analýza vytvořená za bývalé ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové. Cílem státu by podle kritiků mělo být především vytvoření co nejlepších podmínek pro soukromé iniciativy, které dokážou vidět tržní potenciál vědeckých výsledků lépe než úředníci. Že se plodná spolupráce se soukromými podniky může zrodit i bez dotační podpory, potvrzuje i pozitivní zkušenost Miroslava Frosta, který se věnuje výzkumu v jednom z technicky orientovaných ústavů Akademie věd: „Zahraniční subjekt se na nás obrátil s nabídkou spolupráce na základě vlastní interní rešerše odborné literatury, ze které jim vyšlo, že jsme v daném oboru v rámci Evropy nejperspektivnější partner. Jejich motivací bylo okamžité navázání spolupráce v rychle se vyvíjejícím oboru, projekt tak financovali sami bez pomoci veřejných zdrojů. Tento aspekt pak také určoval intenzitu a dynamiku spolupráce, které výrazně převyšovaly standardy běžné v projektech spolupráce financovaných z dotačních výzev.“

Výzkumné organizace nyní komentují připravované podmínky dotace, které se ještě finalizují. Obavy panují například z toho, zda se podaří najít dostatek špičkových zahraničních výzkumníků, kteří se do programu zapojí.  

„Na ČVUT jsme ve fázi rozmýšlení možností a potenciálu využití této příležitosti tak, aby pomohla k rozvoji univerzity jako celku. Program samotný je velmi ambiciózní, zároveň velmi restriktivní. Tedy ‘není pro každého‘, což je správně. Na druhou stranu je otázka, zda v pomyslných Vennových diagramech existuje smysluplný průsečík,“ okomentoval nastavení programu prorektor pro zahraničí a vztahy s vládou Ladislav Krištoufek z Českého vysokého učení technického (ČVUT). 

„Špičkových odborníků, kteří mají prokazatelné zkušenosti s aplikovaným výzkumem, si v zahraničí velmi váží a vytvářejí jim perfektní institucionální zázemí. Nebude snadné je ,přetáhnout´. Záležet bude nejen na finálním nastavení podmínek výzvy, ale také na administrativním zázemí jednotlivých výzkumných organizací a dlouhodobé perspektivě spolupráce se soukromým podnikem,“ vyjadřuje opatrně podobné obavy i Frost a zároveň optimisticky dodává: „Zajímavým aspektem výzvy je pro mě snaha zapojit zahraniční experty do strategického řízení přijímajících výzkumných organizací v oblasti transferu a aplikace znalostí, což může být z dlouhodobého hlediska pro český aplikovaný výzkum ohromným přínosem.” 

Jiří Hammerbauer, prorektor Západočeské univerzity (ZČU), vidí v programu především výhody: „Univerzita by získala mezinárodně uznávaného lídra, který by kolem sebe vybudoval tým, přitáhl mladé talenty a posílil spolupráci s firmami. Program míří nejen na výzkum samotný, ale i na strategické řízení organizace a transfer znalostí.“ Mluvit o konkrétním využití programu nebo kandidátech je ale podle něj zatím předčasné.

Tři hlavní cíle programu

Jak uvedla TA ČR, program bude mít tři hlavní pilíře, které definovala diskuse expertů z řad univerzit i byznysu (např. ČVUT, Contipro či BHM Group):

• Magnet na talenty: Soutěž je především o lidech. Špičkový lídr má fungovat jako mentor, který k sobě přitáhne novou generaci doktorandů a výzkumníků. Měřítkem úspěchu nebude jen výzkum, ale kvalita komunity, která kolem „Chaira“ vznikne.
• Technologická štěpná reakce: Pro firmy nejde o běžný grant na dílčí inovaci. Cílem je nastartovat zcela nové obory a směry, které v Česku chybí. Očekává se přínos globálních kontaktů a ambice budovat byznys s vysokou „ekonomickou mohutností“.
• Konec uzavřenosti (inbreeding): Klíčem je odvaha k otevřenosti. Program vyžaduje příchod lidí formovaných zahraničím, kteří do českých institucí vnesou jinou kulturu. Experti zároveň zdůrazňují nutnost zapojit tyto osobnosti přímo do strategického řízení univerzit a transferu znalostí.

„Je to katalyzátor změny mindsetu s velkým pákovým efektem: věříme, že kolem špičkového lídra vyroste dynamický ekosystém projektů a spoluprací, který českému výzkumu otevře další cestu k vytváření inovací s vysokou přidanou hodnotou a globální tržní silou,“ říká TA ČR o připravovaném programu. Předpokládané podmínky vypsala agentura ve své zprávě.

„Věřím, že velkorysé nastavení podpory vyvolá skutečnou, a hlavně širokou soutěž těch nejlepších, kde se vysoká konkurence stane jasným potvrzením prestiže a ambice celého programu. Bylo by mrzuté, kdyby se počet a kvalita uchazečů míjely s alokací výzvy a postavily tak TA ČR před dilema: nechat peníze propadnout (politicky obtížné), nebo slevit z nároků na excelenci (popřít smysl programu). Nepochybuji, že by TA ČR preferovala excelenci,” vyjádřil se Jiří Krechl z agentury CzechInvest.

Jakou roli sehraje byznys

Vzhledem k časové náročnosti akvizice špičkových odborníků zveřejňuje TA ČR předběžné podmínky s předstihem. Průmyslová sféra tento krok vítá, ale zdůrazňuje nutnost zaměření na praxi.

Jan Proksch, manažer Svazu průmyslu pro VaVaI, k tomu dodává: „Z pohledu firem bychom byli rádi, aby v projektech bylo co největší sepětí s firemní sférou a došlo k podpoře výraznějších inovací. Je důležité, aby expert byl otevřený k transferu a nebyl primárně zaměřen na publikační činnost, aby naplňoval potřeby firem.“

Podle Jiřího Krechla vykazuje program Industrial Chairs zajímavý paradox: největší šanci na úspěch má u firem, které již mají osvícené vedení, zatímco v sektorech vyžadujících totální restart, může narazit. Krechl upozorňuje na to, že zatímco průmysl aktuálně volá spíše po operativních pracovnících s bakalářským titulem, tento program nabízí strategické posílení v podobě špičkových vědců.

Industrial Chairs tak nepředstavují okamžitou náplast na současný nedostatek techniků, ale jsou spíše ambiciózním pokusem o transformaci celého odvětví. Cílem je podle Krechla vybudovat průmysl, který se během deseti let vymaní z role pouhé „montovny“, stane se jádrem vlastního vývoje a začne PhD absolventy pro svou existenci přirozeně vyžadovat. Zároveň dodává, že mentální limity tradičně inkrementálně inovujícího českého průmyslu zde korelují s jistou pohodlností výzkumných organizací.

Podle ambasadorky Druhé ekonomické transformace a majitelky firmy Profimed Alexandry Kala by se Česko mělo jako malý stát soustředit na jasně definované výzkumné priority s vysokým potenciálem pro průmyslové využití a růst HDP. Mezi ty patří technologie, jako jsou polovodiče, kvantum či umělá inteligence, případně biotechnologie, u kterých však Kala vnímá bariéru v chybějícím navazujícím průmyslu.

Ďábel je ukryt v detailech 

Jak zmiňujeme výše, program je stále diskutován a některá témata zůstávají otevřená. Patří mezi ně také otázka, v jakých konkrétních situacích budou mít firmy možnost jednat. „Je důležité, kdo a jak bude moci výsledky společného výzkumu uplatňovat, jaké budou možnosti změn v týmu atd. To pak bude mít i vliv, jak budou firmy ochotny vědce spolufinancovat a do projektu jít,“ dodává Proksch.

Alexandra Kala v programu vidí pozitiva: „V rozpočtech velkých firem jsou jeden až dva miliony korun ročně na podporu takového experta relativně zanedbatelné peníze. Hlavní přínos totiž není v tom, že by ten člověk musel povinně za pět let přihlásit patent, ale v tom, že se firemní výzkumný tým propojí se špičkovým evropským know-how, naučí se spolu komunikovat a nastaví se systém pro budoucí inovace a licence.“

Výzkumník Miroslav Frost to komentuje se skepsí z terénu a upozorňuje, že „ďábel je ukryt v detailech“. „Nerad bych, aby podmínky nahrávaly tomu, že firma se s výzkumnou organizací domluví na čistě formálním krytí částečného úvazku zaměstnance ve firmě. Tím bude podmínka spolupráce splněna a podnik nebude mít žádné výdaje navíc, protože by zaměstnance tak jako tak platil.“ 

Nulový inbreeding ano, ale…

Jedním z nejdiskutovanějších bodů je podmínka nulového inbreedingu, který poměrně přísně vylučuje z hledáčku kohokoliv s předchozí vazbou na instituci. Cílem je, aby výběr byl transparentní a otevřel dveře novým impulzům. Pro instituce ale může být tento požadavek výrazně limitující, s čímž souhlasí Krištoufek: „Omezující to samozřejmě je, ale je to správně. Neměli bychom však zahrnovat pregraduální stupeň studia. Pokud někdo absolvuje školu na úrovni bakaláře, odejde na dlouhou dobu do zahraničí a chce se vrátit, mělo by to být v pořádku.“

Že by se měla podmínka nulového inbreedingu přeformulovat, říká také Hammerbauer: „Vhodnější by bylo formulovat požadavek pozitivně – tedy ne jako vyloučení jakékoli dosavadní vazby na instituci, ale jako důraz na doložitelnou mezinárodní excelenci, která do prostředí přináší nové kompetence, know-how a impulzy pro reakci na současné výzvy i budoucí trendy výzkumu. Samotná dřívější vazba na instituci by neměla převážit nad doložitelnou mezinárodní excelencí a schopností přinést do prostředí to, co v něm dosud chybí.“

Naopak Jiří Krechl vnímá zamezení inbreedingu jako velmi pozitivní: „Jde v podstatě o způsob, jak čelit tomu, že nekvalitní vysoké školy produkují nekvalitní manažery. Příliv externích expertů je racionálním – a možná jediným – způsobem, jak tento kruh přetrhnout,” říká Krechl. „Nejde o pochybnosti o kvalitě českého výzkumu, ale snahu do něj cíleně vnést nový genetický kód, který se v uzavřeném systému přirozeně vyvinout nemůže. Pokud instituce recykluje pouze své vlastní absolventy, replikuje i stejné chyby a slepá místa.”

Další otázkou zůstává přesné zaměření pozice. Podle Krištoufka je zásadní specifikovat, zda je role myšlena jako primárně rozvojová nebo výzkumná, protože každá z nich cílí na odlišné typy osobností.

Na otázku, zda může program zvýšit konkurenceschopnost vůči zahraničí a přilákat zahraniční vědce, odpověděl prorektor ZČU: „Potenciál na to určitě má, ale sám o sobě to stačit nebude. Program může být silným impulsem, protože nabízí dlouhodobější rámec, zapojení týmu i vazbu na průmysl. O skutečné atraktivitě ale rozhodne finální nastavení podmínek.“

Podrobné parametry budou zveřejněny v průběhu roku 2026. TA ČR aktuálně sbírá podněty z proběhlých kulatých stolů, aby finální zadávací dokumentace odpovídala potřebám českého trhu i vědy.