Nostrifikace zahraničních diplomů: Pojistka kvality, nebo zbytečná byrokracie?

Studijní pobyt v zahraničí je dnes běžnou součástí akademické kariéry. Problém ale nastává ve chvíli, kdy si absolvent chce svůj diplom nechat uznat v jiné zemi, ať už kvůli pokračování ve studiu, nebo výkonu profese.

Uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice (tzv. nostrifikace) znamená, že příslušná instituce posoudí, zda dosažené vzdělání žadatele odpovídá českému standardu. Proces je nutný zejména u regulovaných profesí, například ve zdravotnictví nebo advokacii, případně při pokračování ve studiu. „Účel podání žádosti je zpravidla požadavek zaměstnavatele či úřadu (např. Úřadu práce, Živnostenského úřadu či pojišťovny) nebo jako podklad pro zkoušky odborné způsobilosti pro výkon některého z regulovaných povolání,” sdílí svou zkušenost z Masarykovy univerzity Martina Vlková, ředitelka studijního odboru.

Že se může nostrifikace stát problémem, ukázal medializovaný případ bývalé ministryně spravedlnosti Evy Decroix, která studovala právnické magisterské studium ve Francii. Ač měla ministryně dokonce doktorát z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a nostrifikované magisterské vzdělání, po medializaci přestala užívat český titul Mgr., ke kterému ji ani nostrifikace neopravňovala. 

Evropská i světová pravidla

Řada států se už desítky let snaží uznávání vzdělání zjednodušit. Klíčovou roli hraje tzv. Lisabonská úmluva z roku 1997 (Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu), která stanovuje, že diplom získaný v jiné signatářské zemi by měl být uznán, pokud mezi studijními programy neexistují zásadní rozdíly. Důkazní břemeno přitom leží na instituci, která uznání odmítá. Lisabonskou úmluvu ratifikovalo 57 států, včetně všech evropských zemí a několika mimoevropských, jako je Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Izrael nebo země bývalého Sovětského svazu.

„Předmětem posouzení je v takovém případě skutečně pouze dokument, se kterým žadatel přichází. Ověřuje se, zda je platný, zda prokazuje vysokoškolské vzdělání, jestli měla instituce oprávnění diplom vydat atd. Řeší se také, zda vysokoškolské vzdělání parametricky odpovídá tomu, jak máme systém nastavený v Česku, například z hlediska délky studia nebo akademické zátěže. V některých zemích je například možné získat magisterský titul bez předchozího bakalářského stupně, a to je příklad diplomu, který nostrifikací neprojde,“ sdílí své zkušenosti  David Pavlorek z odboru vysokého školství Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

Podle jeho slov je nyní v procesu také ratifikace globální úmluvy o uznávání kvalifikací, která propojí signatáře Lisabonské úmluvy s dalšími podobnými světovými uskupeními tak, aby vzniklo celosvětové konsorcium.

Změny v zákonech a český systém

Český systém funguje decentralizovaně. O nostrifikaci rozhodují veřejné vysoké školy, které uskutečňují obsahově obdobný studijní program. Pokud takový program v Česku neexistuje (např. Oceánografie nebo Konstrukce zaoceánských lodí), rozhoduje MŠMT. V případě vojenských škol rozhoduje Ministerstvo obrany a u bezpečnostních složek Ministerstvo vnitra.

Debatu o podobě systému v posledních letech ovlivnila novela Zákona o vysokých školách účinná od roku 2024. Ta uznání studia zjednodušila, neboť při posuzování zahraničního vzdělání instituce nemusí hodnotit obsahovou náplň studia a získané kompetence, ale jen formální náležitosti studia.

Zároveň se v praxi rozšiřuje tzv. interní evaluace. Ta umožňuje vysokým školám uznat diplom pouze pro účely přijímacího řízení bez nutnosti klasické nostrifikace. „Naši uchazeči preferují zjednodušený postup interní evaluace, který jim velmi celý proces přijetí zjednodušil a urychlil. O nostrifikace obecně žádají spíše lidé pro účely zaměstnání v ČR nebo uchazeči, kteří se snaží do ČR přijet a opakovaně neuspěli v minulých letech,” sdílí svoji zkušenost Petra Čiháková ze studijního oddělení rektorátu České zemědělské univerzity.

Další změnu přinesla novela služebního zákona z ledna 2025, která považuje diplomy úředníků z Evropské unie, Evropského hospodářského společenství, Spojeného království a Švýcarska za rovnocenné těm českým.

Kolik žádostí a kdo je podává

V Česku se ročně vyřídí přibližně 5 až 6 tisíc žádostí o nostrifikaci, které eviduje neveřejný registr MŠMT. Vyšší zájem ministerstvo evidovalo v roce 2023, kdy v důsledku ruské invaze na Ukrajinu vzrostl počet na 7000 žádostí. „Z hlediska počtu tvoří největší počet žadatelů Ukrajinci, kterých je okolo 80 %. Druhou nejvíce zastoupenou skupinou jsou Rusové a dále dostáváme podobné počty žádostí z dalších zemí, jako je například Kazachstán, Bělorusko, Indie nebo Ghana,“ sdílí David Pavlorek z MŠMT. 

„Nostrifikovat své diplomy potřebují také čeští absolventi zahraničních univerzit. Nejvíce žádostí přichází ze zemí, kde je možné studovat v anglickém jazyce, tedy ze Spojeného království, USA, severských zemí nebo Nizozemska. Někteří si také nostrifikují diplomy z českých poboček polských nebo slovenských škol,“ dodává. 

Nejvíce žádostí o nostrifikaci řeší Univerzita Karlova. Před rokem 2022 řešila zhruba 900 žádostí ročně, po začátku ruské agrese na Ukrajině jejich počet vzrostl až na trojnásobek. V současnosti se pohybuje přibližně na dvojnásobku původních hodnot.

Na Masarykově univerzitě se počet žádostí pohybuje kolem 400 ročně. V roce 2021 jich bylo 270, v roce 2022 naopak 513 a v roce 2025 klesl počet na 264. Na České zemědělské univerzitě vyřídili v loňském roce přibližně 150 žádostí, na Technické univerzitě v Liberci 87.

Jak dlouho proces trvá

Samotné řízení obvykle trvá do 30 dnů, pokud jsou všechny dokumenty v pořádku. „Po novele Zákona o vysokých školách se proces výrazně zrychlil a žádosti bez komplikací vyřizujeme v zákonné lhůtě do 30 dní, ve složitějších případech do 60 dní. K výraznému zpomalení procesu může docházet při problému ověření zahraniční vysoké školy, která předmětné vzdělání poskytovala, nebo nejasnému a výrazně odlišnému vzdělávacímu vysokoškolskému systému zahraniční země a odlišným podmínkám průchodu jednotlivými stupni vysokoškolského vzdělání, kdy nastává problém ve srovnání typu zahraničního vzdělání k českým vysokoškolským typům vzdělání,“ říká Martina Vlková.

V extrémních případech se ale proces může výrazně protáhnout. „Ve výjimečně komplikovaných případech může dojít k prodloužení vyřízení žádosti až např. na rok. K tomu však dochází pouze mimořádně a z naší strany jsme zaznamenali pouze jednotky takových případů,” dodává Michaela Andělová z Technické univerzity v Liberci.

Podle Petry Čihákové z České zemědělské univerzity bývá největším problémem neúplná dokumentace. „V tzv. mimosezonním období jsme schopni žádost vyřídit i za týden, jindy to bývá měsíc. Největší problém dělají nesprávné ověřené dokumenty, chybějící dokumenty apod. Způsobeno je to převážně tím, že žadatelé nečtou zveřejňované informace.“

Bariéra pro studenty?

Podle zástupců univerzit ale současný systém nepředstavuje zásadní překážku pro příchod zahraničních studentů. Michaela Andělová z Technické univerzity v Liberci upozorňuje, že klíčovou roli hrají jiné faktory: nabídka studijních programů, vízová politika nebo cena studia.

Podobně se vyjadřuje i Univerzita Karlova. „Domníváme se, že samotný systém nostrifikací (kritéria pro uznání daná Zákonem o vysokých školách) tuto schopnost ovlivňuje jen v malé míře, překážky vyvstávají spíše z důvodu odlišností ve vzdělávacích systémech některých zemí,“ uvádí tisková mluvčí Michaela Lagronová.

Na Univerzitě Karlově se i přesto snaží proces ještě více zjednodušit. Univerzita totiž v roce 2024 uzavřela memorandum o spolupráci s nadacemi Kellner Foundation a Bakala Foundation, které umožňuje zrychlené nostrifikační řízení pro držitele jejich stipendií. 

Stipendia nyní chtějí zprostředkovávat i samotní čeští studenti a absolventi prestižních britských univerzit, na nichž školné vyskočilo po brexitu do milionů. Studentka Cambridge Nina Fořtíková spolu se spolužáky založili na začátku roku 2026 projekt Oxbridge Stipendium, jehož cílem je propojit přijaté studenty s dárci a firmami tak, aby školné nebylo překážkou. Nebude však pro ně titul z britských univerzit nakonec v českém prostředí možným problémem, jak se ukázalo i u Evy Decroix? 

Český systém nostrifikací tak stojí mezi dvěma tlaky. Na jedné straně je snaha zjednodušit mobilitu a administrativu, na druhé potřeba zachovat kontrolu kvality vzdělání. Změny v legislativě i praxi naznačují, že se systém postupně otevírá větší flexibilitě. Otázkou ale zůstává, zda to bude v době rostoucí mezinárodní mobility stačit.