Německá agentura SPRIND dokáže schválit financování výzkumného projektu během dvou týdnů. Evropským grantovým programům přitom stejný proces často trvá déle než rok. Právě v podobných rozdílech hledá Evropa odpověď na otázku, proč zaostává za USA a Čínou v oblasti inovací. Na některé evropské slabiny je odpovědí i něco, co členské státy nerady slyší: centralizace.
Nedostatečná konkurenceschopnost – problém, na který dlouhodobě upozorňují špičky evropské vědecké obce, technologické firmy i politici. Evropa podle nich ztrácí krok se světem v otázce vědy a inovací. Požadavky na vyrovnání konkurenceschopnosti tak rostou, a to jak na půdě EU, tak i na půdě jednotlivých evropských vlád.
Důvodů současné stagnace je více. Peter Wennink, někdejší ředitel technologického gigantu ASML, jmenuje zejména neochotu vlád i soukromých investorů finančně podpořit riskantní projekty. Uvádí také přílišný důraz na výsledky z minulosti namísto predikování budoucnosti. Wennink přitom mluví z vlastní zkušenosti: firma ASML prokazovala v 80. letech ztrátu, riskantní investice od nizozemské vlády jí ale pomohla v růstu na technologickém trhu. „ASML by neexistovala, kdyby nizozemská vláda před 40 lety do společnosti nevložila ekvivalent dnešních 120 milionů eur po odečtení inflace jako rizikový kapitál,“ popisuje Wennink někdejší situaci firmy.
Vzor jménem ARPA
Zahraniční vzory i historické paralely navíc ukazují, jak efektivní financování vědy může zásadním způsobem ovlivnit hospodářský růst. Logicky se tak nabízí otázka, jak efektivity financování docílit. Potenciální řešení v posledních letech nabízí rostoucí počet evropských států skrze jejich nově založené výzkumné agentury. Ty přitom ve většině případů pojí jeden společný jmenovatel: inspirují se americkým modelem vládního financování nazvaným Advanced Research Projects Agency (ARPA). Nejznámější z těchto agentur je Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA), kterou založil v roce 1958 prezident Dwight D. Eisenhower právě pod názvem ARPA a která stojí mimo jiné i za předchůdcem internetu ARPANETem.
Agentury zastřešené modelem ARPA pro nové hráče na výzkumném poli představují klíčový vzor. Následování jejího příkladu je veřejně deklarovaným cílem nových grantových agentur napříč Evropou, mj. v Německu, Francii, Holandsku nebo ve Velké Británii. V čem je model ARPA specifický? Umožňuje rychlé financování projektů díky jednodušší administrativě, disponuje silnou autonomií a je flexibilní v reakci na vlastní výsledky. Právě tyto prvky se nové evropské agentury snaží napodobit.
Jedním z prvních evropských následovníků americké ARPA se v roce 2019 stala německá federální inovační agentura SPRIND. Výzkumná instituce sídlící v Lipsku má od samého počátku obdobný cíl: slibuje přinést průlomové inovace skrze strategii high risk – high reward.
Po vzoru ARPA se tak nebojí investovat nemalé finanční prostředky do projektů, které ve výsledku mohou znamenat průlom, zároveň ale s sebou nesou riziko „promarněných” peněz. Nové technologie, o které usiluje, mohou přinést nulové výsledky i revoluční změny. Agentura si od tohoto přístupu nicméně slibuje postupné narovnání technologické propasti mezi Německem, potažmo Evropou, a USA.
Zakladatel SPRINDu Rafael Laguna de la Vera k pozici agentury říká: „Má velkou svobodu a je také finančně postupně lépe a lépe vybavena tak, abychom mohli řešit velké problémy. Máme právo riskovat a zároveň selhávat. Protože jinak neriskujete. Když investujete do průlomových inovací, potřebujete trochu času a trpělivosti. Nevznikají totiž přes noc.“
Agentura se kromě podpory riskantních projektů či ochoty zastavit financování projektů, které výsledky dlouhodobě nepřinášejí, pyšní i pružnou administrativou. V praxi je totiž výzkumným týmům zajištěno financování do dvou týdnů od podání žádosti, a instituce tak může rychle reagovat na aktuální trendy. V tomto ohledu je tak v přímém kontrastu s tradičním evropským systémem, v němž proces od podání žádosti o grant do samotného začátku výzkumu může v některých případech trvat déle než 12 měsíců.
Risk, který se vyplácí?
Po takřka sedmi letech existence lipské instituce se navíc zdá, že SPRINDu se tento inovační přístup zatím vyplácí. Naznačuje to zpráva, kterou v lednu 2025 vydala skupina nezávislých pozorovatelů. Dokument hodnotí dočasné počínání agentury a dochází k závěru, že SPRINDu se za několik let podařilo vytvořit stabilní, rychlé a dynamické výzkumné prostředí, které produkuje řadu nových nápadů.
Jedním z indikátorů úspěšného počínání SPRINDu je i skutečnost, že jím financované projekty se dočkaly následného navýšení rozpočtů díky přítoku peněz, a to jak od ostatních výzkumných institucí, tak i soukromých investorů. Ačkoliv tento krok sám o sobě nemusí nutně znamenat, že výzkum s jistotou přinese převratné inovace, pro SPRIND se zajisté jedná o pozitivní zprávu. „K dnešnímu dni jsme financovali přibližně 300 projektů a zahájili 15 výzev. Z nuly jsme zvýšili rozpočet na letošních více než 300 milionů eur, čímž jsme se stali největším investorem do deep-tech technologií v Evropě,“ komentuje rozvoj agentury de la Vera.
Autoři publikace o dosavadních výsledcích SPRINDu jsou nicméně v hodnocení hlavního cíle agentury zatím opatrní. Tvrdí, že je příliš brzy na to posoudit, zda se SPRINDu skutečně daří přinášet průlomové technologie tak, jak slibuje. Stejným dechem ale dodávají, že většina indikátorů ukazuje pozitivní směrování.
Hendrik Berghäuser z výzkumné instituce Fraunhofer ISI, jenž se na hodnocení agentury podílel, nicméně podotýká, že otázkou zůstává vztah agentury k jiným veřejným institucím. Německé ministerstvo školství a výzkumu (BMBF) totiž může podle zákona agenturu dozorovat, nicméně samotný zákon již blíže nespecifikuje, co vlastně tento dozor v praxi znamená. Případná větší angažovanost ministerstva by tak teoreticky mohla snížit nezávislost instituce a podkopat jeden z klíčových prvků, na kterém současný úspěch stojí.
Evropští následovníci
Různé variace SPRINDu v posledních letech vznikají napříč Evropou, přičemž o inspiraci SPRINDem a ARPA tyto subjekty zpravidla hovoří otevřeně. Zájem o replikaci modelu mají vlády ve Francii či v Holandsku, se kterými zakladatel SPRINDu Rafael Laguna de la Vera konzultuje podobu nových agentur.
Moderní přístup k inovacím ale hlásí i další země. Ve Spojeném království v roce 2022 vznikla národní Agentura pro pokročilý výzkum a invence (Aria), která se rovněž hlásí k úspěšnému modelu SPRINDu a ARPA – k navýšení rozpočtu na vědu a inovace, ale i větší svobodě pro výzkumné projekty.
SPRIND dále přistupuje k mezinárodní spolupráci s podobně nastavenými institucemi, které v Evropě již existují. Nedávno např. zahájil společný výzkum se švédskou agenturou Vinnova. V budoucnu by tak nemuselo být překvapením, pokud se objeví další následovníci projektu, případně pak další formy spolupráce mezi SPRINDem a institucemi fungujícími na podobné bázi.
V ČR snaha inovovat údajně naráží na legislativní překážky
Inspirace filozofií SPRINDu a jemu podobných agentur je předmětem diskuze i v ČR. Jednou z tuzemských institucí, které snahu o nastavení podobných podmínek otevřeně deklarují, je Technologická agentura ČR (TA ČR). „Přenos těchto modelů do ČR sice naráží na odlišné legislativní prostředí, TA ČR má však jasnou ambici tyto formy podpory rozvíjet. Cestou jsou pokročilé koncepty PCP a SBIR, kde stát nevystupuje jako pasivní poskytovatel dotací, ale jako náročný první zákazník. To efektivně propojuje veřejnou poptávku s inovační nabídkou a snižuje tržní riziko pro inovátory,“ říká mluvčí agentury Veronika Dostálová. Dodává, že inovační přístup se podle agentury nabízí např. v rámci zadávání technologických potřeb v obraně pro Ministerstvo obrany a Armádu ČR.
Zkratka PCP znamená Pre-Commercial Procurement neboli Předkomerční zadávání veřejných zakázek. Jde o nástroj, kterým veřejný sektor (stát, města, nemocnice apod.) financuje vývoj nových řešení, která ještě nejsou na trhu dostupná. PCP často umožňuje Evropská komise v programech Horizont Evropa.
Zkratka SBIR znamená Small Business Innovation Research neboli Program podpory inovací malých podniků. Jedná se o americký federální program, který poskytuje granty a kontrakty malým a středním podnikům na ověření proveditelnosti a vývoj a demonstraci technologií vzešlých z výzkumu. Využívá ho např. NASA či National Science Foundation. Cílem je převést výsledky výzkumu do praxe prostřednictvím malých firem.
TA ČR nicméně tvrdí, že evropské prostředí vědy naráží při snaze o inovace i na komplikace, které americké agentury modelu ARPA řešit nemusí: „V ČR a celé EU jsme vázáni přísnými pravidly veřejné podpory, rozpočtovými pravidly a legislativou o veřejných zakázkách. Tyto zákony prioritizují transparentnost a otevřenou soutěž, což schvalovací lhůty objektivně prodlužuje,“ popisuje situaci Dostálová. „Cesta pro ČR tak leží v zavádění takových evropských nástrojů, které kombinují nezbytnou administrativní správnost s vysokým dopadem na konkurenceschopnost ČR,“ dodává.
S dotazem, zda i Česko by chtělo mít „svůj SPRIND” jsme se obrátili také na ministra průmyslu a obchodu a předsedu Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karla Havlíčka, odpověď jsme však k datu vydání článku neobdrželi.
Centralizace ze strany EU
Téma nedostatečné konkurenceschopnosti Evropy a zastaralého přístupu k výzkumu a inovacím se poslední roky hojně diskutuje také na půdě EU. Tématu se velmi věnoval také bývalý italský premiér a prezident Evropské centrální banky Mario Draghi ve své proslulé Draghiho zprávě, z níž se nyní odvíjí mnohé diskuze a návrhy.
Podle Draghiho a dalších kritiků se evropská věda příliš zaměřuje „pouze” na rozšiřování poznání a málo na překlopení tohoto poznání do inovací uplatnitelných na trhu.
Evropská komise tak začala připravovat různé legislativní návrhy, od kterých si Brusel slibuje modernizaci vědeckého a startupového prostředí a doufá v opětovné nastartování hospodářského růstu. Jedná se o návrhy, jako je jednotný kapitálový trh, jednotná legislativa pro fungování firem (tzv. 28. právní režim neboli EU Inc.) až po návrh tzv. Evropského fondu konkurenceschopnosti (ECF). Od něj si slibuje posílení evropského průmyslu, technologií a inovací díky převedení prostředků na výzkum a inovace do jednoho centrálního superfondu.
Podle plánu měl fond sloučit více než 10 programů pro výzkum a inovace, které dosud fungovaly samostatně, a prudce tak snížit byrokracii v tomto prostředí. Stále však není jasné, jaké všechny programy by měly pod ECF spadat a jaký bude jeho vztah k 10. rámcovému programu (FP10), tedy následovníku programu Horizont Evropa, z něhož bude Evropa financovat vědu v letech 2028–2034. Pod fond by mohla patřit Evropská rada pro inovace (EIC), naopak Evropská rada pro výzkum (ERC) si chce uchránit svou samostatnost.
Přečtěte si také
Evropská unie připravuje sérii legislativních návrhů a iniciativ, které v příštích letech zásadně ovlivní podobu výzkumu, inovací i financování vědy. Podaří se díky legislativě efektivněji propojit vědu s průmyslem? A jakou roli ve změnách hraje AI?
Superfond vs. FP10
Centralizační snaha EU pro výzkum a inovace nicméně naráží na přípravu 10. rámcového programu pro výzkum a inovace, hlavního finančního nástroje EU na podporu vědy, výzkumu a inovací pro stejné období, tedy roky 2028 až 2034. FP10 si přitom klade podobné cíle jako zmíněné vládní agentury: chce srovnat krok s USA a s Čínou a zlepšit tak evropskou konkurenceschopnost. Pozice FP10 se na první pohled zdá být silná, neboť program v prvních návrzích disponuje téměř dvojnásobným rozpočtem oproti současnému programu Horizont Evropa. Když ale Evropská komise (Komise) zveřejnila plán centralizovaného fondu ECF, grantový program FP10 představila jako jeho přímou součást.
A právě plán na zakomponování FP10 do ECF si vysloužil kritiku od Rady EU, Evropského parlamentu i nemalé části výzkumné komunity. Instituce vyjádřily znepokojení nad představeným návrhem především proto, že výzkumná agenda by na jeho základě mohla být přímo navázána na průmyslové priority superfondu. Jak upozorňuje Ladislav Krištoufek, až po zásahu zmíněných institucí představila Evropská komise FP10 jako samostatný projekt s vyčleněným rozpočtem ve výši 175 mld. eur.
O bližším propojení fondu ECF s grantovým programem FP10 se nicméně jedná na evropské legislativní půdě i nadále. „Společné pracovní programy a sdílené priority pro FP10 a ECF, jak je stále prosazuje Komise, z FP10 dělají exekutivní nástroj průmyslové politiky,“ říká Krištoufek. Tento přístup přitom ve své výzvě otevřeně kritizuje sedm hlavních evropských univerzitních sítí, v novější výzvě pak dokonce sítě reprezentující přes 900 evropských univerzit a výzkumných institucí. Subjektům vadí zejména nejasnost podílu rozpočtu na vědu, výzkum a inovace v rámci FP10.
Právě k neurčitosti samotného návrhu se vyjadřuje i ředitelka odboru výzkumu a vývoje Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Lucie Núñez Tayupanta, která je zároveň spoluautorkou české národní pozice k FP10. „Evropská komise se často odvolává na to, že podrobnosti budou specifikovány až v pracovních programech. Domníváme se však, že toto nestačí. Zásadní věci je třeba zohlednit v legislativním textu a na tom pracujeme,“ říká.
Ačkoliv tedy projekt superfondu ECF veřejně deklaruje zajištění konkurenceschopnosti ve vědě a výzkumu, z reakcí odborné komunity na návrh se může zdát, že projekt by ve výsledku současné tempo inovací mohl ještě zpomalit.
Přečtěte si také
Kdo bude určovat, co se v Evropě zkoumá? Odpověď na tuto otázku se právě vyjednává v Bruselu. V únoru 2026 se střetly pozice Evropské komise, Parlamentu, členských států i výzkumné komunity k budoucímu rámcovému programu a Fondu pro konkurenceschopnost. Na pozadí běží vyjednávání o budoucí kohezní politice. Pro Česko, ve vědě a výzkumu fakticky závislé na strukturálních fondech a s minimálním podílem na centrálně řízených programech, jde o existenční téma.
Nové agentury, nebo centralizace?
Zatímco nové inovační agentury po vzoru americké ARPA tak nastiňují světlou budoucnost evropského výzkumu a inovací, legislativní úpravy rozpočtu EU na výzkum a inovace vytvářejí spíše obavy a nejistotu. Snaha narovnat prostředí a snížit současnou ztrátu na USA a Čínu proto může mít zcela odlišný vývoj na úrovni členských států a na úrovni samotné EU.
Na finální hodnocení je ještě příliš brzy, neboť probíraná unijní legislativa vstoupí v platnost až v roce 2028 a inovační agentury na bázi high risk – high reward mají v Evropě teprve několikaletou tradici. Zda se některá ze strategií stane budoucností Evropy, či zda se vůbec podaří dohnat technologickou ztrátu na USA a Čínu, se tak teprve ukáže.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
