Data ukazují, že Česko dlouhodobě nedokáže plně využít potenciál kvalifikovaných a vysoce vzdělaných žen ve výzkumu. Přesto se odborníci a samotné vědkyně shodují na tom, že se situace zlepšuje. U příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, který připadá na 11. 2., rozebíráme nezbytné systémové změny, i inspirativní cesty čtyř vědkyň v dalším článku, které úspěšně propojily vědeckou kariéru s rodinným životem.
Poslední průzkumy ukazují, že počet žen ve vědě stále stagnuje. Monitorovací zpráva Postavení žen ve vědě za rok 2023, zhotovená pracovištěm NKC – Gender a věda, to jen potvrzuje. Procentuální zastoupení žen na pozici výzkumných pracovníků vykazuje z delšího časového hlediska stagnaci na úrovni kolem 25 %. I když došlo od roku 2005 téměř k dvojnásobnému navýšení počtu osob na pozici vědecký pracovník (z 24 606 osob na 48 775), na procentuálním zastoupení žen to nic nezměnilo.
Country Report pro ČR od Evropské komise uvádí, že jde o jednu z nejnižších hodnot v EU.
Přitom, když se podíváme na zastoupení dívek a žen v rámci studia na vysokých školách, ve většině oborů ženské pohlaví převažuje. Jejich sestupný trend nastupuje až se zvyšujícím se stupněm studia, především od doktorského studia dále. Vyrovnaný je však ještě i počet asistentek a asistentů, dále se však rozložení hodnot rapidně mění ve prospěch mužů. Nejvyšší rozdíly pak evidujeme u docentských a profesorských pozic. U docentských pozic jde ze 70 % o muže, u profesorských pozic je dokonce skoro 85 % mužů (viz graf).
Pozitivní na tom je, že se situace od monitorovacího roku 2005 zlepšuje. Procentuální zastoupení žen se od roku 2005 do roku 2023 mezi profesory a profesorkami zvýšilo o 4,8 % na 15,8 % a mezi docenty a docentkami o 4,9 % na 27,3 %.
Nepříznivá data bohužel můžeme vidět i v rozhodovacích pozicích systému VaVaI, kdy v roce 2023 dosáhl celkový podíl žen v čele výzkumných, vysokoškolských a dalších institucí výzkumu a vývoje pouhých 10,5 %. V širším vedení těchto institucí, tj. v rozhodovacích, strategických a kontrolních orgánech, pak působilo 22,6 % žen. Pozitivním směrem se ubírají například Akademie věd ČR, Česká konference rektorů či Rada vysokých škol, kde se ve vedení ženy začínají objevovat více. Nejvyšší zastoupení žen můžeme vidět v Radě vysokých škol, kde ženy představují 35 % členů (viz tabulka). Naopak vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace, která by dle svého Statutu měla zohledňovat požadavek na vyrovnané zastoupení žen a mužů, tento požadavek stále nenaplňuje. Mezi 17 členy najdeme pouze 3 ženy.
Proč ženy opouštějí vědu a jak to změnit?
Nejčastější důvody odchodu žen z vědy nám objasnila Dana Plavcová, nová ombudsmanka Akademie věd ČR (AV ČR). Zaprvé jde o mateřství, které je stále do značné míry vnímáno jako těžko slučitelné s vědeckou kariérou. Mateřství není problém jako takový, problémem je systém, který není dostatečně podpůrný a pružný v tomto kritickém období.
Velkým problémem jsou také běžně nabízené smlouvy na dobu určitou, které ženám neposkytují dostatečnou ochranu právě v době těhotenství (57 % žen ve vědě tyto smlouvy má). Pokud ženy plánují rodinu, často raději samy volí odchod z vědy, aby o místo nepřišly a měly se kam vrátit.
Dalším problémem je běžný požadavek na dlouhodobé zahraniční stáže, kterým je často podmiňován kariérní růst. Pokud žena pečuje o malé děti, je to velmi těžko slučitelné. Stáž proto zpravidla musí stihnout dřív než děti.
V neposlední řadě jde o nedostatek míst v jeslích a školkách, vysoké časové nároky, pevnou pracovní dobu či o omezenou možnost práce z domova.
„Za tím vším je jeden průřezový společenský jev a sice nerovné rozdělení pečujících povinností mezi muže a ženu. I když stále více otců nemá problém se s matkou v péči střídat či ji i na nějakou dobu plně převzít, stále se očekává, že výrazně větší břemeno péče ponesou matky. Důležité je, aby systém umožňoval matkám i otcům v práci zůstat nebo se do ní opět rychle vrátit, aniž by je pauza jakkoliv znevýhodnila,“ dodává Dana Plavcová.
Tato nerovnost rozdělení práce a péče je dále upevňována mzdovými rozdíly mezi pohlavími. Český statistický úřad (ČSÚ) ve své aktuální ročence, shrnující údaje o počtu specialistů v oblasti vědy a techniky za časové období 2015–2023, ukazuje, že muži pracující ve vědě a technice pobírali v průměru 74 067 Kč, zatímco ženy 62 723 Kč. To potvrzuje přetrvávající gender pay gap ve vědeckých a technických profesích. (Více o statistické ročence si můžete přečíst v článku zde, pozn. red.)
Navzdory těmto faktům vyzdvihují pracovnice Národního kontaktního pracoviště – gender a věda (NKC) čtyři pozitivní body, které mohou situaci zlepšit. Za jednu z nejvýraznějších pozitivních změn uplynulé doby považují návratové granty, zejména pak institucionální z Operačního programu Jan Amos Komenský (OP JAK), na které hodně žen dosáhne.
Druhým pozitivním krokem je vznik Školské ombuds platformy (ŠOP), síť ombudsosob a jejich aktivita na školách. Počet ombudsosob, dle dat ŠOP, rapidně narůstá. Je jich celkem už 50–60 a od roku 2025 jsou díky novele vysokoškolského zákona na úrovni univerzit povinné.
Jako nezanedbatelný krok považují změnu názvu Noci vědců na Noci vědy, který nabyde v platnost od letošního roku (více o kampani zde, pozn. red.). I když se jazykové změny berou zpravidla za symbolické, jejich význam je dle pracovnic značný. Za pozitivní tak považují, že se častěji používá označení vědci i vědkyně, vycházejí knihy o ženách ve vědě, mluví se o nich a jejich úspěších či překážkách a oslavuje se Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Všechny tyto malé kroky mají vliv na to, jak si ve společnosti vědce představujeme.
Posledním pozitivním přínosem je podle NKC vznik Komunity pro změnu. Díky komunitě roste počet lidí, kteří mají genderovou expertizu, buduje se širší povědomí, vzdělání, školí se na ústavech, univerzitách. To vše vede k budování kapacity pro řešení nejen genderově podmíněného násilí, ale prohlubuje se znalost a implementují se plány genderové rovnosti.
Například i Univerzita Karlova, která má od roku 2022 druhý Plán rovných příležitostí, letos obdržela od Evropské komise ocenění EU Gender Equality Champions award v kategorii Newcomer, oceňující organizace, které udělaly velký pokrok v rámci implementace prvního cyklu plánu genderové rovnosti.
Na otázku, co by se mělo ještě změnit, aby se situace zlepšila, odpovídá i Iveta Bayerová, koordinátorka agendy rovných příležitostí z UK Pointu: „Těch faktorů je mnoho. Velkou roli hrají například podmínky pro návrat po rodičovské pauze a vůbec možnost skloubit rodičovství s kariérou vědkyně, ale také je potřeba neustále pracovat na rozvoji férového a bezpečného prostředí, odbourávat nevědomou předpojatost, nebo třeba promyslet i současný systém hodnocení vědy.“
Abychom nezůstali jen u analýzy, vybrali jsme pro vás čtyři příběhy inspirativních vědkyň, které kariéru ve vědě nevzdaly, a podařilo se jim ji skloubit s rodinou. Jejich příběhy si můžete přečíst v dalším článku.
Přečtěte si také
Proč dělají vědu a proč s ní neskončily, i když mají dvě, tři či dokonce čtyři děti? Na to jsme se zeptali chiruržky Babory East, matematičky Erin Carson, historičky Kateřiny Čapkové a biochemičky Kláry Grantz Šaškové. Přečtěte si jejich inspirativní příběhy a rady.
Úvodní foto: Veronika Vachule Nehasilová
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
