Nejnovější statistiky Eurostatu ukazují výrazné regionální nerovnosti ve výzkumu a vývoji v EU. Zatímco části Německa, Belgie nebo severských států vydávají na výzkum několik procent svého HDP, regiony východní a jižní Evropy výrazně zaostávají. Podobné rozdíly panují také v Česku: Praha patří v podílu výzkumníků na pracovní síle k unijní špičce, hned za německým Stuttgartem, zatímco severozápad Česka k těm vůbec nejslabším. Podíl výdajů na výzkum a vývoj na HDP v Česku, a to i v Praze, ve srovnání se Stuttgartem však zaostává, a to především v podílu soukromého sektoru.
Výzkum a vývoj představuje jeden z hlavních motorů hospodářského růstu, produktivity a dlouhodobé konkurenceschopnosti. Podle nejnovějších regionálních dat Eurostatu jsou ale výzkumné aktivity v Evropě rozloženy značně nerovnoměrně. Silně se koncentrují do oblastí, kde se potkávají univerzity a výzkumné instituce s technologicky vyspělými podniky, výzkumnou infrastrukturou a kvalifikovanou pracovní silou.
V roce 2023 dosáhly celkové výdaje na výzkum a vývoj v Evropské unii 389,2 miliardy eur. Novější agregovaná data za celou EU ukazují, že v roce 2024 vzrostly v běžných cenách o 3,6 % na 403,3 miliardy eur. Regionální statistiky jsou však zatím dostupné především za rok 2023.
Nad průměrem EU je méně než čtvrtina regionů
Jedním ze základních ukazatelů, kterým se Eurostat věnoval, je intenzita výzkumu a vývoje, tedy podíl výdajů na VaV na hrubém domácím produktu. V EU činila v roce 2023 v průměru 2,26 %. V roce 2024 se podle novějších celoevropských údajů pohybovala na úrovni 2,24 %. Unie se tak nadále nachází pod dlouhodobým cílem vydávat na výzkum a vývoj 3 % HDP, přičemž Česká republika klesla v intenzitě VaV na 1,82 % v roce 2024.
Regionální rozdíly jsou v tomto ukazateli značné. Z 231 sledovaných regionů (v rámci statistického regionálního dělení Eurostatu, tzv. NUTS 2) se jich v roce 2023 nad průměrem EU nacházelo pouze 51, tedy méně než čtvrtina. Hned 28 z nich ale překonalo hranici 3 % HDP. Celkem 11 z nich leželo v Německu, po čtyřech v Belgii, Rakousku a Švédsku, dva ve Francii a po jednom v Dánsku, Nizozemsku a Finsku. Celkem pět z těchto 28 regionů představovala hlavní města, patří mezi ně i Praha s intenzitou VaV 2,65 %.
Nejvyšší intenzitu výzkumu vykázal belgický region Brabant wallon s 9,27 % HDP. Následovaly německé regiony Stuttgart se 7,83 %, Braunschweig se 6,10 % a Karlsruhe s 5,90 %. Eurostat vysoké hodnoty v těchto oblastech spojuje se silným průmyslovým a technologickým zázemím, výzkumně intenzivními firmami a koncentrací univerzit a výzkumných institucí.
Na opačné straně intenzity výzkumu a vývoje bylo 25 regionů, kde výdaje na VaV nedosahovaly intenzity ani 0,5 % HDP. Šlo především o regiony ve východní části Unie: šest v Rumunsku, pět v Bulharsku, dva v Polsku a po jednom v Česku, Chorvatsku a Maďarsku. Z českých regionů nedosáhl intenzity VaV ve výši 0,5 % region Severozápad (CZ04), jenž sdružuje Karlovarský a Ústecký kraj. Další skupina regionů s velmi nízkou intenzitou VaV se nacházela ve Španělsku, Portugalsku, Řecku a Francii. Eurostat upozorňuje, že řada z těchto oblastí má převážně venkovský charakter nebo jde o ostrovní regiony.
Praha vyčnívá nad ostatní české regiony
Podobně nerovnoměrný obrázek nabízí přepočet výdajů na výzkum a vývoj na obyvatele. V celé EU připadalo v roce 2023 na výzkum a vývoj v průměru 869 eur na obyvatele. Ve dvaceti regionech přesáhly výdaje 2 000 eur na obyvatele; všechny se nacházely v severní nebo západní části EU. Nejvýše byl opět belgický Brabant wallon s 5 931 eurem na obyvatele, následovaný Stuttgartem s 4 945 eury.
Sedm z deseti evropských regionů přitom zůstávalo pod průměrem EU. V Česku se nad něj dostala pouze Praha s výzkumnými výdaji 1693 eura na jednoho obyvatele.
Stejný vzorec, kdy průměr Unie překročil jen region hlavního města, zaznamenaly také Maďarsko, Polsko a Slovinsko. Severozápad se opět jako jediný český region zařadil mezi regiony EU, kde výdaje na výzkum a vývoj nedosáhly 100 eur na obyvatele. V EU bylo takových regionů celkem 24.
Praha měla v roce 2023 v rámci Česka nejvyšší jak intenzitu výzkumu a vývoje, tak výdaje na VaV v přepočtu na obyvatele. Výdaje však táhne především vládní sektor (do něhož spadá i Akademie věd ČR), na rozdíl od jiných měst v čele se Stuttgartem, kde v intenzitě výdajů vyčnívá soukromý sektor.
V celé EU připadalo v roce 2023 na podnikový sektor v průměru 1,50 % HDP, na vysokoškolský sektor 0,48 % a na vládní sektor 0,24 %. Právě v posledně jmenovaném ukazateli Eurostat řadí Prahu mezi regiony s relativně vysokou intenzitou výzkumu společně například s Berlínem, Vídní, Madridem či Bratislavským krajem.
Praha má druhý nejvyšší podíl pracovníků ve výzkumu
Výrazné regionální rozdíly se ukazují také v počtu lidí pracujících ve výzkumu a vývoji. V roce 2023 pracovalo ve výzkumu a vývoji v EU v přepočtu na plné úvazky 3,3 milionu lidí, což odpovídalo 1,57 % pracovní síly. Novější celoevropské údaje za rok 2024 ukazují další mírný růst na 3,4 milionu plných pracovních úvazků a 1,59 % pracovní síly. Od roku 2000, kdy tento podíl činil 0,90 %, tak zastoupení pracovníků ve výzkumu a vývoji dlouhodobě roste.
V roce 2023 bylo v EU 23 regionů, kde pracovníci ve výzkumu a vývoji představovali nejméně 2,5 % pracovní síly. Nejvyšší hodnotu zaznamenal Stuttgart, kde šlo o 4,88 %. Hned za ním následovala Praha se 4,65 %. Více než čtyřprocentní podíl vykázaly ještě belgické regiony Brabant wallon a Vlaams-Brabant a maďarská Budapešť.
Téměř polovinu z 23 regionů s nejvyšším zastoupením pracovníků ve výzkumu tvořily regiony hlavních měst. Eurostat tento jev spojuje například s koncentrací výzkumných institucí, univerzit a vědeckých organizací, dostupností moderní výzkumné infrastruktury, vyšší úrovní financování nebo širší nabídkou pracovních příležitostí pro výzkumníky.
Evropa se liší i v dostupnosti kvalifikovaných lidí
Další část regionálního srovnání Eurostatu sleduje takzvané lidské zdroje ve vědě a technologiích, tedy širší skupinu lidí s odpovídajícím vzděláním nebo zaměstnáním. Zvláštní pozornost věnuje „jádru“ této skupiny, které tvoří lidé splňující současně obě podmínky: mají terciární vzdělání a zároveň pracují v profesích souvisejících s vědou a technikou. Patří mezi ně například vědci a inženýři, zdravotničtí pracovníci, pedagogové, odborníci v ICT nebo vysoce kvalifikovaní pracovníci v administrativě a podnikání.
V roce 2025 bylo v celé EU do širší kategorie lidských zdrojů ve vědě a technologiích zahrnuto 128,2 milionu lidí, tedy téměř polovina pracovní síly Unie. Do jejího užšího „jádra“, které splňuje vzdělanostní i profesní kritérium zároveň, patřilo 56,8 milionu lidí.
Také zde se mezi regiony projevují značné rozdíly. Ve 43 regionech tvořilo jádro lidských zdrojů ve vědě a technologiích nejméně 30 % pracovní síly. Nejvyšší podíly zaznamenaly Budapešť s 46,9 %, varšavský region s 45,5 % a Lucembursko se 45 %.
Praha dosáhla 41,4 % a patřila tak mezi pouhých jedenáct regionů EU, kde tento podíl překročil 40 %. Vedle ní se v této skupině nacházely například Záhřeb, Brusel, Stockholm nebo Île-de-France.
České regionální rozdíly jsou však i v tomto ukazateli mimořádně výrazné. Ve čtyřech z osmi českých regionů NUTS 2 tvořilo jádro lidských zdrojů ve vědě a technologiích méně než 17,5 % pracovní síly. Region Severozápad vykázal s 10,9 % vůbec nejnižší hodnotu ze všech regionů Evropské unie. Následovaly rumunský Sud-Muntenia a řecké Ionia Nisia, shodně s 11,8 %.
Zdroj: Eurostat, Research and development statistics at regional level, data získaná v březnu a dubnu 2026
Redakčně zkráceno a upraveno
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
