České velké výzkumné infrastruktury nevědí, zda budou od ledna 2027 financovány, a pokud ano, tak v jaké výši. Přitom už nyní musí plánovat rozpočty na příští rok, rozhodovat o smlouvách zaměstnanců nebo objednávat materiál a služby pro provoz špičkových přístrojů. Právě tato nejistota je podle jejich představitelů dnes největším problémem.
Velké výzkumné infrastruktury představují páteř české účasti v řadě mezinárodních vědeckých projektů, zároveň od roku 2009 provozují unikátní laboratoře a zařízení s otevřeným přístupem. Dnes jich v Česku funguje 43 napříč mnoha vědními oblastmi, mezi které patří mimo jiné energetika, fyzika nebo biologické a lékařské obory.
Pro někoho představují tyto infrastruktury vizionářský otevřený přístup k výzkumnému vybavení, který nám závidí i v zahraničí. Systém velkých výzkumných infrastruktur umožňuje směřovat veřejné prostředky přímo na provoz špičkového vybavení a služeb poskytovaných výzkumníkům v režimu otevřeného přístupu.
Kritici naopak upozorňují, že jde o nákladnou položku vědního rozpočtu, která koncentrováním peněz mezi velké subjekty ve výsledku upírá peníze těm menším. Jedná se totiž o samostatný finanční nástroj, který každoročně čerpá téměř dvě miliardy korun, tedy více než 4 % všech veřejných výdajů na výzkum, vývoj a inovace (VaVaI). Ty činily v roce 2025 42,5 miliard Kč (původně bylo schváleno 43,3 miliard, ale nakonec došlo ke snížení rozpočtu kvůli rozpočtovému opatření v závěru roku, pozn.red.).
Nejistota je největším nákladem
„Pět měsíců před koncem současného financování stále nevíme, zda a v jakém rozsahu bude infrastruktura od příštího roku podporována. Nejde přitom jen o plánování provozních výdajů, ale především o naše zaměstnance. Unikátní přístroje mohou být uživatelům skutečně dostupné jen díky odborníkům, kteří je umějí provozovat a dokážou naplno využít jejich možnosti. Pokud tito lidé kvůli nejistotě odejdou, jejich know-how se bude nahrazovat jen velmi obtížně,” říká Jan Prokleška, vedoucí infrastruktury Laboratoř pro syntézu a měření materiálů (MGML), která sdružuje Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a Fyzikální ústav AV ČR.
Existují přitom dvě hlavní okolnosti, které za současnou nejistotou stojí. Tou první je příprava státního rozpočtu. Oproti loňskému roku totiž nabral proces plánování rozdělení financí pro vědu na příští rok zpoždění. Zatímco Rada pro vědu, výzkum a inovace (RVVI) posílala loni návrh rozpočtu vládě už v květnu, tak letos ho má teprve 31. 7. 2026 projednat a k výši peněz na velké výzkumné infrastruktury se zatím vyjadřovat nechce. Po zmíněném datu jej ještě čeká schválení vládou a Poslaneckou sněmovnou při projednávání státního rozpočtu jako celku.
Druhým faktorem je právě probíhající mezinárodní hodnocení velkých výzkumných infrastruktur, které probíhá jednou za pět let. Jeho příprava se však oproti původnímu harmonogramu rovněž zpozdila.
Ze strany infrastruktur tak zaznívá kritika, že ministerstvu školství trvalo zprocesování hodnocení příliš dlouho, hodnocení bylo stále odkládané a infrastruktury neměly o procesu dostatek informací. „Podmínky hodnocení měly být vypsány v červnu 2025, teprve v září ale přišel dotazník s tím, že odpovědět máme do půlky prosince,“ zaznívá z jedné infrastruktury.
Podle Marka Vyšinky, vedoucího oddělení velkých výzkumných infrastruktur na MŠMT, bylo zpoždění způsobeno rozpočtovým provizoriem na začátku roku. Výsledky mezinárodního hodnocení ministerstvo očekává na konci srpna.
Náklady rostou, rozpočet zůstává stejný
Pro představitele infrastruktur ale není problémem pouze letošní nejistota. Za daleko větší problém považují dlouhodobou stagnaci financování.
„Na provoz velkých výzkumných infrastruktur jde ze státního rozpočtu prakticky stejná částka už zhruba od roku 2011 nebo 2012. Patnáct let se pohybuje kolem 1,7 až 2 miliard korun, přestože mezitím výrazně vzrostly náklady vlivem inflace. Výsledkem je, že požadavky jednotlivých infrastruktur se dlouhodobě krátí na 60 až 70 procent. Infrastruktury přežily, ale už se nemohou rozvíjet,“ říká Michael Prouza, ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR, který garantuje několik infrastruktur včetně české účasti v evropském CERNu.
Stejný trend potvrzují i konkrétní čísla z infrastruktury MGML. Zatímco v období 2019–2022 získala na provoz přes 62 milionů korun, v letech 2023–2026 už jen necelých 50 milionů. Pokud vezmeme v potaz i inflaci, tento druh podpory se mezi zmíněnými obdobími snížil o více jak třetinu.
Ani ministerstvo školství neskrývá, že současná výše financování nestačí a dosahuje pouze 56 % požadovaných prostředků. Budoucí rozpočet v tuto chvíli nevypadá lépe: „Pokud by uspěly všechny navrhované projekty a byly financovány ze 100 %, bylo by potřeba průměrně 5,3 miliardy korun ročně (4,3 mld. v roce 2027 až 6,5 mld. Kč v roce 2034). V aktuálně projednávaném návrhu rozpočtu se však počítá s částkou, která by umožnila financování projektů, přibližně na úrovni 54 %,“ říká Marek Vyšinka.
Podle Prouzy na to doplácejí infrastruktury, které při plánování rozpočtu nepočítaly s žádnou „vatou“.
Peníze nestačí ani na mezinárodní spolupráci
Řada českých velkých výzkumných infrastruktur zajišťuje také účast českých vědců v mezinárodních výzkumných organizacích. Zatímco členské příspěvky do evropských infrastruktur ERIC a EDIC a mezivládních organizací, jako je např. CERN či ESA, hradí stát přímo, u mnoha dalších mezinárodních zařízení musí nést náklady velké výzkumné infrastruktury (např. i účast na konkrétních experimentech v CERNu, jako je ATLAS či ALICE, je placen z infrastruktury CERN-CZ).
Náklady na účast v některých zařízeních, které zatím nejsou schválené jako velká výzkumná infrastruktura, např. experimenty v německém synchrotronu ESRF či francouzském neutronovém zdroji ILL, dokonce hradí některé instituce ze svých rozpočtů i za jiné, a potřebovaly by je do nějaké infrastruktury zahrnout (ESRF hradí Fyzikální ústav AV ČR, ILL hradí Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy).
Ministerstvo předpokládá, že by se i tato členství mohla v budoucnu stát součástí systému velkých výzkumných infrastruktur, bude to však záviset na výsledcích hodnocení i na schváleném rozpočtu, který zatím nevypadá příznivě.
„V prvním návrhu se sice objevilo přibližně 4,5 miliardy korun, což odpovídalo součtu požadavků všech infrastruktur. Po projednání na Ministerstvu financí ale návrh klesl přibližně na 2,3 miliardy. To je sice více než dosavadních 1,7 miliardy, jenže současně přibývají nové infrastruktury. Pokud by se rozpočty opět plošně krátily zhruba na polovinu, nejsem si jistý, že to všechny infrastruktury zvládnou. Nestačí totiž jen zaplatit povinné členské příspěvky mezinárodním konsorciím. Infrastruktury zároveň musí poskytovat služby vědcům a plnit závazky vůči mezinárodním partnerům,” říká Michael Prouza.
Přečtěte si také
Velké výzkumné infrastruktury umožňují českým vědcům podílet se na největších světových experimentech, například v evropském CERNu nebo americkém Fermilabu, provozovat špičková zařízení i zpřístupňovat je dalším výzkumníkům. Podle ředitele Fyzikálního ústavu AV ČR Michaela Prouzy ale jejich další rozvoj naráží na dlouhodobě podfinancovaný provoz i nejistotu ohledně budoucích investic.
Jaká je budoucnost?
Do aktuálního hodnocení bylo přihlášeno také deset nových projektů velkých výzkumných infrastruktur. Jednou z nich je například infrastruktura GravWave, která by se měla zabývat experimentální detekcí gravitačních vln, zejména pak s ní spojeným evropským projektem Einsteinova teleskopu. Některé stávající infrastruktury se naopak slučují, aby zefektivnily svůj provoz.
Tato strategie však nemůže fungovat donekonečna, upozorňuje Michael Prouza. Podle něj už ve fyzice většina smysluplných spojení proběhla a další úspory nelze očekávat.
Některé infrastruktury mohou získat evropskou právní formu ERIC, případně u digitálních infrastruktur EDIC. Účast v ERIC však vyžaduje minimálně 3 členské země a souhlas Evropské komise i ministerstva školství.
Ani tato transformace však sama o sobě problém financování neřeší. Poslání infrastruktur i náklady na jejich provoz zůstávají bez ohledu na právní formu v zásadě stejné. „Podstatou je co nejlépe využít nákladná zařízení a zpřístupnit je i výzkumníkům z institucí, které by si je jinak nemohly dovolit. Dobré nápady by neměly skončit jen proto, že vědci nemají přístup k potřebné infrastruktuře,“ říká Marek Vyšinka.
Na rozhodnutí, které infrastruktury tento smysl naplňují a zaslouží si další podporu, si ale musí ještě pár měsíců počkat. Výsledky mezinárodního hodnocení by se podle aktuálního předpokladu měly infrastruktury dozvědět v září, usnesení vlády MŠMT předpokládá v listopadu. Až do té doby tak budou infrastruktury v napětí, jaké peníze skutečně získají od roku 2027.
- Autor článku: ano
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
