Predátorské časopisy podlamují věrohodnost vědeckého publikování. Nejhorší z nich za úplatu bez řádného peer review otisknou cokoliv. Jeffrey Beall, knihovník z University of Colorado, na svém blogu sestavoval seznamy „potenciálně“ predátorských časopisů a vydavatelství...

Kolegové Martin Srholec a Vítek Macháček z IDEA finalizují 'dvojku' v řadě studií o predátorských časopisech. Budou ji prezentovat na veřejném semináři 2. května'17. Téma predátorských časopisů je populární skoro jako akční filmy, takže po 'jedničce' snad ani nešlo neudělat 'dvojku'. Zatímco akční filmy jsou jen zábava, predátorské publikování je velký nešvar a problém. Nová studie IDEA pomůže nahlédnout, jak členitý problém predátorství je, a že se na boj s ním nedají napasovat jednoduché poučky.

„Jiří Drahoš je významná osobnost vědy a vítám každého kvalitního kandidáta na prezidenta České republiky,“ řekl v rozhovoru Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy (UK), jenž vede školu s rozpočtem 9,5 miliardy korun na rok.

Nejen výkonnější solární panely, ale též zájem o širší souvislosti „čisté“ energetiky. O to jde Centru pokročilé fotovoltaiky (CAP), které vzniká v Praze za 164 milionů korun z unijních fondů. Ideovým otcem je Tomáš Markvart z University of Southampton, jenž se vrací do Česka, odkud roku 1968 emigroval před vojsky Varšavské smlouvy.

Vysokoškolské systémy Česka a Slovenska mají z historických důvodů mnoho společných rysů. Po rozdělení Československa v roce 1992 se vydaly každý svým směrem. Jozef Hvorecký komentuje navrhovanou novelu slovenského zákona č. 131/2002 Z.z. o vysokých školách, která zavádí čtyři různé kategorie profesorů.

Na mnoha českých fakultách se klaní h-indexu jako posvátné krávě. Touto chatrnou berličkou si nejvíce pomáhají tam, kde si ohledně kvalitní vědy nejsou jisti v kramflecích, kde se dá bez uzardění vydávat i chabý výzkum za špičkový a jedinečný a kde si akademici navzájem moc nedůvěřují.

Právě jsem dočetl studii Jana Kouckého a Aleše Bartuška (dále jen „autoři“) Bohatství v rozmanitosti: Profily veřejných vysokých škol a fakult v ČR 2016 (dále jen „studie“) vydanou Střediskem vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Výsledky studie jsou pozitivní: všude bohatství a rozmanitost. Tak to ale není, stav našich univerzit není dobrý a málo se přibližuje stavu normálnímu v civilizovaných zemích.

Jmenuje se Anna O. Szust, přechýleně Anna O. Szustová. Je to Polka. Působí jako docentka na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani; na tamní katedře filozofie se věnuje dějinám vědy. Napsala spoustu článků otištěných v odborných časopisech a kapitol v knížkách, přičemž jejich kompletní výčet uvedla v profesním životopise na serveru Academia. edu, na jakémsi akademickém Facebooku. Milá, seriózní, černovlasá docentka. S jedinou vadou. Anna O. Szust neexistuje.

V pondělí 3. 4. se na webové stránce Nejvyššího kontrolního úřadu objevila tisková zpráva s razantním názvem Grantová agentura ČR nepodporovala větší provázanost výzkumu a praxe. Podle závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu nepodporovala Grantová agentura České republiky (GA ČR) v letech 2011-2015 oblasti výzkumu s největším potenciálem pro praktické využití a větší propojení základního a aplikovaného výzkumu.

Úspěch. Mezi třicítkou vědeckých záměrů, jež mají zajistit „týmování“ výkonnostně slabších zemí s těmi silnějšími, je hned šest projektů řízených z Česka. Zaměří se na rostlinnou biologii, robotiku, mikroskopii, nanotechnologie, fotoniku a zdraví.