Nerušme Akademii věd, ale donuťme ji metodou cukru a biče dělat to nejlepší, co umí. Reakce Dalibora Štyse na nedávné články Jiřího Nantla a Jiřího Chýly.

Za hrubé fauly na skutečnosti týkající se Akademie věd v příspěvku Nature Index 2019 a co nám napovídá uděluji jeho autorovi Jiřímu Nantlovi dvě červené karty.

„Naše společná expedice s českými vědci se bude v Súdánu zabývat adaptací společností na klimatickou změnu,“ říká Dorian Fuller, přední světový archeolog.

Jiří Nantl se ve svém novém blogu zamýšlí nad výsledky žebříčku Nature Index, kde se ze všech českých výzkumných organizací nejvýše umístila Akademie věd ČR. Co nám to ale říká? A nebylo by pro českou vědu lepší mít raději univerzitu na skutečně excelentní úrovni?

Genetik ruského původu Pavel Flegontov z Ostravské univerzity publikoval práci v časopise Nature, jež jej posouvá k další spolupráci se slavným vědcem z Harvardu. Nestává se každý den, aby vědcům z Ostravské univerzity vyšla studie v prestižním časopise Nature. Nedávno se to povedlo genetikovi Pavlu Flegontovovi (35), který přišel do ČR z Ruska a působí i v Biologickém centru Akademie věd v Českých Budějovicích.

V následujícím blogu bych chtěl polemizovat s některými názory Jana Valenty z článku Hledá se klíč k otevřenému přístupu.

Kdokoli má více dětí, ví, jak složité bývá skloubit rodinnou péči s nějakou tou intelektuální činností. Nedávno v LN vyprávěl historik Michal Stehlík s chotí Lucií (překladatelkou), co vše obnáší žít s osmi (!) dětmi v rozpětí od dvou měsíců do dvanácti let.

Jmenuje se Martin Zoltner a věnuje se výzkumu antimalarik a léčiv, jež vyvíjí proti původci spavé nemoci. Do biomedicínského centra BIOCEV ve Vestci u Prahy přijde ze skotské University of Dundee díky nové „profesorské“ pozici, již zaplatí špičkový Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd (ÚOCHB).

Český základní společenskovědní výzkum ani 30 let po listopadu '89 nevzkvétá. Příkladem budiž obor psychologie. Český časopisecký (WoS) publikační výkon se téměř ve všech psychologických podoborech blíží nule. Většina článků českých autorů pak vychází v málo významných časopisech, hlavně místních.

V posledních letech se živě diskutuje o „open access“ (OA). Nejedná se o otevřenost podle vzoru „French Open“, což je turnaj otevřený profesionálům i amatérům (… kdypak si tam asi naposledy zahrál nějaký amatér?), nýbrž o otevřený přístup k vědeckým publikacím a případně ke všem získaným datům (open data).