V pondělí 30. července vyšel v Lidových novinách článek Andreje Babiše. Ve vědě a výzkumu míříme k efektivitě. Rekapitulace prvního půlroku. V něm, jak název naznačuje, Babiš podává svůj pohled na činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace od února 2018, kdy v jejím čele nahradil bývalého místopředsedu Sobotkovy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka. Asi nepřekvapí, že Babiš si přisvojuje zásluhy, které mu nepatří, a že nám povídá pohádky, které ukazují, že se v oblasti vědy a výzkumu ještě neorientuje.

Pomaly, ale isto, sa plagiátorstvo stáva v akademickej obci rovnako bežným pojmom ako skúška či seminár. Vysoké školy si zvykajú, že ide o „bežný spôsob publikovania“ v duchu – keď tomu nevieš zabrániť, tak si to vychutnávaj.

Dosti překvapivé spojenectví vzniklo mezi elektrotechniky z ČVUT a vědci Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy. S užitím umělé inteligence a IT zkoumají vnitřní dynamiku staroegyptské civilizace.

Výměny studentů, vědců, znalostí, ale i nové společné studijní programy. Velké plány má univerzitní aliance 4EU, k níž náleží Univerzita Karlova, Varšava, Heidelberg a pařížská Sorbonna. „Máme společnou zodpovědnost za budoucnost Evropy,“ říká Jean Chambaz, rektor „znovuoživené“ Sorbonny.

Podle European Innovation Scoreboard 2018 není Česko žádný inovační tygr, ale kočka Míca, která místo lovu inovací chodí žrát do misky od páníčků. Nízká míra inovačního potenciálu řadí Česko mezi mírné inovátory zemí jižní Evropy (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko) a země bývalého východního resp. sovětského bloku, který svým způsobem právě na nedostatek inovačního potenciálu před cca 30 lety dojel. Konsekvence v oblasti ekonomického růstu byly již popsány jinde.

Jihomoravské Blansko bylo po celá desetiletí centrem vývoje a inovací v oblasti strojů pro vodní energetiku. A zůstává jím dodnes. „Lidé se nás ptají, co ještě vymýšlíme na turbínách, když jejich vynálezy jsou staré více než sto let,“ říká Aleš Skoták, ředitel výzkumu a vývoje společnosti ČKD Blansko Engineering. Vysvětluje, že prostor pro vývoj je tu pořád značný.

Dalibor Štys v následujícím blogu odpovídá na článek Jiřího Chýly, „Metodika 2017+ a co dál" - ten si můžete přečíst zde.

Deset principů Leidenského manifestu vysvětluje, jak by se (ne)měla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní české praxi. Přináším další v řadě [1|2|3|4|5] zamyšlení nad šestým principem. Ten hovoří o oborových specifikách a potřebách vhodné standardizace bibliometrických ukazatelů. A kde nestačí nebo není možná standardizace, tam musí nastoupit znalé oko panelistů.

Jedním z důsledků výsledků posledních voleb do Poslanecké sněmovny bylo zrušení pozice vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace, kterou zastával lidovec Pavel Bělobrádek i stejnojmenné Sekce vědy na Úřadu vlády. Názory na smysl a výsledky činnosti této sekce se různí, nicméně v této Sekci vznikla metodika hodnocení výzkumných organizací, Metodika 2017+, kterou vláda schválila v únoru 2017 a jež nahradila předchozí metodiku hodnocení výzkumných organizací, nechvalně známou pod jménem „kafemlejnek“.

Plagiátorské aféry ministrů odhalily problémy vysokého školství široké veřejnosti. Jsou v zásadě dva. Na vysokých školách se vyučují obory, které nemají na vysoké škole co dělat. Mnohé standardní obory také ztratily jakoukoli vazbu na svůj původní akademický obsah a kvalitu.