Vytisknout tuto stránku

Česká ekonomie na Tilburgském žebříčku

27. 1. 2021
Česká ekonomie na Tilburgském žebříčku

Světlo světa spatřil další univerzitní žebříček. Tentokrát oborový pro ekonomii, ekonometrii a finance. Klíčovým kritériem žebříčku je počet publikací ve špičkových časopisech. Vzhledem k populaci Česka, by se na něm mělo nacházet kolem deseti škol. Najdeme tam však pouhé dvě. Situaci Česka tak zachraňuje Univerzita Karlova, která je na seznamu ze všech škol ostatních postkomunistických zemí suverénně nejvýše.

Tilburg coverSlavná Tilburg University zveřejnila interaktivní žebříček vysokých škol. Aplikace mapuje publikační výkon univerzit v letech 2015-2019. S kritérii se autoři moc nepárali. Jako bernou minci mají prostý počet článků publikovaných v 79 špičkových oborových časopisech (ekonomie, ekonometrie a finance). Uživatel si kromě stejné váhy každého časopisu může zvolit váhy dané klasickým citačním Impakt Faktorem časopisu nebo v Česku hojně používanou sofistikovanější alternativu, tzv. AIS faktor. Nebudu to komplikovat, začnu tedy s komentářem k výsledkům založených na AIS.

Než si začnete hrát

Než si s hračkou začnete hrát, uvědomte si, že kritériem je celkový počet publikovaných článků. Tedy publikační výkon vysoké školy. O umístění na žebříčku tedy rozhoduje nejen vědecká kvalita školy (schopnost publikovat ve špičkových časopisech), ale také obyčejná velikost co do počtu akademiků - ekonomů. Ne náhodou se oborově větší školy častěji nachází na přednějších pozicích, hlavně ty z USA a UK. Protože málokdo z uživatelů aplikace má o velikosti univerzit v oboru ekonomie nějakou představu, jde o poměrně zásadní nedostatek celé aplikace. Ale stejným nedostatkem trpí i české národní hodnocení, kde se k velikosti hodnocených pracovišť nepřihlíží (nevěřte těm, co tvrdí, že ano). V tomto případě je to krapet větší problém, protože se na základě výsledků hodnocení v Česku rozdělují školám nemalé peníze.

Hvězda postkomunistické střední Evropy

Nechám stranou celosvětové srovnání a soustředím se na Evropu. Z Česka se na seznam dostaly pouhé dvě školy: Univerzita Karlova na 47. místě a pražská Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE) na 248. místě. Zatímco Univerzita Karlova přispěla 44 články (ve špičkových časopisech), VŠE přispěla články pouze 4. Žádná další česká vysoká škola už na seznam nepronikla. V letech 2015-2019 prostě ve špičkových ekonomických časopisech ostatní české vysoké školy zřejmě nepublikovaly ani ono pověstné ň.

Umístění Univerzity Karlovy na žebříčku je hodné pozornosti. Dosáhla zdaleka nejvyššího pořadí ze všech škol zemí bývalého středoevropského socialistického bloku. Další za ní je University of Warsaw až na 164. místě se 17 články. Z Polska na Tilburgský seznam sice proniklo ještě dalších pět škol, ale každá jen s několika málo články, což znamená nejspodnější pořadí v Evropě. Stále je to ale lepší výsledek, než na Tilburgském žebříčku nebýt vůbec.
Tilburg

Umístění Univerzity Karlovy (vlevo pořadí v Evropě; vpravo skóre na základě počtu článků ve špičkových časopisech s váhou dle AIS skóre časopisů)

Maďarska se na seznam dostaly celkem čtyři školy, ale tři z nich na dost spodní pozice. Solidního umístění dosáhla pouze Středoevropská univerzita (CEU) na 53. místě s 30 články. CEU ale byla maďarským režimem nedávno vypuzena do Vídně v sousedním Rakousku. A z některých zemí bývalého východního bloku se na seznam nedostala vysoká škola ani jediná, a to ze Slovenska, Bulharskazemí bývalé Jugoslávie (s výjimkou University of Split s jediným článkem).

Naše západoevropské vzory

Ponechám raději stranou britské vysoké školy, které se pohybují v úplně jiných sférách. Z Rakouska, populačně skoro tak velkého jako Česko, na seznam proniklo hned devět univerzit. Na nejlepších místech University of Vienna (58. pořadí za článků 62), University of Innsbruck (86. pořadí za článků 50) a Vienna University of Economics and Business (74. pořadí za počet článků 42). Ostatních pět rakouských škol se nachází až na spodních místech. Takže Univerzita Karlova dosáhla výrazně lepšího umístění než nejlepší rakouská University of Vienna.

Tilburg Austria

Rakouské vysoké školy na žebříčku (vpravo počty článků ve špičkových časopisech)

Z dalších populačně podobně velkých „západních" zemí zmiňme Finsko, byť geograficky leží východněji než Česko. Z Finska na seznamu figuruje celkem deset škol. Nejlepší je Aalto Univerzity (93. pořadí za 29 článků). Zbylých devět finských škol publikačně spíše paběrkuje na spodních místech Evropy, protože za Finsko přispívají dohromady pouze 41 články. Připomeňme, že Univerzita Karlova vykazuje 44 článků.

Tilburg Finland

Finské vysoké školy na žebříčku (vpravo počty článků ve špičkových časopisech)

Další podobně velké západní země, jako je Česko, tedy Belgie, Nizozemsko či Portugalsko, mají na seznamu také kolem deseti škol.

Tilburg Belgium

Belgické vysoké školy na žebříčku (vpravo počty článků ve špičkových časopisech)

Tilburg Netherlands

Nizozemské vysoké školy na žebříčku (vpravo počty článků ve špičkových časopisech)

Dvě není deset

Pokud by byl český akademický výzkum v oboru ekonomie a financích na přiměřené evropské úrovni, co se kvality a rozsahu týče, měli bychom na Tilburgském žebříčku najít podobný počet univerzit, jako vykazují populačně podobně velké západoevropské země typu Rakouska, Finska, Belgie, Nizozemska nebo Portugalska. To by znamenalo na seznamu najít zhruba 10 českých univerzit. Na seznamu ale najdeme za Česko pouze dvě. Univerzita Karlova sice na žebříčku zaujímá skvělé 47. místo, ale za ní už je na něm pouze VŠE s pouhými 4 publikacemi. Kdyby nebylo Univerzity Karlovy, dopadlo by Česko jako sedláci u Chlumce z jiných postkomunistických zemích. Přitom v Česku působí téměř 30 veřejných vysokých škol, takže těch 10 by představovalo pouhou 1/3 z nich.

Co je a není problém

Tilburgský žebříček vypadá jako hračka pro akademiky. To, že někde publikovali stovky a jinde pouze desítky článků ve špičkových časopisech a někde vůbec nic, nevypadá jako zásadní věc. Ale opak je pravdou. Země, které mají na žebříčku zastoupení škol nízké nebo žádné, mají vážný problém. Není v nich totiž dost akademiků, kteří mají potřebné kvality, oborové znalosti a témata s publikačním potenciálem ve špičkových oborových časopisech. V těchto zemích není dost lidí, kteří by byli schopni magisterské a doktorské studenty ekonomie a financí na světové úrovni učit. Pro akademiky a studenty ze zahraničí pak není ani Česko v tomto oboru moc atraktivní lokací. Naši magisterští studenti a doktorandi se potom komplikovaně propojují na špičková západní ekonomická pracoviště. Je pak pro ně lepší za studiem vyrazit na „západ".

Příliš pomalu pak vzniká nová akademická generace, která by se západu v oboru početně vyrovnala. Mnozí absolventi našich magisterských a doktorských programů pak odchází do soukromého či veřejného sektoru, aniž by byli dostatečně znalí moderních metodologických přístupů, a aniž by měli dost kvalitních kontaktů ve světě, a mohli tak snadno aplikovat poznatky moderní ekonomie, ekonometrie a financí v praxi firemní i státní správy. Nejde o to, že by u nás tací nebyli, ale je jich příliš málo. Neblahé důsledky jsou tedy mnohem větší, než se může zdát.

Problém, jaký problém?

Skvělé umístění české Univerzity Karlovy je hodno pozornosti. Rozhodně se nedá říci, že by tohoto postavení univerzita dosáhla díky své velikosti v oblasti ekonomie a financí. Naopak, vysokého pořadí dosahuje navzdory relativně malé velikosti oboru. Vždyť publikující ekonomové z UK představují v celém Česku pouhých 1,8 % (slovy necelá dvě procenta ze všech akademických ekonomů).

Situace v ostatních společenských vědách v Česku je podobná, možná ještě o něco horší. Pokud by podobný žebříček vznikl například pro obor psychologie nebo sociologie, možná by na vyšší pozice v rámci Evropy nepronikla z Česka škola ani jedna.

Dlužno dodat, že tyto skutečnosti zodpovědné lidi v Česku moc nezajímají. Pro MŠMT je úroveň oborů na vysokých školách pod rozlišovací úrovní. Národní hodnocení je stále podstaveno tak podivně, že z jeho výsledků lze vyčíst závažné skutečnosti jen obtížně. A mnohým tato zamlžená situace přichází celkem vhod. Na úrovni jednotlivých vysokých škol v rozhodování hrají prim parciální zájmy jednotlivých oborů, kde si každý obor hlídá především zájmy své vlastní. Odtud změna nepřijde. A na řadě samotných ekonomických a podobných fakult mnoho akademiků upřednostňuje uzavřenost a „klid na práci" před novotami, konkurencí a přejímáním standardů a kultury vědecké práce ze „západu". A samozřejmě jde také o peníze.

Dlouhodobě nedostatečná úroveň základního výzkumu ve společenskovědních oborech u nás pálí málokoho. Podobná apatie k tomuto problému ale panuje i v dalších postkomunistických zemích. Někoho to možná uklidní.

 

Autor: Daniel Münich 

Text vyšel na autorově blogu metodikahodnoceni.blogspot.com