Vytisknout tuto stránku

Ještě k Memorandu: když česká 4 % jsou méně než německá 3 %

25. 2. 2020
Ještě k Memorandu: když česká 4 % jsou méně než německá 3 %

V dnešním blogu reaguji na komentáře čtenářů k nedávnému blogu. Upozornil jsem v něm na neambiciózní trojdohodu vlády, reprezentace vysokých škol a Akademie věd ČR ohledně minimálního tempa navyšování institucionální podpory výzkumu. Inspirací zřejmě byl německý Pakt pro výzkum a inovace pro období 2021-2030, ve kterém se německá vláda zavázala k 3% ročnímu růstu finanční podpory.

Na pár číslech zde dokresluji, proč německá 3 % i česká 4 % jsou pro současné Česko příliš nízká. Za marketingovým nátěrem vládních plánů to tak s výhledem podpory české vědy na vysokých školách a pracovištích Akademie věd dnes nevypadá moc dobře.

V nedávném blogu jsem komentoval jeden z vládních závazků z nedávno podepsaného Memoranda s reprezentací vysokých škol (VŠ) a vedením Akademie věd ČR (AV ČR). Vláda se v něm zavázala zvyšovat objem institucionální podpory (přesněji řečeno jeho dominantní části známou pod zkratkou DKRVO - více viz minulý blog) nejméně o 4 % ročně. Jde o závazek důležitý, protože institucionální podpora tvoří spolu s podporou účelovou základ financování vědy na vysokých školách a pracovištích AV ČR. Navíc je podíl institucionální podpory na celkové podpoře VaV u nás dlouhodobě relativně nízký a zanáší do fungování, hlavně pracovišť AV ČR, neúměrně velké nejistoty. Závazek vlády ke 4 % jsem minule kritizoval jako nepochopitelně nízký. I při jeho dodržování ze strany vlády totiž bude dlouhodobě docházet k poklesu podílu této podpory VaV ze státního rozpočtu na HDP. Je to dáno tím, že očekávané tempo inflace a růstu reálného HDP bude v Česku ve středně až dlouhodobém období zřejmě vyšší než memorandová 4 %.

Česko - Německo 4 % : 3 %

Na můj blog ohledně Memoranda jsem dostal silnou zpětnou vazbu. Ke komentáři na související téma to motivovalo například Jiřího Chýlu. V následné debatě se objevilo i upozornění, že české Memorandum bylo zřejmě motivováno obdobnými pakty v Německu [1|2]. Tam byl v roce 2019 podepsán „Pakt pro výzkum a inovace“ o financování hlavních německých neuniverzitních institucí VaV (Max Planck, Fraunhofer, Leibniz, Helmholtz a grantové agentury DFG). Jejich pakt předpokládá do roku 2030 roční tempo navyšování prostředků na VaV o 3 %, podobně jako dosud [1].

Vedle toho v Německu existuje „Smlouva o studiu a výuce" spolkové vlády s vysokými školami, která doposud garantovala růst podpory 3 % a do budoucna se v tom má, přes složitá jednání, výkyvy a specifikaci, pokračovat [1|2].

Český závazek 4% tempa růstu (pozor, týká se pouze institucionální podpory!) se tedy od německého 3% 'vzoru' zdánlivě moc neliší. Rozdíl představuje jeden procentní bod. Zdání ale klame. Česko totiž od Německa výrazně odlišují makroekonomické parametry.

Blog Munich

Česko v dlouhodobém průměru dosahuje výrazně vyšších temp růstu jak reálného HDP, tak inflace než Německo. Jako méně ekonomicky vyspělá země, vyspělejší země EU včetně Německa pomalu ale přeci ekonomicky doháníme a dohánět snad i budeme [1]. Odborně se jedná o reálnou a nominální konvergenci. Součtu zmíněných dvou veličin říkejme pro jednoduchost nominální růst ekonomiky. Pokud v určité zemi nemá podíl výdajů VaV státního rozpočtu na HDP klesat, musí být výdaje na VaV navyšovány přinejmenším tempem nominálního růstu ekonomiky. Ponechme teď stranou další problém, že českou inflaci v posledních letech výrazně převyšoval růst nominálních mezd kolem 10 % ročně, což vytváří silný tlak na mzdové náklady výzkumných organizací.

Nominální tempo růstu německé ekonomiky v pokrizových letech dělalo zhruba 2,8 % ročně. Závazek 3 % z německých paktů ho tedy mírně převyšuje. Německým výzkumným organizacím to teď pakty do budoucna garantuje, že státní podpora VaV pokryje nejen inflaci, ale že budou i těžit z reálného růstu německé ekonomiky.

Nominální tempo růstu české ekonomiky 4.8 % výrazně převyšuje těch 2,8 % v Německu. Jednak u nás máme výrazně vyšší inflaci a zároveň dosahujeme v průměru vyšších temp růstu reálného HDP. Závazek české vlády ke 4 % tak nejenže neodpovídá nominálnímu tempu růstu české ekonomiky, ale dokonce ho o téměř 1 procentní bod podstřeluje. Pokud se tedy bude vláda pouze držet závazku z Memoranda, bude podíl institucionálních podpory VaV ze státního rozpočtu na nominálním HDP v budoucích letech klesat. 

A možná bude ještě hůře

Nemohu ponechat stranou to, že garance české vlády v Memorandu se vztahují pouze k výši podpory institucionální, zatímco garance té německé k výši celkové. Může se tedy stát, že pomalý růst podpory institucionální vláda dožene výrazně vyšším růstem podpory účelové? No je to asi tak pravděpodobné, jako že za pár let budou jezdit vlaky z ruzyňského letiště do centra Prahy. Jiří Chýla si dal práci a ve střednědobých výhledech státního rozpočtu vyhledal potřebné údaje. Dokladují, že vláda do roku 2023 počítá s nominálním růstem účelové podpory dostupné pro VŠ a AV ČR spíše jen symbolické povahy. Podobně skeptický výhled růstu celkové podpory VaV ze státního rozpočtu v dalších letech jsem už loni v dubnu rozebral v jiném blogu.

Sliby ohledně výhledu institucionální podpory VaV mají ještě jeden důležitý aspekt. Poměr institucionální vs. účelové podpory VaV je totiž u nás dlouhodobě nezdravě vychýlen směrem k podpoře účelové. Způsobuje to přílišnou finanční nejistotu výzkumných organizací. Týká se VŠ, ale hlavně pracovišť AV ČR. Má-li se do budoucna podíl institucionální podpory (vůči účelové) zvyšovat, měl by být její růst minimálně 6 - 8 %, a ne 4 %. Pokud totiž chceme Česko alespoň udržet na průměru podílu národní veřejné podpory VaV na HDP v EU, musíme udržovat tempo růstu celkových výdajů na VaV alespoň na úrovni nominálního tempa růstu české ekonomiky = růst reálného HDP + inflace. To dělá již výše zmíněných 5 %. Takže Memorandem zmiňovaný růst institucionální podpory (DKRVO) o pouhá 4 % by fakticky vedl k dalšímu nezdravému poklesu podílu institucionální podpory na podpoře celkové. 

Je to jen marketing

Jak to má vláda vlastně celé vymyšleno? A jakou roli v tom hrají reprezentace vysokých škol a AV ČR? Závazek německé vlády prostě smysl dává, závazek vlády české nikoliv. Víme sice dobře, že peníze ve VaV zdaleka nejsou vše, přesto si kladu otázku, zda zrovna tato cesta povede k naplnění ambiciózního cíle Inovační strategie ČR 2019-2030 The Country For the Future: nasměrovat Česko mezi technologické lídry a do deseti let ho zařadit mezi nejinovativnější země Evropy[1].

Jak to koresponduje s proklamovaným cílem Inovace: "Jsme připraveni do oblasti vědy, výzkumu a inovací investovat rekordní množství zdrojů s cílem vytvořit z České republiky zemi, která se stane nejen symbolem znalostí a pokročilých technologií, ale rovněž hostitelem nejvýznamnějších světových vědeckých kapacit..."?

Jedna odpověď se nabízí: je to celé hlavně o marketingu pro naivní a nepozorné diváky.

Autor: Daniel Münich

Text vyšel na webu Metodikahodnoceni.blogspot.cz