Trhák

Téma vědní politiky se na stránkách novin objevuje poměrně zřídka. Pro většinu čtenářstva jde o problémy nesrozumitelné, nezáživné, nebudící dojem významnosti. Ostatně i proto, že jsou tato témata pro noviny těžké sousto, jsem kdysi začal psát tento blog. Jednou z mála výjimek je ovšem téma predátorské publikování. Není mi jasné, do jaké míry za to může samotný název fenoménu nebo podstata fenoménu samotného. Každopádně se téma predátorství na stránky českých novin opakovaně vrací. Vzpomeňme třeba kauzu Strielkowski nebo článek v Lidovkách obšírně informující o zjištěních 'jedničky' z dílny Srholec a Macháček. Nemohu a nechci zde předem prozrazovat obsah jimi připravované 'dvojky'. Zvědavým něco naznačí blog Martina Srholce, kde najdou řadu dobrých rad nejen knihovníci akademických knihoven, ale i samotní akademici, kteří si v publikování nejsou příliš jisti v kramflecích.

Kultura hodnocení

Jak ukázala 'jednička', predátorskému publikování se lépe daří v zemích se slabou kulturou hodnocení vědy. Kultura hodnocení je složitý éter prostupující výzkumným prostorem. Začíná u sdíleného povědomí vědecké komunity, že by se za výsledky své práce měla zpovídat veřejnosti, potažmo daňovým poplatníkům. Z jejich peněz a hlavně díky nim totiž mohou výzkum dělat a nedělají ho primárně pro své potěšení, ale pro společnost, která sdílí víru, že je věda užitečná. Kultura hodnocení má pokračování u managementu výzkumných organizací, který by si měl uvědomovat, že bez kvalitního hodnocení se lze těžko dobrat špičkového výzkumu, že k němu budou těžko vědce motivovat, a že je v řídících pozicích právě proto, aby výzkum na základě výsledků hodnocení efektivně řídil. A jakýsi svorník kultury hodnocení představuje vláda v širokém ponětí, která vytváří prostředí, kde se kultuře hodnocení daří, a nebo také ne.

Jed kultury hodnocení

Lpění na kafemlejnku je odrazem nízké kultury hodnocení vědy u nás. Kafemlejnek je navíc jed, který kulturu hodnocení efektivně hubí všude, kde vyraší:

• Vyvolává falešný dojem, že jde o hodnocení, byť jím fakticky není.
• Nabízí pohodlnou alternativu autopilotního způsobu řízení výzkumných organizací a jejich součástí (dělit peníze a nastavovat hodnotící schemata podle publikačních bodů).
• Posvěcuje účelové až podvodné publikační a jiné kejkle.
• Trestá všechny, kteří se od jeho absurdních motivací snaží odchýlit.

Článek byl publikován na webu http://metodikahodnoceni.blogspot.cz