Vytisknout tuto stránku

Sliby chyby v novém Memorandu o podpoře vědy

4. 2. 2020
Sliby chyby v novém Memorandu o podpoře vědy

Po pár letech se narodilo nové Memorandum o podpoře vědy mezi vládou, Akademií věd České republiky, Ministerstvem školství a Českou konferencí rektorů. Zaujalo mě v něm ujednání ohledně budoucího vývoje institucionální finanční podpory výzkumu. Sjednaný závazek je tak nízký, že kdyby se ho vlády do budoucna opravdu držely, nepovede to vědu na VŠ a v AV ČR do nebe, ale spíše do pekla. Kdyby v Memorandu tento závazek nebyl, vůbec nic by se asi nestalo.

Celkem nedávno v prosinci roku 2019 bylo zástupci vlády, vysokých škol (VŠ) a Akademie věd ČR (AV ČR) podepsáno Memorandum o podpoře vědy, vývoje a inovací v České republice. Ujednání v Memorandu sice nejsou závazná, ale vyjadřují určitou základní shodu na tom, co by se mělo do budoucna dít a co by měla jedna každá smluvní strana dělat. Hned v druhém nejdůležitějším bodu Memoranda se vláda zavázala k přinejmenším 4% meziročnímu tempu růstu institucionální složky podpory VaV. Právě o tom je tento blog, ale k detailům až později.
DRKVO

Bod 2 z Memoranda o podpoře vědy, vývoje a inovací v České republice

S velkou slávou podepsané Memorandum očividně navazuje na již pozapomenuté Prohlášení o stabilizaci systému VaV v ČR z května roku 2017. I to obsahovalo bod 2 s vládním závazkem ohledně budoucího růstu institucionální podpory VaV. Tehdy se však ještě hovořilo o nejméně 5% růstu institucionální podpory a to přinejmenším do roku 2023. Původní ambice, respektive závazek vlády, byl tedy o celý jeden procentní bod snížen (o celou pětinu) navzdory tomu, že rok 2023 je ještě daleko. Navíc z Memoranda vypadl závazek, že vláda bude v delším horizontu směrovat k podílu institucionální podpory na úrovni 70 %. Závazek v Memorandu tak je více než nesmělý, je spíše strašidelný. Než vysvětlím proč, pro méně znalé ozřejmím pár důležitých souvislostí.
Memorandum 2017

Bod 2 z Prohlášení o stabilizaci systému VaV v ČR z května roku 2017

Další rozdíl proti Prohlášení z roku 2017 je ten, že Memorandum již nehovoří o celkové částce institucionální podpory VaV, ale pouze o její části zvané podpora na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací. Tento krkolomný název se zkracuje na DRKVO. Před pár lety to bylo jen RVO. DRKVO ale v celkové částce institucionální podpory AV ČR a VŠ představuje zdaleka nejvýznamnější položku. Jde o tu část veřejné podpory, kterou ministerstvo školství mezi VŠ po roce 2010 rozdělovalo dle kafemlejnkového automatu a od roku 2017 v rozdělování poněkud tápe.

Pečení holubi institucionální podpory

Institucionální podpora VaV představuje stabilnější a předvídatelnější část veřejné podpory výzkumných organizací (VO), než je podpora účelová formou grantů - časově krátkodobých, ad-hoc a obtížně předvídatelných. Cílem institucionální podpory je dát výzkumným organizacím (VO) jistotu, že kvůli fluktuaci financí z grantů nebudou muset dočasně propouštět špičkové vědce či vrátné, odstavovat laboratoře, vypínat topení, světlo atd. Ale není to tak, že má institucionální podpora padat z nebe státního rozpočtu jako pečené holuby bez ohledu na vědecké výsledky VO. I tato podpora by se měla odvíjet od hodnocení VO. Hodnocení by se mělo dělat pořádně, ale jen jednou za delší období 4-6 let. V letech 2010 až 2017 se tak na VŠ dělo na základě kafemlejnkového 'hodnocení', které v pravém slova smyslu hodnocením nebylo. Posledních pár let se tak děje na základě každoročního hodnocení dle Metodiky 2017+. Že to zatím také moc nefunguje jsem komentoval již dříve. Dosavadní trable s institucionálním hodnocením ale nijak nesnižují systémový význam institucionální podpory VaV jako takové.

Mylné představy

Význam institucionálního financování VO je v Česku dlouhodobě podceňován až nechápán. Stále u mnohých přežívá mylná představa, že efektivní financování VaV může fungovat pouze díky účelové podpoře, skrze konkurenční soutěžení o granty. Jde však o klasické zjednodušení základních pouček ad absurdum. Institucionální podpora by totiž měla být podobně konkurenční, jen nám k tomu dosud v Česku chybělo adekvátní institucionální hodnocení a smysluplný převod jeho výsledků na peníze (týká se hlavně VŠ, ne tolik AV ČR, která smysluplné hodnocení provedla v letech 2015 - 2016).

Právě na základě této mylné představy u nás před deseti patnácti lety vznikl obrovský politický tlak na zvyšování podílu účelového financování na úkor toho institucionálního. Podíl institucionální podpory na VŠ a AV ČR tak poklesl na nezdravě nízkou úroveň. Zvýšilo to nejistotu financování vědy na jejich pracovištích. Na tuto skutečnost tehdy hlasitě upozornil Mezinárodní audit českého systému VaV [1] a posléze i zpráva navazujícího projektu IPN Metodika. Situace se však od té doby zlepšila jen částečně a problém nezmizel. I proto zřejmě byla snaha další vývoj institucionální podpory zakotvit v Prohlášení z roku 2017 a následně Memorandu z prosince roku 2019.

Ať promluví data

Protože se z Memoranda nedozvíme, kde se dnes podíl institucionální podpory DRKVO pro VŠ a AV ČR nachází, snažil jsem se časovou řadu tohoto údaje najít. Ale pohořel jsem. Dejte vědět, pokud budete mít při hledání více štěstí, nebo máte čas údaje někde vyzobávat. Podařilo se mi alespoň poskládat časovou řadu tohoto podílu pro celý sektor VaV, tedy nejen DRKVO a včetně výdajů mimo VŠ a AV ČR. Graf 1 je založen na datech, která jsme si vyzobal z každoročních podkladů státního rozpočtu. Ukazuje vývoj institucionální podpory VaV, tak jak je nasčítán ve státním rozpočtu za všechny sektory VaV.
Memorandum 2

Graf 1

Vidíme, že celkový podíl institucionální podpory se do roku 2016 pohyboval lehce nad 50 %. Bylo hodně daleko od 70 %, o kterých snilo Prohlášení o stabilizaci z roku 2017. V roce 2016 dokonce došlo k dalšímu k propadu pod 50 %, kde jsme byli i loni. Je pravda, že můj údaj zahrnuje nejen VŠ a AV ČR a nejen peníze na DRKVO, ale zásadní rozdíl to podle mě činit nebude. Je zřejmé, že současný vládní tandem ANO a ČSSD, který táhne rozpočtovou káru již od roku 2014, své závazky vůči sektoru VaV až zas tak moc vážně nebere[1].

Sezame DRKVO

A teď se konečné vracím k textu samotného Memoranda. V něm se vláda nově zavazuje ročně zvyšovat výdaje na DRKVO přinejmenším o 4 % ročně. Má-li se do budoucna podíl institucionální podpory (vůči účelové) zvyšovat, měl by být tento růst minimálně 6 - 8 %. Vysvětlím to. Vycházím z toho, že vlády snad do budoucna nebudou snižovat už dnes nijak zázračně vysoký podíl národní veřejné podpory VaV na HDP. Budou tedy muset udržovat tempa růstu celkových výdajů na VaV alespoň na úrovni tempa růstu reálného HDP + inflace. Růst reálného HDP můžeme čekat v průměru kolem 3 %, inflaci kolem 2 %. To dohromady dělá 5 %. Takže Memorandem zmiňovaný růst DRKVO o pouhá 4 % by fakticky vedl k dalšímu poklesu podílu institucionální podpory.

Věc je dokonce ještě vypjatější. Institucionální podpora jde totiž dominantně na platy. A ty musí dlouhodobě přinejmenším kopírovat vývoj platů ve zbytku ekonomiky. A ty v posledních letech rostly tempy mezi 5 až 10 %. Tedy zhruba jednou tak rychleji než Memorandová 4 %.

Vhodnější by bývalo příslib v bodu 2 Memoranda koncipovat tak, že "... podíl institucionální podpory na celkové podpoře VaV se bude ročně zvyšovat nejméně o 2 procentní body". To by byla mnohem věrohodnější dohoda o změně dlouhodobě nezdravé situace.

 

Autor: Daniel Münich

Text vyšel na webu Metodikahodnoceni.blogspot.cz.