„Mezinárodní Ženeva“ je přirozeným centrem předvídavé vědecké diplomacie.
Švýcarská diplomacie vstoupila do nového tisíciletí s originálním konceptem „vědeckých konzulátů“ Swissnex – center, která pomáhají rozvíjet mezinárodní aktivity univerzit, výzkumníků a začínajících inovativních firem. V roce 2000 Švýcaři otevřeli první Swissnex v americkém Bostonu, později přibyly další v San Francisku, Šanghaji, Bengalúru a Riu de Janeiru. Další v řadě má být Ósaka, tradiční průmyslová metropole dynamického japonského regionu Kansai, kde se také uskuteční světová výstava EXPO 2025.
Známý francouzský analytik vědecké diplomacie jako novodobého rozměru mezinárodních vztahů Pierre-Bruno Ruffini označil „švýcarské domy vědecko-technologické spolupráce“ Swissnex za zcela originální koncept. Tato síť se stala modelem pro vědeckou diplomacii jiných zemí. Ruffini ve své knize Věda a diplomacie píše, že inspiraci v ní našlo například Německo, které v roce 2009 otevřelo svůj první „dům vědy a inovací“.
Přehled o trendech
Analytici ze společnosti Oxford Research později shrnuli, jaké jsou hlavní výhody Swissnexu. Tyto „vědecké konzuláty“ mají velmi dobrý přehled o nejnovějších trendech a dokáží nashromážděné znalosti efektivně předávat svým partnerům. Díky decentralizovanému organizačnímu modelu se Swissnex vyznačuje vysokým stupněm flexibility a interdisciplinární kreativity. Strategické priority si jednotlivá centra přizpůsobují podle lokálních potřeb a nabízejí služby přesně šité na míru potřebám univerzit, výzkumníků i startupů.
Pierre-Bruno Ruffini považuje za důležité, že se centra Swissnex opírají také o soukromé finanční zdroje. „Působí v klíčových zemích, pomáhají při navazování kontaktů, pořádají setkání, usnadňují uzavírání partnerství a šíří dobré jméno švýcarského školství, výzkumu a inovací,“ píše Ruffini ve své knize.
„Swissnex je iniciativou Státního sekretariátu pro vzdělávání, výzkum a inovace a je součástí zahraniční sítě, kterou spravuje Spolkové ministerstvo zahraničních věcí,“ upřesňuje Zdeněk Eliáš. Do společné působnosti obou institucí spadá také síť devatenácti vědeckých diplomatů. První byl vyslán do Washingtonu už v roce 1958.
Vědecká diplomacie relativně malé alpské země zůstává inspirací pro řadu dalších států, včetně evropských – i když na druhé straně vztahy mezi Bernem a Bruselem nyní rozhodně nejsou bezproblémové. Evropská unie zrušila Švýcarsku status přidružené země k výzkumnému programu Horizont. Je to důsledek dlouhodobějšího sporu o „svrchovaná práva Švýcarska“ ve vztahu k evropským nařízením. Právě Švýcaři přitom patřili k nejúspěšnějším zemím v evropských výzkumných programech.
První „vědecký konzulát“ Swissnex otevřeli Švýcaři v americkém Bostonu – tedy ve městě, které je centrem farmaceutického průmyslu a výzkumu. Podobně jako Švýcarsko. Foto: Shutterstock
Tři směry
Švýcarská vědecká diplomacie podle Zdeňka Eliáše v minulosti zahrnovala širokou škálu činností, které se rozdělují do tří kategorií – diplomacie pro vědu, věda pro diplomacii a věda v diplomacii. Co přesně tyto kategorie znamenají, rozebral ve své knize právě Pierre-Bruno Ruffini.
Podstatou diplomacie pro vědu je snaha příslušné země prosazovat své vědce na mezinárodní scéně a podporovat spolupráci s dalšími státy. Patří sem například také diplomatický dialog, který předchází společnému budování velkých výzkumných infrastruktur.
Věda pro diplomacii souvisí s konceptem, který je analytikům mezinárodních vztahů dobře znám – soft power neboli „měkká síla“. Cílem je prosazovat svůj vliv na mezinárodní scéně vlastní přitažlivostí, nikoliv donucovacími prostředky. Ruffini v této souvislosti uvádí, že pokud je politické napětí mezi dvěma zeměmi tak silné, že diplomatické kontakty selhávají, může být pro udržení nebo obnovení vztahů využita věda.
Věda v diplomacii pak vychází z poznatku, že některé oblasti zahraniční politiky se neobejdou bez vědeckých údajů, což diplomaty vede k tomu, aby se obraceli na vědeckou obec. Mezi nejviditelnější příklady patří globální rozhovory o otázkách klimatu, potravinové bezpečnosti nebo energetice.
Čtvrtý rozměr
Zdeněk Eliáš k tomu dodává, že švýcarská diplomacie se snaží jít ještě nad rámec těchto tří kategorií a hodlá zavést čtvrtou pod názvem „předvídavá vědecká diplomacie“. To podle ekonomického specialisty ambasády v Bernu v praxi znamená, že obory jako nanověda, biologie, neurověda a informační technologie se sbližují, vytvářejí nové oblasti výzkumu a vedou ke zrychlení technologického vývoje. Populační růst, ekologická regenerace, dekarbonizace, kvantová fyzika nebo umělá inteligence rychle mění svět a životy lidí. Proto je nutné tyto trendy pochopit a také díky diplomacii – včetně té mnohostranné – se s nimi co nejlépe vypořádat.
Pro Švýcarsko je tento aspekt zvlášť důležitý. Takzvaná „mezinárodní Ženeva“, jak připomíná Zdeněk Eliáš, je největším multilaterálním centrem světa, kde sídlí mnoho mezinárodních organizací. Švýcarská Spolková rada, Kanton Ženeva a město Ženeva v roce 2019 založily nadaci GESDA (Geneva Science and Diplomacy Anticipator). Hlavním posláním je sblížit diplomaty s vědci, jejichž spolupráce na široké mezinárodní úrovni by měla umožnit předjímat důležitý vědecký vývoj a jeho důsledky v časovém horizontu až 25 let.
Pozorovatele, kteří hledají ve švýcarském modelu vědecké diplomacie inspiraci, nejspíš bude zajímat i odpověď na otázku, co by ještě alpská země mohla vylepšit. Nad tím se před dvěma lety zamysleli také analytici Oxford Research a přišli s několika náměty pro Swissnex – tyto „vědecké konzuláty“ by mohly posílit svou přítomnost také ve vlastní zemi, více se zaměřit na dlouhodobé projekty a na spolupráci mezi jednotlivými centry ve světě.
Autor: Jan Žižka
Článek vyšel na serveru o moderní ekonomické diplomacii Export.cz při Ministerstvu zahraničních věcí ČR.
