Tyhle samotářské včely se jmenují kyjorožky (latinsky Ceratina nigrolabiata). U nás žijí v Podyjí. Na rozdíl od jiného blanokřídlého hmyzu, kde o budoucí pokolení pečují společně čili eusociálně samičky, tak kyjorožky užívají k péči také „taťky“. Uvádí to studie sedmi českých vědců převážně z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kterou otiskl špičkový časopis Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Ten ve svém vlivu patří hned za magazíny Science anebo Nature.
„Náš článek je první, který jasně dokumentuje případ obourodičovské péče u včel. Samci a samice žijí společně v páru a kooperují při péči o potomstvo. Páry ovšem nejsou stabilní – v jednom hnízdě se v průběhu sezony vystřídá více samců. V důsledku toho jsou v hnízdě potomci nejen od hlídajícího samce, ale i předchozích partnerů,“ řekl LN první autor studie Michael Mikát, doktorand pražské katedry zoologie. O hmyzí chování se začal zajímat dávno před nástupem na univerzitu. Za školitele diplomky i chystané disertace si vybral Jakuba Straku (experta na hmyzí populace) a vědecký výzkum kyjorožek zahájil již v roce 2011.
Mikát dokazuje, kolik práce a času zabere bádání, jež může přepisovat učebnice. Při pilotním zkoumání těchto včelek – někdy před osmi lety – objevil obourodičovskou péči. S kolegy koncipoval experimenty (vyžadující i barevné označení včel), přičemž dlouhodobý sběr dat probíhal na Havranickém vřesovišti v Podyjí mezi lety 2013 až 2016. Samotný článek, který je nacpán teorií i grafy, tvořili vědci skoro tři roky! „Recenze byly velmi důkladné a kvalitní. Kritika na první verzi byla výrazná, ale konstruktivní. Celkem jsme absolvovali pět kol recenzních řízení,“ říká Mikát, jak těžké je se do PNAS dostat.
Důležité pro evoluci chování
Samečkové kyjorožek pomáhají „mamkám“, které zásobují potomstvo potravou (pylem a nektarem) tím, jak sveřepě brání vchod do úlu před predátory a parazity. „Naše studie dokumentuje chování, které je neobvyklé v rámci včel i celého blanokřídlého hmyzu. Zároveň ukazujeme, že obourodičovská péče může vznikat i v situaci, kdy se samice postupně páří s více samci. Poznání takových případů je zajímavé jednak z pohledu toho, co život dokáže, ale je též užitečné pro pochopení evoluce rodičovského a sociálního chování,“ uvádí za autorský tým Mikát, jenž hodlá ve výzkumu těchto včeliček pokračovat. „Předpokládáme, že páření samice s více samci není překážkou ke vzniku obourodičovské péče, ale naopak faktorem, který vznik chování podporuje,“ míní vědci.
Radost z úspěchu má i fakulta. Jak pomoci dalším? „Klíčová je role školitele a skupiny, v níž student působí. Pokud řeší zajímavé otázky, je šance, že i výsledky studentů mohou být ambiciózní. Takto mimořádné úspěchy ale obvykle propojují nejen kvalitní vědu, ale také vysoké pracovní nasazení a nadšení studenta, štěstí i schopnost dobře svůj příběh prezentovat,“ řekl LN Adam Petrusek, proděkan pro výzkum pražské přírodovědy. Ta už nabízí i kurzy „vědeckého marketingu“ s řadou tipů, jak šance zvyšovat.
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel 3. 6. 2019 v Lidových novinách.
