K textu dr. Sýkorové Dvorníkové mám několik poznámek:

1. Není mi jasné, co mají být moje: “jednostranná tvrzení, která opakovaně neprávem dehonestují členy její akademické obce a prostřednictvím přebírání subjektivních popisů událostí zpochybňují práci kolektivních orgánů university”

2. Pokud jde o prošetřování podezření na manipulace s daty v článku v Nature Communications, opět doporučuji přečíst si relevantní texty na slovo vzatých odborníků z Přírodovědecké fakulty UP, prof. Tomáše Opatrného (zde, zde, zde, zde, zde, zde), doc. Jiřího Pechouška (zde) a prof. Jaromíra Fiuráška (zde).

Skutečně mě překvapuje, že autoři textu komunikovaného dr. Sýkorovou Dvorníkovou nechápou (resp. nechtějí chápat), že kritikům článku v Nature Communications nejde o to, do jaké míry jsou validní závěry oné studie, k čemuž se vyjadřovali oslovení zahraniční odborníci (ti mimochodem dříve publikovali s autory dotyčné práce, a tudíž jsou potenciálně ve střetu zájmů – odkazy na tyto skutečnosti viz zde). Jde totiž o to, jestli křivky Mössbauerových spekter v této práci (ale také v několika dalších publikacích stejného týmu) pocházejí skutečně z provedených měření, nebo byly získány buď „vylepšením“ takových dat, nebo dokonce kompletně vytvořeny jen uměle (o čemž svědčí důkladné odborné rozbory několika odborníků). Pro zodpovězení této klíčové otázky jsou vyjádření externích expertů o stabilitě superparamagnetických nanočástic železa citované dr. Sýkorovou Dvorníkovou prostě irelevantní. Je pro mě těžko pochopitelné, proč rektor zadal externí vyjádření k něčemu tak mimoběžnému…

3. Pokud jde o kauzu neúspěšné PhD. obhajoby RNDr. Čeňka Gregora, text dr. Sýkorové Dvorníkové mi vytýká můj názor o možném poškození studenta, který upozornil na podvod. V této souvislosti cituje zamítnutí studentovy stížnosti tehdejším děkanem prof. Jurajem Ševčíkem. Tato stížnost a její zamítnutí se ovšem týkají první neúspěšné obhajoby, kdežto daleko důležitější je druhá obhajoba o dva roky později. Jak už jsem uvedl ve svém podrobném prvním článku o této kauze, o svém podezření hovořil dr. Gregor s tehdejším děkanem prof. Ševčíkem, osobně mu na děkanát přinesl a ukázal disertaci dr. Heřmánka (s obrázkem neupraveného, původního grafu) a inkriminovaný článek v JACS), což prof. Ševčík potvrzuje (prof. Ševčík dále konstatuje, že poté mluvil s prof. Zbořilem a doporučil mu, aby se postaral o vyřešení tohoto problému).

Ve svém podezření ohledně poškození studenta při obhajobě proto, že upozornil na onu manipulaci, rozhodně nejsem osamocen.

V rozhodnutí Etické komise UP (kolektivní orgán univerzity!) se v bodu 9 praví:

EK UP má silný dojem, že významný podíl na neúspěchu u obhajoby dizertace RNDr. Č. Gregora mohla mít „velká vlna nevole“, kterou vyvolal svým prohlášením o manipulaci s daty, které ale bylo ve skutečnosti naplněním Etického kodexu UP Část III. Zásady pro tvůrčí činnost: bod 13: „Objeví-li vědecký pracovník ve svých publikacích omyl, podnikne všechny potřebné a možné kroky k jeho nápravě, nesnaží se jej tajit nebo maskovat.“ EK UP proto doporučuje děkanovi PřF UP, aby ověřil závěry 2. obhajoby dizertace Dr. Č. Gregora.

Podobné je detailní stanovisko děkana Přírodovědecké fakulty UP, který mimo jiné píše:

Nad okolnostmi studia a obhajoby se pozastavila i fakultní komise, která se případem zabývala jako první. Celkem tedy 11, dle mého vědomí nezaujatých a zkušených respektovaných osobností, shledalo na případu něco nestandardního…….. O tom, jestli pro výsledek obhajoby byla rozhodující slabá úroveň práce nebo podjatost některých členů komise, by muselo rozhodnout opakování obhajoby před zcela novou nezávislou komisí, bohužel tento úkon stávající legislativa neumožňuje.

Ke kvalitě druhé, neúspěšně obhajované verzi dizertační práce dr. Gregora se v korespondenci se mnou vyjadřuje další expert, prof. Radim Beránek (Institute of Electrochemistry, Ulm University) takto:

„Prohlédl jsem si obě verze Gregorovy práce i jejich posudky (volně přístupné v internetové databázi UPOL). Zatímco první verze byla skutečně slabší (Gregor ještě explicitně nediskutuje vliv residuí šťavelanu železnatého, argumentace není konkluzivní), druhé verzi bylo již podle mne obtížné něco skutečně zásadního vytknout. Ve druhé verzi je Gregorova analýza vlivu různých faktorů (specifický povrch katalyzátorů, krystalinita, přítomnost šťavelanu železnatého popř. jiných solí, atd.) na rychlost katalýzy naprosto konsistentní a konkluzivní, navíc přináší i vědecky významné informace (např. vyvrácení teorie z JACS 2007, celkem překvapivé pozorování inhibice reakce v přítomnosti železnatých solí, zrychlení reakce v přítomnosti kobaltnatých iontů). Byl jsem přítomen desítkám obhajob na různých univerzitách v Německu a Polsku a ta druhá verze (ač se samozřejmě nejedná o nějaké vědecké veledílo – např. považuji některé části disertace za převážně deskriptivní, občas mi chybí hlubší vědecká diskuse pozorovaných faktů) by podle mne na kterékoli normální doktorské zkoušce musela projít. Sice jsem u obhajoby nebyl (a nemohu tak komentovat výkon Gregora před komisí), ale opravdu se nemohu ubránit pocitu, že zde byl doktorand Gregor částí komise "potopen". Smutné, opravdu mi ho bylo líto...“

4. Závěrem bych chtěl ještě upozornit na další závažný etický prohřešek v řadě publikací z RCPTM – nedeklarování střetu zájmu v souvislosti s firmou komercializující látky používané v těchto publikacích a spoluvlastněné prof. Zbořilem; detaily lze nalézt ve druhé polovině nedávného článku doc. Marka Petřivalského.

Úplně na závěr bych ještě chtěl čtenářům zajímajícím se o průběh olomoucké kauzy doporučit sledování olomouckého Diskuzního Žurnálu.

P. S.
Myslím, že tento můj text je v podstatě i reakcí na velmi recentní článek prof. Zbořila; řadu věcí, které mi prof. Zbořil nyní vytýká, jsem již podrobně probral ve svých předcházejících článcích zde a zde.

Autor: Václav Hořejší