Vytisknout tuto stránku

Václav Hořejší: Reakce na reakci Radka Zbořila

11. 9. 2019
Václav Hořejší: Reakce na reakci Radka Zbořila

textu R. Zbořila mám několik poznámek. Znovu zdůrazňuji, že jsem se snažil, coby nezávislý pozorovatel bez jakýchkoli postranních motivací, přispět k objasnění podezření, že v souvislosti s manipulacemi s výsledky významné vědecké publikace došlo k poškození studenta (Č. Gregor), který na tyto manipulace upozornil. V této souvislosti mi připadají reakce R. ZbořilaP. Hobzy mírně řečeno nepřiměřeně emocionální (na rozdíl od korektně napsaných reakcí např. M. Otyepky a P. Banáše).

Pokud jde o nesouhlas s mými texty (zde zde), na které R. Zbořil výše reaguje:

  1. Jak R. Zbořil korektně uvádí, nesouhlas s mými texty vyjádřili čtyři členové komise pro obhajoby (P. Hobza, M. Otyepka, Z. Trávníček, M. Černík) a dva další účastníci obhajoby (J. Filip, P. Banáš – ti byli přítomni pouze druhé obhajobě Č. Gregora); není mi známo stanovisko dalších členů komise (B. Kratochvíl, M. Miglierini) a oponenta L. Lapčíka.
  2. Připomínám, že věcně existuje především spor o to, kdy a jak upozornil Č. Gregor na podezření z manipulace (již během první, nebo až druhé obhajoby). Pouze P. Hobza a M. Otyepka (a samozřejmě R. Zbořil) explicitně tvrdí, že během první obhajoby toto zmíněno nebylo; krom toho dva další účastníci obhajoby (J. Hrbáč a T. Nevěčná) uvádějí, že na problém bylo upozorněno už během první obhajoby. Na tento problém upozornil Č. Gregor také tehdejšího děkana J. Ševčíka, který uvádí, že o tom následně hovořil s R. Zbořilem a domluvil se s ním, že to R. Z. vyřeší. 
  3. Pro vnějšího pozorovatele je zřejmé, že (ne)pravdivost výroků kterýchkoli svědků může být ovlivněna jednak poměrně dlouhou dobou od obhajob, a také jejich angažovaností (střetem zájmů) na různých stranách nynějšího konfliktu na Univerzitě Palackého. Bylo by opravdu zajímavé, jak by jednotlivé osoby obstály při testu na polygrafu (jehož podstoupení nabízel Č. Gregor).
  4. Opakuji, že souhlasím s tím, že v situaci „slovo proti slovu“ lze těžko mít „neprůstřelný“ důkaz, ale na mě působí verze Č. Gregora konzistentně a věrohodně. Pokud se ve svém úsudku mýlím, mělo by být snadné mě z toho usvědčit; nemyslím ale, že nynější text R. Zbořila je toho schopen.
  5. R. Zbořil říká: „Je mi rovněž kladeno za vinu, opět bez jakýchkoliv důkazů, že jsem dr. Heřmánka k manipulaci nutil. Neměl jsem žádný důvod manipulátora jakkoliv nutit k tomuto nesmyslnému aktu.” M. Heřmánek ovšem tvrdí, že “Iniciátorem byl R. Zbořil s komentářem, že se tím vyhneme zbytečné diskuzi s editorem, s čímž má zkušenosti”. Opět slovo proti slovu – myslím ale, že Heřmánkovo tvrzení dává smysl.
  6. R. Zbořil uvádí na podporu svého názoru, že M. Heřmánek provedl o své vůli úpravu inkriminovaného grafu to, že M. H. provedl obdobnou úpravu v jiném svém „autorském díle“. Toto „autorské dílo“ je ppt prezentace v češtině, jejíž finální podoba byla uložena 13.2.2008, tedy až po publikování článku v JACS. Není mi proto jasné, jakou vypovídací hodnotu by měla mít tato skutečnost ve vztahu k otázce, zda R. Zbořil dal podnět k úpravě (samozřejmě, že pokud se tento zmanipulovaný obrázek objevil v publikaci, byl následně uváděn i v tematicky relevantních prezentacích…)
  7. Pokud jde o to, jestli R. Zbořil (a celá komise) o manipulaci věděl na základě Gregorových obhajob:
    1. To, jestli Č. Gregor na to upozornil již při první obhajobě, je sporné (viz protiřečící si svědectví výše).
    2. Také o tom, jak zřetelné bylo Gregorovo vyjádření při druhé obhajobě, existují vzájemně si odporující svědectví (Gregorovu verzi podporuje J. Hrbáč a T. Nevěčná).
    3. Krom toho existuje výše zmíněné vyjádření J. Ševčíka, že před druhou obhajobou o věci hovořil s Č. Gregorem a následně požádal R. Zbořila, aby věc vyřídil.

Odhlédneme-li od toho, kdo, kdy, co věděl o té manipulaci, daný případ upozorňuje ještě na jeden obecnější problém – jak skutečně férově postupovat v situaci ostrého konfliktu mezi studentem a školitelem a potenciálně podjaté části komise.

A ještě bych si dovolil upozornit na to, že se mi dostalo podpory od Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, jednoho z nejvýznamnějších českých výzkumných ústavů (zde)

 

Autor: Václav Hořejší