facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle
Dalibor Štys

Dalibor Štys

Hlavní diskutující o stavu vědy a vysokého školství čím dál více připomínají příslovečné čerstvě vyorané myši. Buď vědomě lžou, nebo si zakrývají oči a uši jako ty čínské opice. No, pravda, už nejsme ti mladí plní optimismu, kteří věděli, že ve světě je spousta volných míst a že práci určitě najdeme.

Daniel Münich opět bouří, že vysoké školy neobdržely nové balíky formulářů, zcela jiných než ty, které vyplnily pro institucionální akreditace. A že už se nad nimi pár měsíců nepotí. V článku popíšu, jak bych se ve věci rozdělování peněz na výzkum pro vysoké školy zachoval jako ministr školství, jak jako občan, který očekává, že vysoké školy budou dělat něco užitečného, a jak jako člověk, který by chtěl rychle dostat naše vysoké školství na špičku.

Je poměrně uspokojující, že mi příspěvky Jiřího Chýly většinou dají za pravdu. Ale popořadě: úvod, stať a závěr. Společnost Maxe Plancka (MPG) znám poměrně dobře. Po návštěvě jejího předsedy Petera Grusse v Praze v roce 2013 jsme byli jako ministerští úředníci pozváni do její centrály a tam se nám po celý den věnovali tamní administrátoři.

Po letech dohledu na projektech Evropských fondů, snahách o získání HR Excellence Award, dohledu NKC Gender a věda a podobně si již dlouho nikdo v České republice nedovolí neuspořádat otevřené výběrové řízení otevřeně schválené orgány fakulty nebo v.v.i.

A to zvláště v převažujících názorech na hodnocení vědy a jejich aplikaci v České republice. Tedy rozhodně se mění rychleji, než dokáží tvůrci tabulek dokončovat granty a koordinátoři hodnotících panelů provést hodnocení.

... tedy pardon, Výzvy inovační strategie přijímáme. Dalibor Štys reaguje na rozhovor, v němž místopředseda Akademie věd ČR Zdeněk Havlas popisuje klady a zápory nové Inovační strategie ČR na léta 2019 - 2030.

Michal Kolář v nedávném rozhovoru hovořil o českých vysokých školách a neradostných perspektivách mladých navrátilců z postdoktorálních pobytů v zahraničí. Na tento rozhovor zareagoval Václav Hořejší, který tvrdí, že situace zdaleka není všude stejně špatná. Další příspěvek do diskuse nyní přidává Dalibor Štys. Problém podle něj tkví spíše v systémové rovině než v objemu finačních prostředků v české vědě.

Je rozdíl mezi peer review a pseudo peer review. K tomu správnému je třeba především kvalifikace a čas, jinak se jeho výsledek neliší od obyčejné bibliometrie, píše v dalším komentáři Dalibor Štys.

Společný výzkum vysokoškolských pedagogů se studenty je samozřejmou součástí vysokoškolského vzdělávání. Proto je kvalita výzkumu automatickou součástí hodnocení kvality vzdělávání. Nejjednodušším řešením problému, který Jiří Nantl otevírá ve svém článku, by tedy bylo dávat peníze na výzkum tam, kde byla udělena institucionální akreditace na magisterské i doktorské studium...

Dalibor Štys ve svém dalším příspěvku píše o tzv. efektu gardedámy. Cituje aktuální článek Efekt gardedámy v publikování vědeckých prací. Z článku mimo jiné vyplývá, že je stále obtížnější publikovat v Nature, pokud jste už dříve v Nature nepublikovali. Citovaný článek by měl být dle Štysova názoru povinnou četbou pro všechny, kdo se vyjadřují k hodnocení výzkumu.

Strana 1 z 5