Michal Kolář v nedávném rozhovoru hovořil o českých vysokých školách a neradostných perspektivách mladých navrátilců z postdoktorálních pobytů v zahraničí. Na tento rozhovor zareagoval Václav Hořejší, který tvrdí, že situace zdaleka není všude stejně špatná. Další příspěvek do diskuse nyní přidává Dalibor Štys. Problém podle něj tkví spíše v systémové rovině než v objemu finačních prostředků v české vědě.

Je rozdíl mezi peer review a pseudo peer review. K tomu správnému je třeba především kvalifikace a čas, jinak se jeho výsledek neliší od obyčejné bibliometrie, píše v dalším komentáři Dalibor Štys.

Společný výzkum vysokoškolských pedagogů se studenty je samozřejmou součástí vysokoškolského vzdělávání. Proto je kvalita výzkumu automatickou součástí hodnocení kvality vzdělávání. Nejjednodušším řešením problému, který Jiří Nantl otevírá ve svém článku, by tedy bylo dávat peníze na výzkum tam, kde byla udělena institucionální akreditace na magisterské i doktorské studium...

Dalibor Štys ve svém dalším příspěvku píše o tzv. efektu gardedámy. Cituje aktuální článek Efekt gardedámy v publikování vědeckých prací. Z článku mimo jiné vyplývá, že je stále obtížnější publikovat v Nature, pokud jste už dříve v Nature nepublikovali. Citovaný článek by měl být dle Štysova názoru povinnou četbou pro všechny, kdo se vyjadřují k hodnocení výzkumu.

Dalibor Štys byl jedním z českých výzkumníků, kteří koncem října letošního roku navštívili konferenci v rakouském Institute of Science and Technology (IST). Nyní přináší slíbený komentář. Blýská se podle něj i v české vědě na lepší časy?

Je to už devět let co vyšel článek Antoinette Molinié a Geoffrey Bodenhausena „Bibliometrics as Weapons of Mass Citation.“ V něm je krásně popsán rozpor mezi měřením kvality článku podle krátkodobé popularity a skutečným posouzením technicky nového experimentu.

Protože to nejde. Jinak by se to stalo už dávno, naše vztahy s Izraelem jsou už dávno nadstandardní a zástupce ředitele Weizmannova ústavu Avigdor Scherz, který přišel s nabídkou pomoci v roce 1999, nebyl jistě první.

Před časem byl na Vědavýzkum.cz publikován článek Česko-inovační kočka Míca. Švédsko v něm bylo označeno za inovačního leadera. Přesto se ještě nedávno (2014) mluvilo o švédském paradoxu, který měl spočívat v tom, že ačkoliv Švédsko vydává velkou část svého státního rozpočtu na výzkum, uplatnění jeho výsledků v praxi je minimální.

Dne 26. září jsem zase navštívil Institute of Science and Technology Austria (IST) v Maria Gugging. Konal se tam totiž pravidelný Science-Industry Day a na něm tentokrát přednášela Åsa Lindholm Dahlstrand, známá badatelka o tématu profesorské privilegium.

Jak odpovídá v rozhovoru Petr Dvořák, budou se podle Metodiky 17+ rozdělovat jen necelá 3 % institucionální podpory vysokých škol. Vnitřní demokracie na univerzitách zařehtá radostí a peníze z RVO vnitřně přerozdělí, protože už nebude třeba si udržovat ani ty otravné „producenty kafemlejnku“, natož nějaké skutečné vědce. A, jak jsem psal, univerzitám se bude přezdívat finanční černé díry.