facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle
Jan Žižka

Jan Žižka

Když Evropská komise před necelým desetiletím schválila projekt výstavby a vývoje laserových systémů ELI (Extreme Light Infrastructure), dala zelenou první velké výzkumné infrastruktuře za někdejší železnou oponou. Jeden z pilířů této „největší světové laserové laboratoře“, jak ji charakterizoval prestižní vědecký časopis Nature, se v následujících letech podařilo dobudovat ve středočeských Dolních Břežanech. Další v maďarském Szegedu. Třetí, rumunský pilíř má zatím zpoždění.

Profesor Jaroslav Doležel usedá k rozhovoru s reportérem časopisu MED den poté, co se na začátku června vrátil z Ugandy. Ve spolupráci s Mezinárodním ústavem pro tropické zemědělství se totiž zabývá výzkumem genomu banánovníku. Český vědec, který se proslavil díky svému významnému příspěvku k přečtení celého genomu pšenice, má před sebou další metu. 

Když se Izraelci dozvěděli, že ti Češi na druhé straně jednacího stolu zastupují výzkumnou organizaci, v níž se zrodily proslulé antivirové léky, na atmosféře rozhovorů to bylo okamžitě znát. Zkratka ÚOCHB (anglicky IOCB Prague – Ústav organické chemie a biochemie) zpočátku kolegům z Izraele tolik neříkala, ale po zmínce o spolupráci tohoto ústavu české Akademie věd s přední globální farmaceutickou firmou Gilead Sciences, která vyrábí antivirotika na základě patentů českého vědce Antonína Holého, už měli všichni jasno.

Výzkumníci, inovativní podnikatelé, ale i tvůrci strategií ve státní správě by měli zbystřit pozornost. Během zhruba dvou let se zrodí nová strategie inteligentní specializace – takzvaná RIS 3. Česko si v ní stanoví oblasti aplikovaného výzkumu, do nichž má smysl investovat z veřejných zdrojů po roce 2020 během dalších sedmi let.

Aplikovaný výzkum patří k oblastem, v nichž má Česko stále co dohánět. Spolupráce mezi výzkumníky a firmami, která je zcela zásadní pro další rozvoj české ekonomiky, se sice postupně zlepšuje, ale pořád není ideální. Ochota českých firem zabývat se vývojem a zavádět inovace je v jednotlivých případech poměrně vysoká, ale celkově vzato je i tady značný nevyužitý potenciál.

Budou tomu dva roky, co z proslulé americké výzkumné univerzity Massachusetts Institute of Technology (MIT) přišla zpráva o světovém rekordu. Týkal se výzkumu jaderné fúze, která by mohla výhledově zajistit energetické potřeby lidstva na celá tisíciletí – a to z ekologického hlediska velmi šetrným způsobem. Štafetu by měl v rámci takového výzkumu převzít nový fúzní reaktor COMPASS-U v Praze. Směřuje k tomu také česká vědecká diplomacie.

Jihomoravské Blansko bylo po celá desetiletí centrem vývoje a inovací v oblasti strojů pro vodní energetiku. A zůstává jím dodnes. „Lidé se nás ptají, co ještě vymýšlíme na turbínách, když jejich vynálezy jsou staré více než sto let,“ říká Aleš Skoták, ředitel výzkumu a vývoje společnosti ČKD Blansko Engineering. Vysvětluje, že prostor pro vývoj je tu pořád značný.

Biotechnologie Hydal, kterou vyvinuli čeští vědci, nabízí řešení dvou globálních problémů současně – likvidací nebezpečného odpadu je možné vytvořit biologickou náhradu kritizovaných mikroplastů. „Nebýt zdejších výzkumných infrastruktur a dotací z Technologické agentury i evropských fondů, Hydal by ani nevznikl,“ říká Lenka Mynářová ze společnosti Nafigate, která pro biotechnologii hledá komerční uplatnění.

Svět univerzit a Akademie věd by se měl více přiblížit byznysu, průmyslu – samozřejmě férovým a transparentním způsobem. „Mrzí mě, že se to v Česku zatím moc neděje,“ říká manažer Avastu Ondřej Vlček.

Úspěšná softwarová firma Javlin se během svého růstu a pozoruhodné cesty z Česka na světový trh vyhnula start-upovému prostředí. Proto nepřekvapí, že ani dnes nehledá další příležitosti v investicích do jiných začínajících firem. O to více ale Javlin spolupracuje s českými univerzitami a výzkumnými organizacemi.

Strana 1 z 2