Nature Index (NI) zařadil Česko mezi šest zemí světa s nejvyšším tempem růstu publikačního výkonu ve špičkových přírodovědných časopisech. NI má sice své mnohé mouchy, ale za pozornost to stojí. Obzvláště v situaci, kdy se ozývají hlasy, že jde o blahodárný důsledek kafemlejnku, který údajně konečně začal přinášet ovoce.

Hodnocení'17 je téměř dokončeno. Šlo o první ročník podle nové Metodiky 2017+. Šlo o kolo veskrze ověřovací. Získané zkušenosti jsou mnohem cennější než výsledky samotné. Teď ještě aby vládní Úřad pro výzkum a ministerstvo školství s vedením vysokých škol dokázali z výsledků Hodnocení'17 něco smysluplného vyčíst. Lehké to nemají. Ale hlavně je třeba se z Hodnocení'17 poučit.

Nedávný výrok špičkového mladého vědce Marka Mráze v Lidovkách mě nemohl nezaujmout. Neznalý jeho samého a oboru jeho bádání jsem si ho jako vědce zběžně bibliometricky proklepl v databázi WoS. Napadlo mě přitom pár obecnějších myšlenek, o které se podělím.

Stěží najdete mezinárodní oborové srovnání vědeckého publikačního výkonu, které bere v potaz rozdílné velikosti zemí, jejich ekonomický výkon a výdaje na vědu. A nevím o žádném, které by rozlišovalo mezi vlivným a zbytným výzkumem. Proto považuji naši novou aplikaci IDEA poměrně unikátní počin. Uživatelské podrobnosti si přečtete v tutoriálu - stačí točit kolečkem myši. V Lidovkách (13. 10. 2018) o tom teď vyšel článek Martina Rychlíka. Odpovědi na otázky, rozšířené o podrobnější vysvětlení a pár dokumentárních grafů přikládám.

Nature-index (NI) je seznam špičkových vědeckých časopisů přírodních věd. Z počtu článků v těchto časopisech lze usuzovat na velikost špičkového vědeckého výkonu zemí a pracovišť. S web udělátky založených na NI je radost si pohrát. Člověk se něco dozví, byť často si jen potvrdí své domněnky. Českou republiku řadí publikační výkon podle NI na solidní 15. místo v EU.

Deset principů Leidenského manifestu vysvětluje, jak by se (ne)měla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní české praxi. Přináším další v řadě [1|2|3|4|5|6] zamyšlení nad sedmým principem. Ten se týká téměř výhradně H-indexu, o kterém jsem zde v minulosti již psal.

Otevřenější vysoké školství a rostoucí podíl vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí u nás leží v žaludku nejen protagonistům  selského rozumu a kritikům 'pražské kavárny', ale i mnohým akademikům, dokonce možná jejich mírné většině. Není jistě pochyb, že vysokoškolské vzdělání zredukované na absolventský diplom, je na draka. Ale argumenty kritiků otevřenosti vysokého školství v mnoha ohledech zaměňují příčiny a následky, stojí spíše na vodě než na faktech a vychází z nostalgie po starých časech.

Bibliometrické zprávy za výzkumné organizace, jako podklad Hodnocení 2017, byly zveřejněny v polovině srpna 2018. Jsou zajímavé, podobně jako zprávy oborové, ale mnoho užitečného se z nich vyčíst nedá. Prostor pro zlepšování v Hodnocení 2018 je rozhodně velký. Zde přináším dílčí postřehy a desatero doporučení.

„Jen ať si pindá, na to my jsme zvyklí," říká v kultovní české komedii jeden ze dvou zmatených lapiduchů psychiatrické léčebny, ve službách šíleného doktora Chocholouška, kteří již po několikáté do sanitky nakládají někoho jiného, než měli - slavného japonského umělce na výstavě jeho obrazů na zámku Konopiště. A jak to vlastně souvisí s řízením a financováním výzkumu?

V IDEA jsme spustili nový internetový nástroj mapující oborové publikační výkony českých výzkumných pracovišť. Jde o příklad nástroje, který z nákladně sbíraných a nepřehledných dat na hromadě dělá užitečné informace. Ale ani informace ještě nepředstavují znalosti. Ty z těch informací můžete udělat až vy, oborových podrobností znalí uživatelé. Přeji hodně zábavy z poznávání!