Nedávný výrok špičkového mladého vědce Marka Mráze v Lidovkách mě nemohl nezaujmout. Neznalý jeho samého a oboru jeho bádání jsem si ho jako vědce zběžně bibliometricky proklepl v databázi WoS. Napadlo mě přitom pár obecnějších myšlenek, o které se podělím.

Jedna z nejčastějších otázek, kterou vědecký diplomat dostává od vědců, je následující: Kde můžu získat grant na spolupráci s kolegy ze Spojeného království? A kdo všechno tyto granty poskytuje?

„Veřejné instituce by měly mít svoji vizi legitimního účelu a hodnot,“ říká filozof Petr Urban z Akademie věd ČR, jenž vede nebývalou spolupráci v oblasti etiky – s ministerstvem dopravy!

Čeští výzkumníci můžou být pro Japonce zajímaví ve fyzice, chemii, biotechnologiích či kybernetice, ale také v celém průmyslovém sektoru automotive.

Je to už devět let co vyšel článek Antoinette Molinié a Geoffrey Bodenhausena „Bibliometrics as Weapons of Mass Citation.“ V něm je krásně popsán rozpor mezi měřením kvality článku podle krátkodobé popularity a skutečným posouzením technicky nového experimentu.

Jakožto jednoho z “otců” prvního pokusu o všeobecný systém hodnocení vědecké a výzkumné výkonnosti institucí (záhy po uvedení do provozu všeobecně nazývaného “kafemlejnek”) mě potěšil článek Michaela Šebka “Zeměkoule je placatá a Nature Index je drsně kafemlejnkovitá metoda hodnocení?”.

Egyptologická expedice Univerzity Karlovy hlásí z Abúsíru další úspěch. Po objevech hrobek kněze Neferínpua (2007) anebo princezny Šeretnebtej (2012) vědci oznámili odkrytí komplexu královského top úředníka Kairese z doby vlády 5. dynastie Staré říše.

Dalibor Štys ve svém článku Profesorské privilegium a švédská kočka Míca našel zázračný způsob, jak vyřešit problémy inovačního prostředí v České republice: předělejme zákon 527, dejme všechna práva k duševnímu vlastnictví autorům a zrušme centra transferu technologií. Dopředu podotýkám, že nemám ve zvyku se na internetu takto vyjadřovat, a předesílám, že nebudu odpovídat na odpovědi a nenechám se zatáhnout do nekonečných argumentací. Nemám na to čas. Nicméně na článek Dalibora Štyse jsem reagovat musel.

Daniel Münich upozorňuje v blogu Ekonomický a vědecký publikační výkon zemí na nové mezinárodní oborové srovnání vědeckého publikačního výkonu, jehož je společně s Tarasem Hrendashem, Štěpánem Jurajdou a Stanislavem Kozubkem autorem.

Ne, není. Obě tvrzení v nadpisu jsou stejně nepravdivá! V reakci na příspěvek Dalibora Štyse Zastavme Metodiku 17+, vzkazuje nám Nature Index tu stručně porovnám tři metodiky hodnocení vědy a výzkumu: starší, ryze český a spíš neblaze proslulý Kafemlejnek 2010-2 a 2013-5, právě nabíhající světem inspirovanou novou národní Metodiku 17+ a nový zahraniční Nature Index.