Podle European Innovation Scoreboard 2018 není Česko žádný inovační tygr, ale kočka Míca, která místo lovu inovací chodí žrát do misky od páníčků. Nízká míra inovačního potenciálu řadí Česko mezi mírné inovátory zemí jižní Evropy (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko) a země bývalého východního resp. sovětského bloku, který svým způsobem právě na nedostatek inovačního potenciálu před cca 30 lety dojel. Konsekvence v oblasti ekonomického růstu byly již popsány jinde.

Jihomoravské Blansko bylo po celá desetiletí centrem vývoje a inovací v oblasti strojů pro vodní energetiku. A zůstává jím dodnes. „Lidé se nás ptají, co ještě vymýšlíme na turbínách, když jejich vynálezy jsou staré více než sto let,“ říká Aleš Skoták, ředitel výzkumu a vývoje společnosti ČKD Blansko Engineering. Vysvětluje, že prostor pro vývoj je tu pořád značný.

Dalibor Štys v následujícím blogu odpovídá na článek Jiřího Chýly, „Metodika 2017+ a co dál" - ten si můžete přečíst zde.

Deset principů Leidenského manifestu vysvětluje, jak by se (ne)měla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní české praxi. Přináším další v řadě [1|2|3|4|5] zamyšlení nad šestým principem. Ten hovoří o oborových specifikách a potřebách vhodné standardizace bibliometrických ukazatelů. A kde nestačí nebo není možná standardizace, tam musí nastoupit znalé oko panelistů.

Jedním z důsledků výsledků posledních voleb do Poslanecké sněmovny bylo zrušení pozice vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace, kterou zastával lidovec Pavel Bělobrádek i stejnojmenné Sekce vědy na Úřadu vlády. Názory na smysl a výsledky činnosti této sekce se různí, nicméně v této Sekci vznikla metodika hodnocení výzkumných organizací, Metodika 2017+, kterou vláda schválila v únoru 2017 a jež nahradila předchozí metodiku hodnocení výzkumných organizací, nechvalně známou pod jménem „kafemlejnek“.

Plagiátorské aféry ministrů odhalily problémy vysokého školství široké veřejnosti. Jsou v zásadě dva. Na vysokých školách se vyučují obory, které nemají na vysoké škole co dělat. Mnohé standardní obory také ztratily jakoukoli vazbu na svůj původní akademický obsah a kvalitu.

Bibliometrické zprávy, jako podklad pro realizaci Hodnocení 2017 výzkumných organizací, byly zveřejněny. Jsou zajímavé, ale nakonec se z nich moc užitečného nedozvíme. Můj minulý blog byl spíše skeptický. Toto pokračování je mírně optimistické. Srovnání organizací podle publikačního výkonu pouze ve vědecky nejvlivnějších časopisech je užitečné, ale je třeba brát v potaz velikost těchto organizací.

Skutečný vědec se od „pseudoakademika“ liší především svou motivací. Josef Hvorecký v novém blogu odhaluje důvody, proč se slovenští akademici neradi vracejí zpět ze zahraničí. Situace v České republice přitom není nepodobná.

„V Americe jsem se naučil, jak se má dělat věda na úrovni,“ říká hojně citovaný chemik František Švec, jenž se do Česka vrací z Cornellu a také z Berkeley v USA. Už více než rok pracuje v Hradci Králové specializovaná výzkumná skupina. Šestnáctka vědců a studentů má během pětiapůlletého záměru vyvíjet separační techniky pro chemické a biomedicínské vzorky, neboť působí na tamní Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy. 

Už se zase rozbíhá soutěž o to, kdo humorněji zdůvodní, že se Metodikou 17+ nebude nikdo řídit. Kdyby to nebylo po 20 letech diskusí, utracených miliard korun a času zbytečně ztraceného v neplodných diskusích a politických manévrech jinak docela kvalifikovanými lidmi, byla by to ještě pořád legrace.