Před časem byl na Vědavýzkum.cz publikován článek Česko-inovační kočka Míca. Švédsko v něm bylo označeno za inovačního leadera. Přesto se ještě nedávno (2014) mluvilo o švédském paradoxu, který měl spočívat v tom, že ačkoliv Švédsko vydává velkou část svého státního rozpočtu na výzkum, uplatnění jeho výsledků v praxi je minimální.

„Vnímám grant Evropské výzkumné rady (ERC) jako veliký závazek. Je to šance posunout výzkum výše,“ říká lékař a biolog Marek Mráz z brněnského střediska CEITEC o prestižní podpoře ve výši 37 milionů korun.

Když se Izraelci dozvěděli, že ti Češi na druhé straně jednacího stolu zastupují výzkumnou organizaci, v níž se zrodily proslulé antivirové léky, na atmosféře rozhovorů to bylo okamžitě znát. Zkratka ÚOCHB (anglicky IOCB Prague – Ústav organické chemie a biochemie) zpočátku kolegům z Izraele tolik neříkala, ale po zmínce o spolupráci tohoto ústavu české Akademie věd s přední globální farmaceutickou firmou Gilead Sciences, která vyrábí antivirotika na základě patentů českého vědce Antonína Holého, už měli všichni jasno.

Protože to nejde. Jinak by se to stalo už dávno, naše vztahy s Izraelem jsou už dávno nadstandardní a zástupce ředitele Weizmannova ústavu Avigdor Scherz, který přišel s nabídkou pomoci v roce 1999, nebyl jistě první.

V článku Zastavme Metodiku 17+, Vzkazuje nám Nature Index se Dalibor Štys snaží přesvědčit čtenáře, že k tomu, aby se naše výzkumné organizace dostaly na úroveň rakouského Institutu pro vědu a techniku (Institute for Science and Technology, IST), je třeba se vrátit ke kafemlejnku. Z jeho argumentů je zjevné, že si nejen nepamatuje, v čem byl zločin kafemlejnku a v čem je podstatný pokrok Metodiky 17+, ale především že nechápe, v čem je podstata úspěchu IST či podobných institucí jako je Weizmanův ústav či ETH Curych a co je tedy třeba změnit, chceme-li se těmto institucím přiblížit.

Stěží najdete mezinárodní oborové srovnání vědeckého publikačního výkonu, které bere v potaz rozdílné velikosti zemí, jejich ekonomický výkon a výdaje na vědu. A nevím o žádném, které by rozlišovalo mezi vlivným a zbytným výzkumem. Proto považuji naši novou aplikaci IDEA poměrně unikátní počin. Uživatelské podrobnosti si přečtete v tutoriálu - stačí točit kolečkem myši. V Lidovkách (13. 10. 2018) o tom teď vyšel článek Martina Rychlíka. Odpovědi na otázky, rozšířené o podrobnější vysvětlení a pár dokumentárních grafů přikládám.

Tento článek je určen těm, kteří se zajímají o způsoby podpory univerzitních start-ups. Jeho cílem je stručně představit program Creative Destruction Labs (CDL), do kterého jsou aktuálně zapojeny čtyři kanadské a jedna americká univerzita. CDL se přitom poněkud liší od modelu, který známe z našich končin.

„Fotonika je obor, který má hodně co nabídnout,“ tvrdí profesor Jiří Homola, ředitel Ústavu fotoniky a elektroniky Akademie věd. Jeho pracovnu v pražských Kobylisích zdobí dva obrazy. Jeden má od synovce-malíře a druhý, ten „fotonický“, od vědeckých kolegů. Znázorňuje disperzi, tedy rozklad světla do barevných pásů, do nichž se Jiřímu Homolovi při kulatinách podepsali všichni tehdejší členové jeho výzkumného týmu. Tématem jeho výzkumu je totiž světlo, fotony.

JIří Grygar, přední český astronom a astrofyzik, ve svém komentáři mapuje uplynulých sto let české vědy. České podnebí nebylo vždy k vědě vlídné, přesto se dokázala příznivě rozvíjet. Jak je na tom ale česká věda dnes? Je její příznivý vývoj v ohrožení? Nad tím se Jiří Grygar zamýšlí v následujících řádcích.

Kvantitativně hodnotit výsledky výzkumu jednotlivých vědeckých institucí je umění a jako v umění existuje i v této oblasti řada různých metod, jak hodnocení provádět a na co se soustředit. V postkafemlejnkovské éře je kladen i u nás důraz na to, co se vágně nazývá "excelence", která je obvykle spojována s články v časopisech, jako jsou Nature či Science. Není proto divu, že velký zájem vyvolávají žebříčky sestavené vydavatelstvím Springer Nature.