V nové sérii letních příspěvků přivítal Daniel Münich na svém blogu hostujícího autora, Alberta Kšiňana z Virginia Commonwealth University. Ten bude ve třech příspěvcích postupně analyzovat problematické aspekty české vědy a to zejména s důrazem na společenské vědy.

Čísla nejsou všechno. Leccos však napoví. Když si otevřete databáze vědeckých prací, jako jsou Web of Science nebo Scopus, vyskočí vám u jména Tomáš Jungwirth veliká spousta položek. Mezi dvěma stovkami Jungwirthových studií pak naleznete články z časopisů Science, Nature Physics, Nature Materials, Physical Review Letters a řady dalších. U článku z posledně jmenovaného žurnálu s názvem Universal intrinsic Hall effect (2004) se vyjímá 1311 citací, u další studie o Hallově jevu z následujícího roku je to dalších 958 citací...

„Na Univerzitě Komenského si asi nemyslí, že svobody různých subjektů by měly být rovnocenné,“ píše ve svém novém blogu Josef Hvorecký. Namísto komunikace a dialogu nad reformou terciárního vzdělávání vyzvali slovenští akademici zaměstnavatele na souboj.

Deset principů Leidenského manifestu vysvětluje, jak by se měla a neměla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní české praxi. Přináším další v řadě [1|2|3|4] zamyšlení nad pátým principem. Ten hovoří o potřebě kvality a ověřitelnosti dat pro bibliometrické ukazatele. V tomto ohledu vychází česká praxe poměrně dobře. Ve sběru dat jsme přeborníci. V jejich zpracovávání a využívání je to přesně naopak.

V oblasti publikační etiky vědeckých prací jsou sice některá pravidla jasná, ale existují i šedé zóny, kterých někteří lidé šikovně využívají. Koncept publikování a (ne)kontrolní mechanismy tak, jak jsou nastavené, mohou být odměnou pro oblíbené a potřebné, ale komplikací pro ty ve vědecké hierarchii nedůležité a trestem pro neoblíbené.

Biotechnologie Hydal, kterou vyvinuli čeští vědci, nabízí řešení dvou globálních problémů současně – likvidací nebezpečného odpadu je možné vytvořit biologickou náhradu kritizovaných mikroplastů. „Nebýt zdejších výzkumných infrastruktur a dotací z Technologické agentury i evropských fondů, Hydal by ani nevznikl,“ říká Lenka Mynářová ze společnosti Nafigate, která pro biotechnologii hledá komerční uplatnění.

Komentáře k žebříčkům vysokých škol sestavovaným různými organizacemi je vděčné téma pro novináře, kteří mají ovšem sklon k nekritickému přebírání závěrů těchto srovnání bez hlubšího pochopení metodik, na nichž jsou žebříčky postaveny.

Aneb myslí si snad ještě někdo, že právní nastavení našich výzkumných organizací umožňuje plnění jejich společenské role?

Vláda s fanfárou schválila plán zvýšení výdajů státního rozpočtu (SR) na výzkum a vývoj (VaV) v roce 2019 o 6,3 %. Vzhledem k vysokému růst platů letos a příští rok a inflaci to žádná velká sláva není. Taktak se podaří udržet podíl na HDP. Držíme se na průměru EU, který ovšem snižují země bývalého socialistického bloku a jihu Evropy s rozpočtovými problémy. A podnikatelské výdaje na VaV to nezachrání, protože zůstávají nízké.

Děkuji panu doktoru Chýlovi za to, že mi dal za pravdu. Ano, právní rámec Akademie věd je špatný a neumožnuje ani do budoucna, aby se stala institucí srovnatelnou se Společností Maxe Plancka. Proto jí samozřejmě žádné hodnocení nepomůže.