Blogy a komentáře
Laserové centrum excelence, jež je součástí výzkumného střediska HiLASE v Dolních Břežanech, má přinášet Česku prestiž a také nové nápady pro průmysl. Půjde na to 1,2 miliardy korun.
Jako reakci na příspěvek Vlastimila Růžičky a Vladimíra Majera O Metodice M17+, co je a co není zde uveřejňuji svůj dopis týmu IPN metodika za dne 27. 5. 2014.
Metodika M17+ navržená Sekcí místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace vyvolala řadu kritických diskusí a byla nedávno nazvána „dobře míněným polotovarem“. Chtěli bychom krátce poukázat na to, čím Metodika M17+ je a čím není, především v porovnání s principy hodnocení jednak navrženými v projektu IPN Metodika a jednak aplikovanými AV ČR v roce 2015.
Metodika M17+ navržená Sekcí místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace vyvolala řadu kritických diskusí a byla nedávno nazvána „dobře míněným polotovarem“. Chtěli bychom krátce poukázat na to, čím Metodika M17+ je a čím není, především v porovnání s principy hodnocení jednak navrženými v projektu IPN Metodika a jednak aplikovanými AV ČR v roce 2015.
Čeští vědci a kriminalisté dokázali díky analýzám degradované DNA a srovnáním s žijícími potomky identifikovat třináct Němců zavražděných v květnu 1945 v Dobroníně u Jihlavy. Moderními metodami umějí též rozpoznat padělané směnky, vytěžit informace z palubních systémů vozidel nebo lokalizovat podezřelé pomocí GPS stop z mobilů. Právě těmito konkrétními úspěchy argumentuje Kriminalistický ústav Praha (KÚP), když představuje svůj klíčový výzkumný projekt: vznik centrály forenzních věd v pražské Zbraslavi. Má stát asi dvě miliardy korun, přičemž největší část by měla jít z unijních fondů ministerstva školství.
Je tomu již pár let, někdy v období rozjezdu Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), kdy jsem na jednom setkání zaslechl téměř apokalyptický povzdech: „Jednou přijde doba, kdy budeme muset umět doložit, že skartovačka pořízená z projektových peněz skartuje pouze dokumenty pořízené z tohoto projektu.“
Stávající kafemlejnek prý definitivně končí. Po roce 2020 ho má údajně nahradit hodnocení podle Metodiky 2017+. Sliby chyby. Nevěřím tomu, protože by již dávno musely probíhat intenzivní přípravy. Nejspíše se myslím zopakuje historie a jako provizorium bude na další "přechodné" období schválen kafemlejnek 2.0. Snahy o zavedení celonárodního institucionálního hodnocení v minulosti selhaly již mnohokrát a selžou i nyní. Není již načase se z dosavadních chyb poučit, neopakovat je a zkusit to jinak?
Masarykova univerzita zavádí – jako první u nás – povinné habilitace v cizím jazyce. Chce být mezinárodnější. Od roku 2021 bude udělovat titul docenta pouze autorům prací předložených v angličtině nebo jiném světovém jazyce – a to podle zvyklostí daného oboru.
aneb proč jsme nikdy nemohli mít efektivní přenos technologií z univerzitní sféry do praxe (a proč nebudeme mít převod grantů mezi institucemi).
Že je rozdělování peněz podle bodů z kafemlejnku v řadě ohledů padlé na hlavu se už dobře ví. Pro budoucnost vysokoškolské vědy jsou však ještě horší perverzní motivace, které slepé přiřazování bodů vědeckým výsledkům vyvolává a odměňuje. Perverzní motivace se již naplno realizují ve společenských a humanitních vědách. A na řadě jsou další vědní obory. Zde je první série oblíbených kafemlejnkových receptů.
- Rut Bízková
- Martin Bunček
- Vladislav Čadil
- Pavel Doleček
- Martin Duda
- Alice Dvorská
- Otakar Fojt
- Ivan Foletti
- Martin Fusek
- Ondřej Havelka
- Radim Hladík
- Václav Hořejší
- Pavla Hubálková
- Jozef Hvorecký
- Jiří Chýla
- Miroslav Janeček
- Lukáš Kačena
- David Karabec
- Marcel Kraus
- Daniel Münich
- Vladimír Majer
- Jiří Nantl
- Eduard Petiška
- Vlastimil Růžička
- Martin Rychlík
- Martin Srholec
- Michael Šebek
- Dalibor Štys
- Jan Valenta
- František Vácha
- Martin Víta
- Jiří Zlatuška
- Jan Žižka