OECD zveřejnilo zprávu o České republice [české shrnutí]. Letos se zaměřila na možné zdroje hospodářského růstu ČR. Dobře zvolené téma v situaci, kdy se z mediální kampaně odborářů může zdát, že k úspěchu stačí rychleji zvedat mzdy. Růstový potenciál Česka zpráva spatřuje v inovacích díky kvalitnějším státním politikám na jejich podporu. Kulantně se nám říká, že inovátoři jsme nic moc a inovační politika státu že stojí za starou bačkoru. Asi to nejdůležitější z celé zprávy je varování, že žába na prameni nejsou peníze, ale špatné inovační prostředí. Důležité to varování v situaci, kdy se v tichosti chystá masívní nárůst finanční podpory VaVaI směrovaný do firem a institucionální změny se vlečou. Ze zprávy OECD jsem vybral pár postřehů a přidal [pár komentářů].

Z Rady pro výzkum letí zprávy, že dojde k zásadní změně hodnocení výzkumných organizací. Jde o další pokus skoncovat s kafemlejnkem? Veřejnosti byly zatím sděleny jen základní představy. O zbytku si zde volně zavěštím nad několika větami z tiskové zprávy rozeslané úřadem pro VaV.

Britské referendum o vystoupení Spojeného království z Evropské unie otevírá řadu otázek, mimo jiné také o budoucích podmínkách pro britské vědce a akademické instituce. Společné finanční mechanismy EU jsou totiž v současnosti zásadním faktorem pro vědy v evropských zemích a granty Evropské výzkumné rady jsou obecně uznávanou značkou špičkové vědy. V prostředí současné vědy je rovněž zásadní vazba jednotlivých institucí na celoevropské sítě výzkumných infrastruktur, bez jejichž podpory některé typy výzkumu prakticky nelze úspěšně realizovat. Lze tedy očekávat, že po odchodu Velké Británie z EU se podmínky pro výzkum v Británii zkomplikují. Podle průzkumů realizovaných britskými odbornými periodiky až 40 procent britských akademiků hodlá zvažovat v případě brexitu odchod do jiné země.

Univerzity jsou významnými centry vzdělávání a výzkumu. Stále více působí jako centra „transferu znalostí“ a mimořádný kulturní význam mají pro rozvoj regionů, ve kterých sídlí. Tato „čtvrtá role univerzit“ by měla být v jejich financování zohledněna a tam, kde existují významné regionální disparity, by měl být specificky podpořen také výzkum.

„S českými vědeckými ústavy máme přes padesát spoluprací. Zajímáme se o nová výzkumná centra v Česku – například laser ELI. A máme též zájem o rozvoj další vědecké spolupráce,“ říká Martin Stratmann, jenž předsedá německé vědecké společnosti MaxPlanck Gesellschaft (MPG). Ta v Německu zastřešuje činnost více než 80 elitních vědeckých ústavů, v nichž dnes působí osmnáct nositelů Nobelovy ceny. Její roční rozpočet činí impozantních 44 miliard korun.

První červen 2016 se do historie české vědy zapsal jako den, kdy se po více než deseti letech spolehlivého provozu odmlčel informační systém výzkumu a vývoje (IS VaV). Smutně a nečekaně tak skončilo budování unikátního systému, na který jsme mohli být před světem opravdu pyšní. Kdy a zda vůbec bude systém opět spuštěn je dnes ve hvězdách. Stát selhal v poskytování jedné ze základních systémových služeb. Znalé situace to však už ani moc nepřekvapilo.

Společenskovědní výzkum, včetně bádání v historii, není přednostně záležitostí zajímavou, ale společensky potřebnou a pro současnost i budoucnost užitečnou.

„Založení naší kontaktní kanceláře je možné v každé průmyslové hi-tech zemi, mezi něž určitě patří i Česká republika,“ říká profesor Reimund Neugebauer, prezident Fraunhoferovy společnosti, která exceluje v aplikovaném výzkumu. Její roční rozpočet je 2,1 miliardy eur čili asi 57 miliard korun.

Čeští „humboldtiáni“ by měli sebevědomě propagovat svou vlast, to, že i ona má vědě co nabídnout, říká profesor Helmut Schwarz, prezident Humboldtovy nadace.