facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Blanka Collis: Jak je to v Británii s mateřskou v porovnání s ČR?

1. 3. 2019
Blanka Collis: Jak je to v Británii s mateřskou v porovnání s ČR?

Jak lze skloubit rodičovství s vědeckou kariérou ve Velké Británii a jak v České republice? Blanka Collis, postdoktorandka na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, ve svém blogu srovnává rozdíly v rodičovské dovolené i v obtížnosti návratu do práce v obou zemích.

Postdokem jsem byla v Británii a jsem jím nyní i v Čechách. Srovnání pozice postdoktoranda (nebo „postdoka“) by vydalo na samostatný článek, dnes se tedy soustřeďme pouze na mateřství. Z vlastní zkušenosti znám situaci v Anglii během těhotenství, porodu a návratu do práce, první dcera se mi narodila během postdoktorandské pozice v Oxfordu. V Čechách jsem nastoupila do práce když bylo dcerám 4,5 a 2,5 roku, mohu tedy posoudit situaci maminky vracející se do práce v době, kdy jsou již děti starší. Ostatní situace se mohu pokusit porovnat, ale jedná se jen o můj názor, který nemusí být vždy úplně objektivní.

Kdo tedy jsem a jak vypadala moje vědecká kariéra doposud? Do Německa a následně do Británie jsem vycestovala již jako dítě se svými rodiči. Po složení anglické maturity jsem se rozhodla v Anglii zůstat, vystudovala jsem přírodní vědy na univerzitě v Cambridge a následně obhájila doktorát v oboru enzymologie na univerzitě v Sheffieldu. Pak jsem přijala nabídku čtyřleté postdoktorandské pozice na univerzitě v Oxfordu, kde jsem zkoumala proteiny, které opravují DNA. Asi po třech letech se mi narodila první dcera, v jejích deseti měsících jsem na krátkou dobu nastoupila zpět do práce a po ukončení smlouvy jsem zůstala doma s dcerou, ke které se po roce narodila druhá. Manžel, Brit, se pak rozhodl, že se naučí česky, a na zkušenou jsme se přestěhovali do Prahy. S malými dětmi je totiž přesun rozumnější/jednodušší. Zde jsem následně začala pracovat v Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) jako postdoktorand ve skupině zabývající se studiem membránových proteáz.

Teď tedy k tomu mateřství…

Úvahy o rodičovství

V době úvah o založení rodiny jsem během svých enzymologických studií pracovala každodenně s radioaktivními substráty a tudíž byla bezpečnost práce jednou z mých priorit. Z tohoto hlediska jsem ocenila jasná, někdy až úzkostlivě přísná, bezpečnostní pravidla, na která se v Británii dost striktně dohlíží. Při nástupu na nové pracoviště všichni (od bakalářských studentů až po nově jmenované profesory) absolvují mnoho přednášek o bezpečnosti práce. V Oxfordu to byl rovnou celý den bezpečnostních přednášek, s tématy od požární ochrany, přes práci s chemikáliemi, tekutým dusíkem a suchým ledem, radioaktivními látkami, po práci s geneticky modifikovanými organismy. Kromě toho nám vysvětlovali, jak bezpečně zvedat a nosit těžké náklady nebo jak sedět u počítače. Bezpečnostní technik „safety officer“ byl tedy v ústavech velmi dobře znám. Nechci křivdit českému systému, i na mém nynějším pracovišti jsme byli proškoleni o otázkách bezpečnosti. Paragrafy týkající se bezpečnosti práce jsou též velmi důkladně rozepsané na ústavním intranetu. [Čte je ale někdo?] Školení ale nebyla organizována centrálně a tudíž není jasné, zda byli všichni noví pracovníci proškoleni stejně. S naším bezpečnostním technikem jsem během dvou let práce v ústavu ani jednou nemluvila!

Někteří poukazovali na přehnanost celého toho britského bezpečnostního divadla, stěžovali si, že se zaměstnancům nepřičítá žádný selský rozum. Výše zmínění „safety officers“ se ne vždy těšili velké oblibě mezi zaměstnanci a občas o nich kolovaly jízlivé vtípky a karikatury. Důležité ale je, že když člověk uvažuje o těhotenství, přesně ví za kým jít a s kým situaci zkonzultovat. Já tedy ještě před potvrzením těhotenství konzultovala mou práci a její případné změny s kolegyní pověřenou bezpečností práce s radioaktivitou, ze školení a častého kontaktu během kontrol laboratoří jsem ji dobře znala. S ní jsem také sepsala „risk assessment“ (hodnocení rizika) mé další práce dříve, než jsem těhotenství oznámila svému šéfovi. Vše jsem konzultovala i s naší „safety officer“, sepsaly jsme „risk assessment“ každé používané chemikálie, a určily jak minimalizovat rizika. Když je bezpečností pověřená osoba někdo schovaný a mezi zaměstnanci nepříliš známý, je taková konzultace těžší.

Druhá věc, kterou jsem v Británii kvitovala s povděkem, je dostupnost informací ohledně mé životní situace. Tedy: „Jsem těhotná, komu o tom musím z právního hlediska říct a co z toho pro mě plyne.“ I teď, když se snažím tyto informace zpětně dohledat, je to velice jednoduché. Stačí hledat termín „University of Oxford maternity“ a informace jsou dostupné i mimo univerzitní síť, tedy též pro budoucí zaměstnance. Takto jednoduše dostupné informace mi na stránkách mého nynějšího pracoviště chybí, nejen na veřejně přístupné webové stránce, ale i na jeho intranetu. To se netýká pouze informací o mateřství, ale i dalších situací, například i) mám nemocné rodiče a musím se o ně starat, jaké jsou mé možnosti ohledně uvolnění ze zaměstnáni; ii) jsem nemocná/ý, komu a kde to oznámit; iii) mám nemocné dítě a musím se o něj starat; atd. Za další vědecká pracoviště v ČR mluvit nemůžu, ale kvituji s povděkem, že na našem ústavu existuje iniciativa Women in Science@IOCB, která se mimo jiné snaží řešit i tyto nedostatky.

A rodičovství je už za pár

Nástup na mateřskou dovolenou je už za dveřmi, tak jak to vypadá s odchodem a s příspěvky? Teď budu komentovat pocitově a zcela subjektivně. Z hovorů s lidmi kolem sebe mám pocit, že v Británii je implicitní předpoklad, že se maminky po roce (v akademické sféře většinou po šesti měsících) vrátí do práce, v ČR se implicitně předpokládá, že se vrátí po třech letech, možná po šesti, pokud se narodí i druhé děcko. V tom je dost zásadní rozdíl, který má dopad na to, jak zaměstnavatel dlouhodobě počítá nebo nepočítá se zapojením vědkyně do projektů skupiny. V ČR je myslím také matka vracející se do práce dřív než ve 3 letech dítěte vnímána negativně, kdežto v Británii se respektuje osobní volba rodičů: rozhodnu se být s dětmi doma déle, je to v pořádku, rozhodnu se vrátit do práce, také je to v pořádku.

V Británii se mateřská dělí na dvě části: „ordinary maternity leave“ (26 týdnů) a „additional maternity leave“ (26 týdnů), tedy dohromady jeden rok. Ze zákona má matka minimální nárok na příspěvky v mateřství („Statutory Maternity Pay“) po dobu 39 týdnů. Po dobu šesti týdnů je to 90 % průměrného týdenního platu a zbylých 33 týdnů buď £145,18 týdně (cca 4,200 Kč) nebo 90 % průměrného týdenního platu, podle toho, která částka je nižší. Posledních třináct týdnů mateřské dovolené je bez příspěvku. Nad toto zákonné minimum většina univerzit, včetně oxfordské, maminkám na mateřské platí po dobu šesti měsíců (26 týdnů) plný plat, poté tři měsíce (13 týdnů) již zmíněné „statutory maternity pay“ a poté tři měsíce (13 týdnů) žádný plat. Aby bylo možné tohoto benefitu navíc využít, musí být maminka na univerzitě zaměstnaná alespoň 6 měsíců a plánovat tam návrat do práce na minimálně tři měsíce po mateřské. V reálu, vzhledem k tlaku publikovat, aby se člověk udržel v akademické sféře, a vzhledem k tomu, že finančně nejvýhodnějších bylo prvních šest měsíců mateřské, se většina mých kolegyň vracela do práce po cca 6 měsících od odchodu. Kamarádky mimo akademickou sféru zpravidla zůstávaly s dětmi doma na mateřské celý rok. Mateřská se počítá už od odchodu z práce, takže bylo běžné pracovat až skoro do plánovaného termínu porodu, abychom si co nejvíc užily čas s prckem doma. Samozřejmě, že u rizikových těhotenství šly maminky na mateřskou dříve, ze zákona je to možné až 11 týdnů před termínem.

V ČR se mateřské příspěvky pobírají 28 týdnů po odchodu na mateřskou dovolenou, v tom se od britského systému, kde je základní mateřská na půl roku, příliš neliší. Velký rozdíl je ale v délce následného pobytu na rodičovské. V Británii mateřská/rodičovská končí v roce dítěte. To neznamená, že všechny maminky se vrací do práce, některé zvolí možnost zůstat s dítětem (dětmi) doma a rodinu živí otec, případně je s dítětem doma otec a do práce chodí matka. Ale ve velké části rodin pracují oba rodiče od jednoho roku věku dítěte a s tím je spojená i větší nabídka chův, jesliček, mini-školek a podobných zařízení, než jakou máme k dispozici v ČR. Ano, zařízení v Británii jsou v porovnání například se Skandinávií sakra drahá (například univerzitou dotované místo pro roční dceru při plném úvazku by mě bývalo stálo cca £900 měsíčně – v přepočtu 26,500 Kč – což odpovídalo asi polovině mého platu), ale existují.

Nutno dodat, že se myslí i na otce. V Británii je již dlouho zavedena otcovská dovolená, která umožňuje tatínkům si vzít dva týdny volno po porodu potomka, aby měli šanci se s prckem také trochu seznámit a pomoci novopečené mamince doma. Tuto možnost většina otců využívá a schvaluji, že i v ČR byla v roce 2018 týdenní otcovská dovolená zavedena. V Británii navíc v roce 2011 zavedli možnost, aby se během druhé poloviny „mateřské dovolené“ maminka s tatínkem doma vystřídali. I my jsme toho využili a manžel byl na tři měsíce doma s dcerou, když jí bylo 10 měsíců. V roce 2015 tento systém Britové rozšířili do takové míry, že matka si povinně musí vzít pouze dva týdny mateřské dovolené po porodu, zbylých 50 týdnů rodičovské si mohou maminka a tatínek libovolně střídat. Já se pohybuji v kruzích lidí, kde je tato možnost hojně využívaná. Obecně však lze říci, že stejně jako tatínci na rodičovské v ČR, jsou tatínci na rodičovské v Británii spíše v menšině- před rokem se psalo o tom, že možnost využívá pouze kolem 2 % otců.

Jak je to po návratu do práce

V této sekci popravdě z vlastní zkušenosti nemůžu porovnávat britský a český systém jako takový, ale spíš britský s pseudo-západním, který máme na ÚOCHB. Zde je hojně podporována práce na částečný úvazek. Maminky dětí mladších tří let dostávají příspěvek na péči o dítě, který jim umožňuje dřívější návrat do práce, ale uznávám, že tato situace je v českém prostředí spíše raritou.

Jak jsem již zmínila, nabídka kvalitních předškolních zařízení je v českém prostředí mnohem menší než v Británii. Státní školky nemají dostatečnou kapacitu a i kdyby ji měly, tak nemyslím, že v nynější podobě mohou fungovat s mladšími dětmi. Pro ty je nutné zavést jesle, případně podporovat dětské skupiny, ale to je téma, které by vydalo na dalších deset článků. Na druhé straně je v ČR péče o 3-6-leté děti většinou kvalitní i finančně dostupná (ve státní školce platíme školné cca 800 Kč a za jídlo také cca 800 Kč měsíčně).

Další výhoda britského systému je podpora práce na částečný úvazek, která ještě v ČR není úplné rozšířená. Já si například matně vzpomínám, že moje PhD školitelka během mého studia pracovala pouze čtyři dny v týdnu a prostě jsme na to byli zvyklí a nikomu to nepřišlo zvláštní.

Ale abych o britském systému pouze nebásnila, i tam se ke mně nechovali úplně férově, když mi končila smlouva. Smlouva na dobu určitou mi končila čtyři měsíce po návratu z mateřské a univerzita mi nedokázala nabídnout jinou pozici, tudíž jsem měla nárok na odstupné („redundancy pay“). Já s tím počítala, chystala jsem se trávit nějaký čas doma s dcerou, ale dohodli jsme se s přímým nadřízeným, že bych mohla dodělat pár věcí na velmi malý úvazek, na to by se peníze našly. Smlouva, která mi byla předložena v poslední den platnosti mé stávající smlouvy ale v tichosti psala, že mé odstupné se bude počítat podle mého (na krátkou dobu zkráceného) úvazku v době ukončení smlouvy a tímto bych o odstupné v zásadě přišla, což by samozřejmě matky k práci na částečný úvazek nepovzbuzovalo. Vše se nakonec vyřešilo, jen to znamenalo pár nepříjemných dnů: s přímým nadřízeným jsme byli sice dohodnuti, ale administrativa ze strany lidských zdrojů byla méně než optimální.

Během mateřské dovolené se mi nahromadily dny dovolené, které jsem si později mohla vybírat, což mi přidalo flexibilitu a možnost v zásadě pracovat na částečný úvazek za plný plat. Jak toto funguje v ČR pouze tuším - myslím, že během čerpání mateřské dovolené se dovolená také hromadí, stejně jako když člověk řádně pracuje, ale během rodičovské se nehromadí. Benefity, například příspěvky na penzijní pojištění (v Británii) nebo body v benefitních systémech (v ČR) se maminkám přičítají i během mateřské (ale ne rodičovské), takže v tomto směru nevidím velký rozdíl.

Ještě dodám, že dovolenou jsem měla na univerzitě v Británii o týden delší (30 dní plus svátky) než na ústavu Akademie Věd v ČR (25 dní plus svátky), což se samozřejmě rodičům hodí, když potřebují pokrýt školní prázdniny. V Británii si navíc každý rodič může vybrat až 18 týdnů neplaceného volna (maximálně 4 týdny za rok) do 18 let dítěte. I v ČR možnost neplaceného volna existuje, ale myslím, že není využívaná až do 18 let dítěte, a hlavně nejsou dostupné informace v laickém a jednoduše pochopitelném jazyce.

A závěrem?

Co je lepší a co je horší? Těžko říct, já jsem ráda, že jsem PhD a postdoka dělala v Británii a že se mi děti narodily tam, ale setkala jsem se s názorem, že některé české kolegyně/kamarádky nechtěly rodit v rámci anglického zdravotnictví. A blízkost prarodičů a příbuzných může být nesporné plus v situaci, kdy má člověk malé děti a potřebuje s nimi občas pomoct. Hlídací babičky jako ty české v Británii spíš nefungují: asi je to dané většími vzdálenostmi a také větší dostupností péče o děti.

Důležitá a dost zásadní je kompaktnost studia. Kde v Británii kombinovaný magistr a PhD trvá cca 8 let (4+4), v ČR se to blíží v optimálním případě deseti (5+5). V Británii se maturuje v osmnácti, tudíž jsem studium PhD dokončila ve 26 letech a děti se mi narodily po několika letech postdoktorandské práce. V Čechách naopak spousta žen začne studovat PhD, pak odchází na mateřskou a k doktorátu se velká část nevrátí. Jiné naopak odkládají zakládání rodiny na dobu „po doktorátu“, což se někdy může povážlivě prodloužit. Každopádně ale doba sbírání vědeckých zkušenosti v době před mateřskou bývá v Británii o něco delší a tím pádem je návrat do práce snadnější, ať už člověk na mateřské strávil jakkoli dlouhou dobu.

 

Autorka: Blanka Collis

Zdroj: Czexpats in Science


Blanka CollisBlanka Collis pochází z Prahy. Již jako dítě bydlela dlouhodobě v Německu a Anglii. Maturovala na Saffron Waldenu a v Anglii vystudovala i přírodní vědy na Cambridgské univerzitě. Doktorské studium realizovala v Sheffieldu a následně čtyřletý postdok v Oxfordu, odborně v oblasti oprav molekuly DNA. Nyní s britským manželem a dvěmi dcerami žije v Praze a pracuje ve skupině membránových proteáz na ÚOCHB AV ČR v Praze, kde se věnuje porozumění membránových proteinových komplexů pomocí mikroskopie živých buňek, strukturních metod a biochemické charakterizace.