facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Lenka Fiala: Jak se žije doktorandům v Holandsku

10. 2. 2019
Lenka Fiala: Jak se žije doktorandům v Holandsku

Jedním slovem: výborně. Důvod je jednoduchý. Pro začátek, doktorandi jsou zaměstnanci univerzit, pracující obvykle na celý nebo 3/4 úvazek s odpovídajícím platovým ohodnocením (čtěte: doktorandi mají na nájem, jídlo, zábavu, a obvykle jim i něco zbyde). Aby toho nebylo málo, lze navíc požádat o nejrůznější úlevy na daních, příspěvky na bydlení, na zdravotní pojištění, případně na děti.

Některé univerzity mají i speciální příspěvky pro zaměstnance na předplatné do fitness centra, nákup jízdního kola (hlavního dopravního prostředku v Nizozemí) nebo třeba cestování za rodinou v rodné zemi. Výsledkem je, že doktorandi opravdu pracují na své dizertaci, místo aby si přivydělávali po kavárnách nebo jako „podržtašky“ třeba v bance.

Náplní práce doktorandů je primárně výzkum (obvykle 80 % úvazku) a výuka (tj. vedení cvičení, opravování písemek, vedení bakalářských prací, apod.). Očekává se, že PhD studenti budou též jezdit na konference (které univerzita do určité výše proplácí) a budou se podílet na chodu fakulty a katedry (chodit na semináře, pomoci s organizací konference nebo například konstruktivně kritizovat vedení katedry).

Ano, doktorandům se naslouchá, a jejich stížnosti a návrhy jsou brány vážně. Konkrétní příklad z mé katedry: přistihla jsem PhD studenty z jiné katedry při porušování nepsaných předpisů laboratoře. Podala jsem stížnost, do měsíce byla sepsána a zveřejněna striktní pravidla, kterými se každý experiment musí řídit.

Doktorandi jsou také integrováni do sociálního univerzitního života: účastní se slavnostních večeří, běžeckých závodů nebo například výletů na kole. Vše spolu s profesory, sekretářkami, a všemi ostatními zaměstnanci. Má katedra dokonce zavedla vlastní „happy hour“: v pátek kolem páté se všichni sejdou kolem ledničky, hlava katedry všem rozdá pivo nebo colu, sekretářka otevře chipsy, a hodinu se prostě jen neformálně povídá. (Po hodině hlava katedry zaburácí, že máme jít zpátky do práce. Všichni ale vědí, že on sám jede domů na večeři a totéž očekává od nás.)

Doktorandi mají obvykle vlastní society, která se stará o jejich blahobyt. Organizuje speciální semináře, umožňuje mentoring mladších nebo například sponzoruje každý měsíc podnětné diskuze v restauračním zařízení s chmelovým džusem. Moje aktivita je, že pravidelně organizuji prezentační seminář, který odbourává trému z public speaking. Největší úspěch má závěrečná aktivita, PowerPoint karaoke1– vřele doporučuji.

Všeobecně platí, že ačkoli se od doktorandů očekává výzkum v publikovatelné kvalitě, nepanuje v Nizozemí tlak na výkon za každou cenu. Pro ilustraci: na naší katedře existuje nepsané pravidlo, že doktorand si může vzít volno prakticky kdykoli, pokud odučí své hodiny nebo za sebe sežene náhradu. Odletět domů za umírajícím dědečkem? Bez problémů. „Vezmi si tolik času, kolik potřebuješ,“ řekl mi vedoucí. Zůstat týden doma s bolavými zuby? Samozřejmost. Odejít ve dvě odpoledne, protože syn si zlomil nohu? Nikoho to nepřekvapí. Jinými slovy, rodina a zdraví (včetně toho duševního) jsou naprosto prioritní, protože všichni vědí, že práce se dokončí tak jako tak. A jestli dneska nebo za týden? Ono se to nezblázní…

Pro srovnání: Strávila jsem necelé 4 měsíce v Americe a ačkoli jsem byla ve skvělé partě lidí a pracovala pro báječného vedoucího, tlak na výkon byl obrovský. Maily od spoluautorky v půl třetí ráno, šibeniční deadlines, pracovní schůzky v neděli. Ano, byl to určitě můj nejproduktivnější semestr, ale nevydržela bych to dlouhodobě. V Holandsku bych mailem uprostřed noci nepotěšila vůbec nikoho. Také jsem se nesetkala s tím, že by si někdo z mých vrstevníků stěžoval, že musí pracovat o nocích a víkendech, aby nedostal čočku od vedoucího. (Je pravda, že i v Holandsku řada z nás pracuje o víkendech dobrovolně, ale to spíš proto, že nás to baví. )

Samozřejmě netvrdím, že jsou na katedře všichni kamarádi, poníci papají duhu a kakají motýlky. Samozřejmě, že dochází ke sporům nebo tvrdým debatám s managementem univerzity. Samozřejmě, že někdy se musí tvrdě máknout kvůli deadline a pracuje se 18h denně po tři dny. Nic to ovšem nemění na tom, že být doktorandem v Holandsku je fakt docela fajn job.

 

1. Organizátor hry vytvoří (powerpointovou) prezentanci se zcela nesouvisejícím obsahem. První slide tak může být koťátko, druhý graf produkce mýdla, třetí slovo „cheesecake“, čtvrtý obrázek DNA, pátý nesmyslný výpočet a tak dále. Účastníci pak mají za úkol během 4 minut povídat o něčem smysluplném, projít minimálně 4 slidy prezentace a vše zakomponovat, jako by to bylo plánované. Pro hladký průběh plánujte cca 6 slidů na osobu.

 

Autorka: Lenka Fiala

Zdroj: Czexpats In Science


Lenka Fiala foto

Lenka Fiala

je PhD studentka ekonomie na nizozemské univerzitě v Tilburgu, kde také obdržela BSc a MSc. Ve svém výzkumu se primárně zabývá programy, které si kladou za cíl nějakým způsobem zlepšit vzdělávací postupy nebo školní uspořádání. Své zkušenosti v této oblasti si dále rozšířila během výzkumných stáží na University of Arizona (2016) a University of Chicago (2018). Její osobní webové stránky najdete zde.