Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Doktorandská stipendia a financování vzdělávání (a metodika jako evergreen)

19. 7. 2017

Chtěl jsem původně psát reakci na příspěvek Daniela Münicha o hodnocení výzkumu. Ale ono se to dá vlastně shrnout do jedné věty: „Řešení neřešitelného může vést jen k paskvilům.“ Proč je masové hodnocení neaplikovatelné nejen na celou českou vědu, ale dokonce i na jen relativně homogenní Akademii věd, jsem psal už před delší dobounic se na tom nezměnilo (dále také zde). Takže není třeba si třepit klávesnici.

Minulý týden jsem dostal od kolegy z MFF UK otevřený dopis, který vyzývá ministra Štecha ke zvýšení doktorandských stipendií, a kde jsem se dozvěděl o existenci Unie doktorandek a doktorandů. (Ne, že by tato organizace zastupovala byť i jen většinu doktorandů a doktorandek v České republice. Ale to už tak v demokracii je, že křičícím se poskytne hlas přednostně. Překvapení je pak, když petici proti kariérnímu řádu podepíše více učitelů, než jich je organizovaných v odborech, které je léta hlasitě zastupují. Kde bychom mohli se školstvím být, kdyby učitele zastupovali skuteční učitelé?)

Takže několik poznámek k „nedůstojnému postavení doktorandek a doktorandů“:

1.) Mnohde ve světě mají doktorandy jen školitelé, kteří na ně peníze seženou v grantu.

2.) Mnozí doktorandi jsou na tom lépe než poté, co nastoupí do zaměstnání. Mají stipendium od MŠMT, stipendium z univerzitního grantu (např. u nás GAJU) a většinou ještě úvazek z vědeckých peněz. Jsou stále ještě fakulty, které rozdělují mnohdy i větší část peněz z rozvoje výzkumných organizací (RVO, dříve výzkumné záměry) na výzkum. Z těchto peněz lze „vyrobit“ nedaněná stipendia, čímž se k doktorandovi dostane dvakrát tolik peněz, než kdyby byl zaměstnán.

3.) Ale především asociace doktorandek a doktorandů skutečně není třeba. Ve studentských komorách senátů mají postavení více než důstojné a jejich hlas je slyšet prostřednictvím Rady vysokých škol velmi silně. A s RVŠ je podle vysokoškolského zákona ministr školství povinen projednat každou sebemenší drobnost (viz šířeji zde). Je docela síla si ve funkci ministra (a navíc jako profesor) vyslechnout kritiku od léta přesluhujícího doktoranda. Je jim takové postavení málo?

4.) Jelikož ten otevřený dopis pocházel z MFF, kde školitelé soupeří se zaměstnavateli, například z bank nebo se světovými výrobci softwaru, jak vysoké by asi to stipendium mělo být? Měli by doktorandi mít třikrát vyšší čistý příjem než jejich profesoři na humanitních fakultách?

Lituji, ale nejsem schopen se rozlítostnit nad postavením doktorandů školitelů, kteří nemají granty, a působí na fakultách, které penězi RVO dotují výuku. Nechť přejdou jinam – sháním doktorandy na lokální entropii, zpracování obrazu, hejnové chování ryb, chemickou samoorganizaci. Matfyzáci vítáni. Navíc je to tak, že kdyby jako mnohde na západ od nás mohli mít doktorandy jen ti školitelé, kteří jim zajistí důstojné postavení, mělo by to významný samočistící účinek pro vysoké školy.

Jistě, „granty nejsou vždycky, tak by doktorandi byli v nejistotě“. Ano, však se také (opakuji) výzkum na vysokých školách nefinancuje jen granty ale také penězi na rozvoj výzkumných organizací, které jsou mnohem stabilnější (Nebo byly? Čeká nás nová metodika.), ba dokonce oficiálně i z příspěvku na činnost (= peníze vesměs po hlavičkách studentů). Potíž je v tom, že prostředky na vzdělávání jednoho studenta jsou ostudně nízké a všechny fakulty jakž-takž dbalé své vědecké cti z peněz RVO dotují výuku. MFF UK zvláště, protože provozuje některé obory, které se nikde jinde neučí, jsou exkluzivní a marginální, ale patří k všeobecné kultuře.

(Některé) vysoké školy patří k všeobecné kultuře a ty nejlepší (fakulty nebo obory) by měly být dotovány samostatně tak, jako se dotuje třeba Česká filharmonie. Tím by byly vyňaty z všeobecného honu za počty studentů a ano, mohly by mít i pro své doktorandy vysoká a stabilní stipendia. Když můžeme exkluzivně a mimo hodnocení financovat Akademii věd (Jak vlastně přesně zní ten argument proč to deláme?), proč nefinancujeme podobně přímo i matematickou analýzu, klasickou filologii, japanistiku...? (Egyptologii vyjímám, profesor Bárta si svým politickým a popularizačním úsilím už takové mimosystémové financování vymohl.)

Ano, bylo by to politické rozhodnutí mimo jakoukoliv metodiku. Metodiky ale stejně selhávají a degenerují, nahrazují se provizorii, a navíc se jejich výsledky řídí jen ministerstvo školství. A i to jen proto, že nemá zaměstnance, které by vyslalo házet z balkonu melouny.

 

Autor: Dalibor Štys

 


Reakci předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů (ČAD) Kateřiny Cidlinské čtěte zde: Kateřina Cidlinská: Pro změnu trochu faktů o doktorandech v ČR. K tématu se také vyjadřoval Jiří Nantl ve svém článku Příspěvek do ságy o doktorandech a jejich stipendiích.

Partneři webu a spolupracující instituce