Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Dopadlo to nejhůř, jak jen mohlo – mea culpa

16. 8. 2018
Dopadlo to nejhůř, jak jen mohlo – mea culpa

Jak odpovídá v rozhovoru Petr Dvořák, budou se podle Metodiky 17+ rozdělovat jen necelá 3 % institucionální podpory vysokých škol. Vnitřní demokracie na univerzitách zařehtá radostí a peníze z RVO vnitřně přerozdělí, protože už nebude třeba si udržovat ani ty otravné „producenty kafemlejnku“, natož nějaké skutečné vědce. A, jak jsem psal, univerzitám se bude přezdívat finanční černé díry.

Proč to prošlo tak snadno, prakticky bez povšimnutí? I to vysvětluje Petr Dvořák: „…Publikace, která v kafemlejnku ´vydělala´ například 100 tisíc, reálně stála třeba pět milionů…“ To není rozhodně pravda ve všech případech. Například publikace získané výpočetními metodami si na sebe velmi dobře vydělají pouhým kafemlejnkem. Zvláště, pokud autor umí pracovat „čínskou“ metodou využívání otrocké práce studentů a používání standardních metod, které dobře procházejí review, jsou pochopitelné, a tudíž dobře citované. Proč by, sakra, vznikal ČIIRK, kdyby z RVO přišlo tak málo a jeho tvůrci byli kriticky závislí na financování z výuky, které pokrývá jejich mzdy a provoz? Pravda ale je, že na málokteré výzkumné instituci vůbec kdo peníze z RVO osobně zaznamená. Pro zaměstnance z Akademie věd to jsou „peníze z prezidia“, pro lidi na běžných fakultách to jsou institucionální prostředky, které se s penězi „na výuku“ sesypou na jednu hromadu a využijí na financování základního chodu instituce. Na univerzitách ale teď hrozí, že se bude sesypávat ne „po fakultách“, což někde umožnilo i využívat část RVO na výzkum, ale „po univerzitě“. Že se to může po roce 2020 z 20 % vymstít? Ale jděte, vzpomeňte, jak po zavedení kafemlejnku dopadla podobná hrozba pro Akademii věd. Petr Dvořák v rozhovoru eufemisticky říká „..To se ještě dohodne…“

Vezmeme-li za bernou minci tvrzení Petra Dvořáka o poměru nákladů na výzkum, chceme tedy žádat mezinárodní hodnotitele o zhodnocení kvality pracovišť s cílem okamžitě přerozdělit 0,06 % a do budoucna 0,4 % financí na výzkum? Co myslíte, že nám řeknou? V současné době výzkumné instituce řídí fakticky panely Grantové agentury. A to už desítky let. Výsledkem je, například, že halasně oslavujeme dva juniorské granty ERC na celé Akademii věd. Pro srovnání zde. Jestli někomu toto srovnání nevychází fatálně špatně, tak úplně nevím, co by mělo fatálně špatné být.

Jedině radikální změna institucionálního uspořádání teprve umožní radikální změnu financování ve prospěch institucionálního. A to vždy podle úkolu, který daný typ institucí ve společnosti plní. Pak bude možno instituce i řídit.

Pan Jiří Chýla (jemuž děkuji za konstruktivní odpověď) má jistě pravdu, že Tomáš Hruda do IPN Metodiky zasahoval. Měl politické zadání, zprostředkovaně přímo od premiéra Nečase, "hlavně ne studenty v ulicích". A reprezentace univerzit všeobecně chtěla zachovat kafemlejnek. Nejjednodušší by tehdy bývalo bylo IPN Metodiku zrušit a peníze rozpustit, například, na další kolo projektů postdoků nebo na nějakou dodatkovou výzvu na vybavení infrastruktur. Nakonec jsme projekt zachovali a, jak se ukazuje, univerzity měly pravdu. Mea maxima culpa. Kafemlejnek nepodporuje vědu ve smyslu 19. a první poloviny 20. století. Ale je pořád tím nejlepším, co se dá v rámci české vědní politiky dosáhnout.

Jak píší Pavel Hobza i Jiří Chýla, především peníze nesmějí rozdělovat ti, kdo z nich těží. Dokud v RVVI budou působit představitelé institucí, které peníze dostávají (jako Petr Dvořák, prorektor MU, nebo Pavel Baran, místopředseda Akademie věd ČR), sotva se cosi zlepší. Bohužel o předsednictvu Národního akreditačního úřadu nemluvě, takže ani z druhého hlavního zdroje peněz se záchrany nedočkáme.

(Jen úplně nechápu, proč s lidmi v tak zjevném konfliktu zájmů dělá Vědavýzkum.cz rozhovory a radši se nezeptá, například, Evy Benkové nebo Jiřího Frimla, proč nakonec místo do Brna na CEITEC šli na IST do Klosterneuburgu). 

 

Autor: Dalibor Štys


Odpověď redakce Vědavýzkum.cz: 

Naším cílem je poskytovat prostor všem relevantním názorům a podporovat nezávislou diskusi odborné veřejnosti o podobě vědní politiky v České republice. Mezi tu nepochybně patří i členové RVVI a další osobnosti, které se podílejí na její tvorbě, stejně jako představitelé významných výzkumných organizací, o nichž píše Dalibor Štys ve svém příspěvku. Naší úlohou naopak není rozhodovat, kdo ze zmíněných se nachází ve své funkci ve střetu zájmů (což je poslední dobou v České republice poměrně citlivá problematika). Rozhodně nechceme ubírat prostor pro vyjádření dalším osobnostem, které se chtějí do této diskuse zapojit - naopak tuto iniciativu uvítáme. V případě zájmu se na nás můžete obracet na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..