„…jak jsem již uvedl, cílem Metodiky je zachovat stabilitu systému – proto byla zafixována úroveň institucionálního financování jednotlivých výzkumných organizací…,“ napsal Pavel Baran. 

„Bibliometrické zprávy pro Hodnocení 2017 výzkumných organizací byly zveřejněny. Jsou zajímavé, ale nakonec se z nich toho moc nedozvíme…,“ napsal Daniel Münich. 

Opakuji, aby se to nezapomnělo. Věda a terciární vzdělávání je veřejná služba. Proto si je stát platí. Takže nejprve musíme definovat, co je obsahem této služby, a teprve podle toho můžeme nastavit hodnocení. Nemusíme moc vymýšlet, v našem kulturním okruhu se hodí buď německý, izraelský nebo skandinávský model. V Rakousku, například, mají kombinaci německého a izraelského.

Já bych se po těch letech celkem úspěšné snahy Akademie věd nenechat se srovnávat s ústavy Společnosti Maxe Plancka přikláněl spíše k tomu izraelskému modelu zreprodukovanému v rakouském IST (Institute of Science and Technology - pozn. red.). Protože produkuje přinejmenším výborné doktorandy, kteří zůstanou, i když se nakonec žádný průlomový objev nedostaví. V tomto názoru mne ujistily poslední články prof. Zažímalové a Dr. Barana, kteří oba křičí „hlavně zachovat stabilitu“. Ať se každý z vědeckých pracovníků Akademie věd podívá do zrcadla a zeptá se sám sebe, zda by obstál v konkursu na vědeckého ředitele ústavu Společnosti Maxe Plancka. A to Německo je bohaté a může si vcelku dovolit platit někoho ne úplně kvalitního. My tak bohatí nejsme. K čemu je společnosti stabilita nekvality trvající už 30 let?

Autor: Dalibor Štys

Přečtěte si také předchozí díly blogu Král je nahý od Dalibora Štyse (1. díl, 2. díl, 3. díl).