Dalibor Štys
Po absolvování chemické průmyslovky vystudoval fyzikální chemii na Univerzitě Karlově, titul kandidáta věd v biochemii získal na ÚOCHB ČSAV a profesorem aplikované fyziky se stal na návrh ČVUT. Po návratu z tříletého pobytu na Univerzitě v Lundu se stal sběratelem peněz na výzkum, které ležely na zemi, a nikdo se nesehnul. Získal s Dr. Šetlíkem grant Posílení výzkumu na VŠ (250), který dále pokračoval jako výzkumné centrum fotosyntézy a dal základ VaVpI infrastrukturám Algatech, CzechGlobe a Cenakva. Řídil budování první výzkumné infrastruktury z peněz EU (PHARE), Centra biologických technologií v Nových Hradech.
Byl ředitelem odboru výzkumu a vývoje MŠMT a ministrem školství v Rusnokově vládě, byl iniciátorem výzvy z programů OP VaVpI a OP VVV zaměřené na přivedení špičkových group leaderů na česká pracoviště. V současné době pracuje jako vedoucí laboratoře na ústavu komplexních systémů FROV JU, zabývá se analýzou obrazu z pohledu věcného a technického obsahu experimentu, experimenty a modely samoorganizujících systémů a vyvracením obecně přijímaných technických, chemických a výpočetních omylů. Podílí se na kursech fyzikální biologie, organická chemie a základy plavby.
„Ekonom Marko Terviö vysvětluje, že astronomické výdělky superhvězd – ať už jde o McCartneyho, či nějakou provařenou hollywoodskou star – odrážejí neefektivitu trhu práce,“ píše Lukáš Kovanda. Teorie superhvězd se zcela překrývá s experimentálními závěry článku o publikování s gardedámou, jen za Paula McCartneyho dosadíme stárnoucí vědecké celebrity.
Časopis For Better Science odhaluje vědecké skandály. V souvislosti s aktuálními tématy odkazuji na některé z nich.
O využitelnosti Metodiky 17+ v souvislostech s institucionálními akreditacemi vysokých škol, jmenování lesního inženýra Emila Ciencialy do mission boardu Horizon Europe, transferu technologií a využívání výsledků českých akademických institucí borci z jiných zemí.
Nerušme Akademii věd, ale donuťme ji metodou cukru a biče dělat to nejlepší, co umí. Reakce Dalibora Štyse na nedávné články Jiřího Nantla a Jiřího Chýly.
Hlavní diskutující o stavu vědy a vysokého školství čím dál více připomínají příslovečné čerstvě vyorané myši. Buď vědomě lžou, nebo si zakrývají oči a uši jako ty čínské opice. No, pravda, už nejsme ti mladí plní optimismu, kteří věděli, že ve světě je spousta volných míst a že práci určitě najdeme.
Daniel Münich opět bouří, že vysoké školy neobdržely nové balíky formulářů, zcela jiných než ty, které vyplnily pro institucionální akreditace. A že už se nad nimi pár měsíců nepotí. V článku popíšu, jak bych se ve věci rozdělování peněz na výzkum pro vysoké školy zachoval jako ministr školství, jak jako občan, který očekává, že vysoké školy budou dělat něco užitečného, a jak jako člověk, který by chtěl rychle dostat naše vysoké školství na špičku.
Je poměrně uspokojující, že mi příspěvky Jiřího Chýly většinou dají za pravdu. Ale popořadě: úvod, stať a závěr. Společnost Maxe Plancka (MPG) znám poměrně dobře. Po návštěvě jejího předsedy Petera Grusse v Praze v roce 2013 jsme byli jako ministerští úředníci pozváni do její centrály a tam se nám po celý den věnovali tamní administrátoři.
Po letech dohledu na projektech Evropských fondů, snahách o získání HR Excellence Award, dohledu NKC Gender a věda a podobně si již dlouho nikdo v České republice nedovolí neuspořádat otevřené výběrové řízení otevřeně schválené orgány fakulty nebo v.v.i.
A to zvláště v převažujících názorech na hodnocení vědy a jejich aplikaci v České republice. Tedy rozhodně se mění rychleji, než dokáží tvůrci tabulek dokončovat granty a koordinátoři hodnotících panelů provést hodnocení.
... tedy pardon, Výzvy inovační strategie přijímáme. Dalibor Štys reaguje na rozhovor, v němž místopředseda Akademie věd ČR Zdeněk Havlas popisuje klady a zápory nové Inovační strategie ČR na léta 2019 - 2030.
- Rut Bízková
- Martin Bunček
- Vladislav Čadil
- Pavel Doleček
- Martin Duda
- Alice Dvorská
- Otakar Fojt
- Ivan Foletti
- Martin Fusek
- Ondřej Havelka
- Radim Hladík
- Václav Hořejší
- Pavla Hubálková
- Jozef Hvorecký
- Jiří Chýla
- Miroslav Janeček
- Lukáš Kačena
- David Karabec
- Marcel Kraus
- Daniel Münich
- Vladimír Majer
- Jiří Nantl
- Eduard Petiška
- Vlastimil Růžička
- Martin Rychlík
- Martin Srholec
- Michael Šebek
- Dalibor Štys
- Jan Valenta
- František Vácha
- Martin Víta
- Jiří Zlatuška
- Jan Žižka