facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Black-out českého informačního systému VaV

3. 6. 2016
Black-out českého informačního systému VaV

První červen 2016 se do historie české vědy zapsal jako den, kdy se po více než deseti letech spolehlivého provozu odmlčel informační systém výzkumu a vývoje (IS VaV). Smutně a nečekaně tak skončilo budování unikátního systému, na který jsme mohli být před světem opravdu pyšní. Kdy a zda vůbec bude systém opět spuštěn je dnes ve hvězdách. Stát selhal v poskytování jedné ze základních systémových služeb. Znalé situace to však už ani moc nepřekvapilo.

Bylo a není

Český informační systém o VaVaI je (tedy do včera ještě byl) jednou z mála součástí systému VaV, na kterou jsme mohli být před světem opravdu pyšní. Nevím o zemi, kde by něco takového - myšleno v dobrém - provozovali. Systém obsahoval kompletní - současné i historické - informace o všech programech veřejné podpory VaV, všech grantech / projektech a o všech výsledcích VaV a jejich autorech. Všechny tyto informace byly navzájem propojeny a dalo se v nich celkem obstojně vyhledávat.

Informační systém o VaV tedy dnes, po více než deseti letech, přestal sloužit veřejnosti. Provozovateli vypršela na konci května smlouva a ten systém odpojil. Stát, potažmo Sekce pro VaVaI při Úřadu vlády ČR, totiž nestihl včas připravit náhradní řešení, nemluvě o řešení modernějším. Ať už úřad přijde s jakoukoliv výmluvou, jde nepochybně o jeho další systémové selhání v řadě. Kdo se delší dobu pohybuje v českém systému řízení VaV, ten si nemohl nevšimnout degradaci fungování v období, kdy malinká sekce začala po nástupu současné vládní garnitury personálně a rozpočtově expandovat do obřího úřadu směřujícího ke statutu ministerstva pro vědu.

Průšvih za průšvihem

Prvním větším průšvihem bylo obrovské zpoždění, které nabralo dokončení Hodnocení'14 výsledků VaV z let 2009-2013, které bylo dotaženo do konce a jehož výsledky mohly být schváleny až koncem roku 2015. Veřejný přístup k informacím o výsledcích byl zajištěn ostudně nepoužitelným internetovým rozhraním. Dalším byl dost podivný způsob přípravy nové Národní politiky VaV. Už dva roky se opakovaně odkládá dokončení Národní strategie RIS3, kterou vyžaduje EU pro spuštění financování některých operačních programů. Celý proces je navíc zahalen řadou tajemství. Poprvé od roku 2004 bylo vynecháno Hodnocení'15 a jeho realizace posunuta do dalšího roku. Ne záměrně, ale hodnocení se prostě nestihlo včas připravit. A mezitím se neuvěřitelně dlouho táhla příprava a přijímání povinné tzv. EU novely zákona o VaV. A do prázdna spěje příprava zbrusu nového zákona o VaV, jehož hlavním cílem je ze sekce pro VaV udělat ministerstvo. Zákon, kvůli jehož přípravě se řada agend odložila na později. V přípravě institucionálního hodnocení, které by mělo konečně nahradit kafemlejnek, a které už dlouhá léta slibují všechny strategické vládní dokumenty včetně těch co se posílají do Bruselu, se nepokročilo ani o píď. Podobně se to má s přípravou hodnocení programů podpory VaV, která celou tu dobu přešlapuje na místě.

Vznik informační černé díry

Ode dneška si tedy už nikdo nevyhledá informace o projektech a programech VaV, o tocích peněz, výsledcích VaV a jejich autorech. Ani vědci a manažeři výzkumných organizací a pracovišť, ani novináři, veřejnost a daňoví poplatníci, kteří celý cirkus VaV s nadějí a s vírou ve společenskou užitečnost platí v rozsahu několik desítek miliard korun ročně.

Informační systém VaV nebyl analytickým nástrojem, natož hodnotícím nástrojem. Ale umožňoval potřebné informace poměrně snadno vyhledat, stáhnout a dále s nimi podle potřeby analyticky pracovat. IS VaV také posloužil k odhalení dlouhé řady absurdních vědeckých výsledků a veřejně podporovaných projektů. IS VaV byl i nepostradatelným pilířem pro realizaci dlouho zamýšleného institucionálního hodnocení výzkumných organizací, které by mělo nahradit kafemlejnek. Odpojením IS VaV se z šedé díry českého systému VaV stala díra černá. Byla toto ona pověstná poslední kapka nebo bude i nadále pršet?

 

Autor: Daniel Münich

článek vyšel na webu http://metodikahodnoceni.blogspot.cz 2.6.2016