Odhady dopadů by měly být konfrontovány s původními teoreticko-úředně-politickými záměry těchto dotací. K této konfrontaci u nás v Česku bohužel dosud nedochází. Veřejné výdaje na tento typ dotací se i letos zvýšily, aniž má někdo minimální představu, nakolik jsou společnosti užitečné. Moji kolegové se poprvé v Česku o takové odhady pokusili a svá zjištění budou na semináři prezentovat.
O kontrafaktuálních metodách hodnocení v Česku neví skoro nikdo. A o použití této metody pro hodnocení dopadů dotační podpory výzkumu a vývoje (VaV) ve firmách ví jen hrstka lidí. Co je novinkou u nás ovšem není novinkou v řadě zemí s vyspělejší kulturou hodnocení.
Hodnocení pro kočku
Platná Metodika hodnocení programů účelové podpory VaV odpovídá cca éře lovců mamutů nebo jeskyních medvědů. Hodnocení je odvozeno od kafemlejnkového hodnocení a je popsáno na pouhých dvou stránkách (str. 23-24). Byť by se v tomto směru mělo dle vládních usnesení již roky usilovně pracovat, neděje se kromě občasných vládní slibů nic. Psal jsem o tom podrobně už v roce 2012, pak letos a pěkně o tom píše také Martin Srholec [1 | 2]. Určité snahy lze zaznamenat snad pouze na straně TA ČR.
Kontrafaktuální
Nejdříve jsem si říkal, že slovo kontrafaktuální v názvu semináře lidi dokonale odradí. Ale pak jsem došel k závěru, že to slůvko svou tajemností možná naopak pozornost přiláká. Jako většina věcí je i podstata skrývající se za tímto slůvkem poměrně jednoduchá. Kontrafaktuální metody umožňují odhadnout, jaký dopad mají vládní programy, včetně těch na podporu VaV ve firmách. Slovo kontrafaktuální dosud nemá český ekvivalent. A ještě dlouho asi mít nebude. Takže o co tedy jde?
A -> B nebo B -> A? A nebo C -> A&B?
Když začínám přednášky o ekonomii školství či ekonomii trhu práce, tak vědce z oborů přírodní věd živé a neživé přírody upozorňuji na jednu důležitou věc. A to, že ve společenských vědách to máme metodologicky mnohdy těžší než oni. Když chce materiálový fyzik zjistit kauzální (příčinnou) souvislost mezi tlakem a bodem varu, prostě mění tlak (parametr A) a sleduje, jak se mění bod varu (parametr B). Něco takového si však ve společenských vědách můžeme dovolit jen velmi vzácně. Zpravidla jsme odkázáni na to, že něco na nás zcela nezávislé hýbe parametrem A a my jen přihlížíme, co se děje s B. Na základě složitých metod se potom snažíme odhadnout, jak A ovlivňuje B.
Problém je, že v reálu to může být zcela naopak, a že B ovlivňuje A. Nebo třeba existuje ještě nám neznámé C, které ovlivňuje A a B a mezi A a B žádný reálný vztah není. Jádro pudla tkví v tom, že nemáme jistotu, jak by se bývalo změnilo B, kdyby se bývalo nezměnilo A. Například co by se bývalo stalo bez firemní dotace? Vyvinula by firma díky veřejné dotaci technologii, kterou by bez dotace nevyvinula? Dala by firma na VaV navíc své vlastní prostředky, než by dala bez dotace? To jsou kontrafaktuální situace. Česky asi co-by-bylo-kdyby.
Stojí to za to
Na veřejné dotace VaV ve firmách u nás teče obrovské množství veřejných prostředků. Jde jak o peníze státního rozpočtu, tak peníze z operačních programů EU. Je logické, že by stát měl mít eminentní zájem na tom, aby tyto peníze přinášely očekávaný užitek. V současnosti to bohužel nikdo neví a málokdo se o to zajímá. Přesto peněz teče stále více a více. Na zmíněném semináři budou představeny první empirické studie založené na českých datech. Povede se také diskuse o tom, jak takové hodnocení zavést do běžné praxe a dále vylepšovat.
Článek byl publikován 25.11.2016 na webu http://metodikahodnoceni.blogspot.cz
