Nezávislé informace o vědě a výzkumu

S bibliometrií odcamcaď pocamcaď

12. 11. 2018
S bibliometrií odcamcaď pocamcaď

Nedávný výrok špičkového mladého vědce Marka Mráze v Lidovkách mě nemohl nezaujmout. Neznalý jeho samého a oboru jeho bádání jsem si ho jako vědce zběžně bibliometricky proklepl v databázi WoS. Napadlo mě přitom pár obecnějších myšlenek, o které se podělím.

Bibliometrická lustrace 

Marek Mráz (dále jen MM) je zřejmě vycházející hvězdou české vědy. Společným jmenovatelem jeho výzkumů, kombinující molekulární biologii a medicínu, je zřejmě krev. Otevřeně tak odhaluji, že o jeho vědních oborech toho vím málo, podobně asi nejen jako většina veřejnosti, včetně ostatních vědců z jiných oborů.

Populární článek Martina Rychlíka v LN citoval MM takto: „Nemám moc rád přílišné zahledění na bibliometrii. Existují totiž týmy, které dělají v laboratoři hodně článků, nikoliv dobrých objevů. My se snažíme dělat primárně objevy a věříme, že publikace s tím přijdou přirozeně samy." Tento výrok lze chápat různě...

Zda někdo dělá či nedělá špičkový výzkum je pro neodborníka v oboru, a někdy i podoboru, těžké posoudit. MM je tedy výjimka, protože u realizátora ERC grantu si lze průměrného vědce představit jen velmi obtížné. Ale přesto jsem si sedl a pro sebe-osvětu jsem si zběžně MM bibliometricky prolustroval v databázi WoS. Jde o rychlý a nenáročný způsob, jak si kdokoliv může poskládat všech pět dohromady.

Na samém začátku se musíte ujistit, že bibliometricky "lustrovaný" vědec primárně publikuje ve vědeckých časopisech databáze WoS, nepublikuje výzkum v monografiích a jeho parketou nejsou nepublikační výsledky typické pro aplikovaný výzkum. V případě MM to je naštěstí zřejmé na první pohled. 

Pak už jen stačí vyhledat vědecké publikace (obrázek 1 a 2) Marka Mráze v databázi WoS. Marků Mrázů se ale ve světě vědy pohybuje více. Takže bylo třeba ze seznamu nalezených publikací vyřadit ty, které spadají do jiných oborů nebo jsou příliš staré, aby byly od něj. Také jsem raději odfiltroval méně významné typy publikací než jsou Articles a Reviews. Po čištění v mém seznamu zbylo 18 zářezů z let 2014 - 2018.

Spoluautoři

Za pozornost stojí dlouhý seznam spoluautorů. Pocházejí od nás a různých západních zemí a pracovišť známých i laikovi. Většina jeho článků je spoluautorována týmem kolem deseti vědců. Jde tedy očividně o obor a technologii bádání vyžadující spolupráci. Z jakých konkrétních důvodů, to už z bibliometrie jako laik nezjistím. Třeba v mé ekonomii připadají na článek v průměru spoluautoři jen dva. I po zohlednění vysokého počtu spoluautorů je počet článků MM za pět let vysoký, pokud byly publikovány ve významných časopisech.

Citace hovoří

Samozřejmě jsem se podíval na citovanost článků MM. Ta se jeví jako poměrně vysoká: většina článků, i těch celkem nedávných, vykazuje desítky citací. Avšak neznaje běžnou míru citovanosti oboru, musel jsem být obezřetný. Vím z pohledu na citovanost časopisů přinejmenším to, že míra citování v jeho oboru je zhruba 2-3x vyšší než v mé ekonomii. I tak je průměr 30 citací na článek  vysoká citovanost. Na druhé straně je MM poměrně mladý a nepublikuje až zas tak dlouho, takže ještě nebyl dostatek času, aby posbíral větší počet citací. Velmi důležité je také zjištění, že většina citací jeho článků pochází od jiných autorů z úplně jiných pracovišť a z rozmanitých žurnálů, z nichž mnohé jsou vědecky významné až velmi významné.

Časopisy

I když vezmu v potaz jen autorské podíly MM, je počet publikací MM za pět let solidní. Většina časopisů navíc vykazuje oborově velmi vysoké hodnoty IF i AIS. Většina spadá do desetiny vědecky nejvlivnějších časopisů ve svém oboru (viz obrázky 12, 3). Tohle je hodně silná indicie vysokého významu jím publikovaných vědeckých poznatků, protože o tom MM přesvědčil i zcela nezávislé náročné editory v radách těchto časopisů.

Vlastní pracoviště

Ve finále jsem ještě nahlédl do aplikace IDEA, která ukazuje publikační výkon českých vědeckých pracovišť. Po zadání zřejmě klíčového oboru MM 'Hematology' se ukázalo, že jeho CEITEC na Masarykově Univerzitě vykazuje druhý nejvyšší podíl na publikačním výkonu České republiky v horních deseti procentech nejvlivnějších oborových časopisů 13,6 % (jde o 6.6 článků za pětileté okno 2011- 2015). Před ním je  pouze 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy s podílem o něco málo větším 16,8 %. Je mimochodem zajímavé, že špičkový publikační výkon v tomto oboru je v Česku poměrně rovnoměrně rozdělen mezi delší řadu pracovišť. Jde především o fakultní nemocnice a medicínské fakulty, tedy kromě CEITEC a Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Za pozornost také stojí rostoucí publikační podíl CEITEC v posledním roce 2015. Nakolik je to právě i díky publikacím MM by se člověk musel v datech více vrtat.

Přílišné zahledění  do bibliometrie

Bibliometrie tedy pro MM vychází navýsost pozitivně. Za poměrně krátké období má hodně článků ve velmi vlivných vědeckých časopisech, které jsou navíc hojně citované, očividně ví, jak a kde vědecké výsledky publikovat, málo důležitým výzkumem a jeho publikováním se zřejmě nezabývá. Ačkoliv mu je asi bibliometrie ukradená, vychází z ní skvěle. 

Svou poznámkou k bibliometrii tedy MM zřejmě nemínil tak, že si máme bibliometrii strčit za klobouk. Důležité je tam to slůvko "příliš". Šlo, zdá se mi, spíše o jeho povzdech nad místní posedlostí bibliometrií. Tedy situací, kdy se věda mnohde přestala dělat pro objevování nepoznaného, ale pro čárky za články, pro počty citací bez ohledu na jejich původ a účel, pro vysoký impakt faktor časopisu, ať je nevýznamný. Někdy dokonce podle hesla, ať to stojí co to stojí.

Existuje u nás nemálo pracovišť, kde je schopnost odlišovat mezi výzkumem světového a lokálního a mizivého významu nízká až nulová. Neznalost potom suplují bibliometrické ukazatele. O neznalosti svědčí, že se podle bibliometrie vzorečky rozdělují mnoha pracovištím a vědcům peníze, udělují docentury a profesury a nakonec to je i určující pro to, jaký výzkum se dělá. Není potom divu, že orientace dle přítomnosti časopisu v databázi Scopus a vyšší impakt faktor občas mladého vědce zavede až do hájemství podivných až predátorských časopisů. 

Kam nechodí kultura hodnocení, tam chodí bibliometrie

Bibliometrii je prostě třeba vnímat jako podpůrný informační nástroj doplňující peer-review hodnocení, tedy znalý pohled znalých lidí z oboru. Dobrý výzkum zpravidla vypadá dobře i ve světle bibliometrických ukazatelů. Naopak to však často nefunguje. Těžké je tohle vysvětlovat v zemích s nízkou kulturou hodnocení, jako je Česko. V zemích, kde v řadě oborů působí jen pár špičkových vědců na světové úrovni a ostatní se na ně dívají se závistí. V zemi, kde mnohá pracoviště svůj výzkum vydávají za skvělý a špičkový, bez ohledu na skutečný stav věci. V zemi, kde většina akademiků a hodně manažerů vědy ani řádné hodnocení nechce.

V takové situaci je bibliometrie často jediným zdrojem informacím podle hesla "lepší něco než nic". Pak ale také hrozí, že bude bibliometrii svěřena i zodpovědnost za řízení vědy jako takové. Pak vědci jako Marek Mráz, kteří na vlastní oči viděli fungování kvalitních zahraničních pracovišť, jen valí oči, na jaké božstvo jsme zde bibliometrii povýšili.

 

Autor: Daniel Münich

Text vyšel na webu metodikahodnoceni.blogspot.com