facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Snědený krám společenských věd

10. 1. 2017
Snědený krám společenských věd

Proč z nejvyspělejších zemí světa (OECD) právě Česko dává na společenské vědy nejmenší podíl veřejný výdajů na vědu a výzkum (VaV)? Jsou si toho vědomi kapitáni našeho systému VaV a co na to říkají? Ví se proč tomu tak je a je v tom nějaký strategický záměr? Ne. Současný stav je výsledkem slepé historie, neschopnosti se na něčem jiném než status-quo shodnout a nedostatku kvalitních informací, které by situaci ozřejmily a změny opodstatnily.

Objev za všechny peníze

Naše dosavadní mezinárodní bibliometrická srovnání publikačního výkonu [1 | 2] vztahují počet vědeckých publikací k počtu obyvatel nebo HDP zemí. Lepší by ovšem bylo brát v potaz počty vědců nebo dokonce výdaje státu na jednotlivé vědní oblasti. A to nás dovedlo k hledání odpovědi na otázku, jak moc se jednotlivé země liší v tom, jakým dílem podporují různé oblasti výzkumu. A protože jsme nepochodili v každoročních Analýzách VaV, zabrousili jsme do statistik OECD. A tam na nás vyskočilo překvapivé zjištění uvedené v grafu níže: Česko dává na společenské vědy nejmenší podíl veřejných výdajů v rámci všech vyspělých zemí světa (za které jsou údaje).

Proč země jako je Belgie, Slovinsko či Slovensko dávají na společenské vědy 200 % toho co dává Česko? A ve vyspělejších Finsku a Velké Británii dokonce kolem 300 %. Tohle stojí za pozornost a přinejmenším blog, když už se tomu nevěnuje žádná z vládních analýz.

SHVgraf

 Opusťte zbytky idealismu

Významnou finanční kotvou, která determinuje oborovou strukturu českého výzkumu, jsou státní peníze, kterým se oficiálně říká podpora rozvoje výzkumných organizací (RVO). Pokud vám to nic neříká, pak stačí říci kafemlejnek a je snad vše jasné. Kafemlejnek rozděluje téměř třetinu státních prostředků na VaV a v sektoru vysokých škol a Akademie věd to bude možná až polovina státní podpory. Kafemlejnek peníze rozděluje téměř výhradně na základě jednotlivých vědeckých výstupů mezi 11 oborových skupin precizně definovanými procentními poměry [podíly na žlutém podkladu v níže uvedené tabulce z Metodiky, kde podíl společenských věd SHVb a SHVc dokonce cca odpovídá poměru ve výše uvedeném grafu]. Je tomu tak už dlouhá léta přinejmenším od roku 2010, kdy bylo financování dle kafemlejnku zavedeno. Protože kafemlejnkové dělení jako duch svatý prostupuje dolů výzkumnými organizacemi, odpovídá to více méně i konečné realitě.

RIVobory

Přiměřeně, přiměřeně

Oborové procentní podíly v tabulce vyjádřené absurdně s přesností na dvě desetinná místa budí dojem, že jsou výsledkem složitých strategických úvah a komplexních optimalizačních simulací. Opak je však pravdou. Sofistikovaně vypadající čísla jsou dílem historických okolností, velké kafemlejnkové náhody, tlaku zájmových skupin a také omylu.

Kdo chce, může věřit, že ty poměry jsou dány od boha. Nevěřící nechť zde opustí poslední zbytky naivního idealismu v osvícený stát. Víru, že podíly jsou výsledkem promyšlené strategie zohledňující přínos dodatečných peněz do jednotlivých vědních oblastí k blahu naší společnosti. Nic takového.

Současné proporce vznikly prostým zprůměrováním (i) podílů nahrubo odhadnutých na základě dávnějších a nikdy nikým neviděných údajů o výzkumných záměrech a (ii) podílů bodových hodnot z dřevních dob kafemlejnku. Zatímco první podíly snad zhruba odpovídaly tehdejšímu status-quo, podíly spočítané pomocí tehdejších kafemlejnkových bodů nedávají smysl vůbec žádný. Kdysi jsem o tom psal [1 | 2]. Není divu, že rozdíly v obou poměrech (i) a (ii) byly v případě některých oborů obrovské. Navíc ještě v rámci připomínkového řízení došlo kolem roku 2010 k chybě z přehlédnutí v případě informatických věd, na kterou si už dnes vzpomene jen pár pamětníků.

Za současnými poměry tak skutečně žádný osvícený strategický záměr nehledejme. Pokud současné proporce něco vyjadřují, tak neschopnost dohodnout se na základě věcných argumentů o něčem jiném než je současný stav. Tato neschopnost ale přirozeně vyplývá z toho, že se stále nepodařilo zavést solidní a dostatečně informativní hodnocení výzkumných institucí a programů účelové podpory VaV. Kde není dost informací je prostě nejlepší nedělat nic, nic neměnit, na nic nesahat. A tento přístup bude u nás zanedlouho slavit již deset let.

Někdy příště budu na toto téma pokračovat.

 

Článek byl publikován 7.1.2017 na webu metodikahodnoceni.blogspot.cz.