Každoroční porcování institucionální podpory výzkumu na vysokých školách bez dlouhodobějších principů a doprovázené každoročním zpožděním znejišťuje a brzdí koncepční rozvoj škol a jejich výzkumných týmů. Pochybné proporce, v jakých je podpora mezi školy a obory rozdělována, jsou stále poplatné kafemlejnku, který oficiálně skončil již před lety.

Přijde mi, že český stát, tedy hlavně vláda a její ministerstva, nevyužívají dostatečně možností, které jim v boji proti covid-19 nabízí česká věda. Udělal jsem si narychlo a zběžně přehled resortně orientovaného výzkumu v Česku a Německu. Rozdíl je to diametrální. Pokud mi něco důležitého uniklo, dejte mi prosím vědět.

Nová aplikace IDEA mapuje citační ohlas českých výzkumných pracovišť. Otevřela tím okno do nové dimenze hodnocení v českém vědeckém vesmíru. Doposud se totiž publikační výsledky českých pracovišť posuzovaly výhradně podle významu časopisů, kde články vyšly. Bylo tomu jak v zapuzeném kafemlejnku, tak v následnické Metodice 2017+.

Předminule jsem si stýskal nad publikační slabostí českých společenských věd. Minule jsem v případě věd technických ukázal, že u nás vůči 'starým' zemím EU15 kvantita válcuje kvalitu. Dnes si beru na paškál vědy medicínské. Český publikační výkon v nich za průměrem zemí EU15 zaostává zhruba o celou polovinu.

Původně jsem zde chtěl podesáté sesumírovat vhodná vylepšení bibliometrických zpráv pro letošní národní hodnocení výsledků vědy. Pak jsem si řekl, že nabídnu aktivnější formu kvízu. Jde o test optimismu ohledně toho, jak se systém dokáže učit z předchozích chyb a nedostatků.

Po pár letech se narodilo nové Memorandum o podpoře vědy mezi vládou, Akademií věd České republiky, Ministerstvem školství a Českou konferencí rektorů. Zaujalo mě v něm ujednání ohledně budoucího vývoje institucionální finanční podpory výzkumu. Sjednaný závazek je tak nízký, že kdyby se ho vlády do budoucna opravdu držely, nepovede to vědu na VŠ a v AV ČR do nebe, ale spíše do pekla. Kdyby v Memorandu tento závazek nebyl, vůbec nic by se asi nestalo.

Využívám příležitost být asi jediným, kdo do roku 2020 veřejně popřeje úspěchy hodnocení a financování vědy v Česku. V Česku se totiž s hodnocením vědy trápíme již skoro tři dekády. V 90. letech měla společnost jiné starosti. V první dekádě nového století došlo k pár neúspěšným pokusům. Nedomyšlenosti a opakované selhávání lidského faktoru vedly k zoufalství, které v druhé dekádě zrodilo automat kafemlejnek.

Dobrat se užitečných informací o výzkumných organizacích v bibliometrických zprávách posledního vládního Hodnocení 2018 je těžké až nemožné. Jejich pojetí bude třeba zásadně překopat. Ale není třeba si zoufat, protože jsme jako vánoční dárek IDEA zpřístupnili interaktivní aplikaci.

Minule jsem si stýskal na publikační slabost českých společenských věd. Dnes se podívám na vědy technické. Srovnání českého publikačního výkonu s průměrem starých zemí EU15 jsem si udělal sám, protože ho oborové zprávy vládního Hodnocení 2018 bohužel neobsahují. I ve vědách technických publikační kvantita válcuje kvalitu.