Tichým oceánem pluje obrovský ostrov z plastových odpadů, který ohrožuje mořské živočichy a následně také člověka. Většinu ostrova tvoří mikroplasty, částečky menší než pět milimetrů. Mikroplasty se s vodou a planktonem dostávají do zažívacích traktů ryb, ptáků i savců.

Mezitím se v Malajsii hromadí velké laguny plné odpadu z výroby palmového oleje. Ten je pro Malajsii nejen ekonomickým přínosem, ale také hrozbou pro tamní životní prostředí. Nejen kvůli kácení lesů, které uvolňují místo palmovým plantážím. Z nádrží odpadních vod v palmových rafinériích se uvolňuje velké množství metanu – významného skleníkového plynu.

Není divu, že Lenka Mynářová ze společnosti Nafigate loni jednala v Malajsii a stále častěji cestuje také do Bruselu. Evropská unie se v současnosti hodně zabývá řešením problému mikroplastů – hojně využívaných v kosmetických přípravcích a různých tělových krémech či zubních pastách. Biotechnologie Hydal, kterou vyvinuli čeští vědci a pro niž Nafigate hledá komerční uplatnění, potenciálně nabízí řešení obou problémů. Z palmového odpadu je možné díky této technologii vytvořit biologickou náhradu mikroplastů.

„Dohodli jsme se s Malajci na testování vzorků palmového odpadu, to se uskuteční letos v létě. Loňská účast v podnikatelské misi výrobců zelených technologií do Malajsie, kterou pořádalo ministerstvo zahraničí, nám tak otevřela dveře k potenciálně zajímavému byznysu,“ říká Lenka Mynářová, která ve firmě Nafigate řídí projekt Hydal a marketing.

Cirkulární ekonomika

Společnost Nafigate se zaměřuje na projekty v oblasti nanotechnologií (včetně známého českého vynálezu Nanospider) a biotechnologií. Sází na koncept cirkulární ekonomiky. Z odpadu vzniká biopolymer a následně bioplast, který je možné využít různými způsoby. V případně biologické náhrady mikroplastů se nabízí zmiňované využití v kosmetických přípravcích.

Biotechnologie Hydal neodebírá zdroje potravního řetězce, nezpracovává cukr, škrob či kukuřici. Naopak pomáhá likvidovat odpady a žádné nové odpady v rámci celého výrobního systému nevznikají – Hydal splňuje kritéria takzvaného Zero Waste Management. Samotnou technologii Hydal si čeští vědci vypůjčili v přírodě – biopolymery PHA (polyhydroxyalkanoáty) jsou dílem „vystresovaných“ bakterií, pro něž je PHA jakousi zásobou energie na horší časy. Do skupiny PHA patří také biopolymer PHB (polyhydroxybutyrát).

Myšlenka využití palmového oleje přichází v době, kdy Nafigate získala ve spolupráci s vědci z Fakulty chemické brněnského Vysokého učení technického know-how při využívání jiné suroviny – použitého fritovacího oleje. Také v tomto případě jde o využití odpadu, s nímž si jeho „producenti“ často nevědí rady.

Tím ovšem výčet různých odpadů z olejů, které by mohla biotechnologie Hydal dokázat zpracovat, nekončí. Lenka Mynářová, která vypráví o dalších plánech ve své kanceláři na pražském Proseku, nedostatkem vizí rozhodně netrpí: „Jako firma, která se profiluje v oblasti cirkulární ekonomiky, chceme zkoumat různé další možnosti. Vezměte si Španělsko. Tamní výrobci olivového oleje pro potravinářské účely využívají jen dvacet procent oleje, 80 procent tvoří odpad.“

Odpad tlačí cenu dolů

Sázka na odpad jako vstupní surovinu výrazně vylepšuje celkový potenciál bioplastů. Jejich nevýhodou totiž je, že oproti klasickým plastům jsou příliš drahé. Cirkulární ekonomika, ke které se hlásí Nafigate, ovšem výrobu zlevňuje. A i když může být výroba takového bioplastu pořád třeba dvakrát dražší než z klasického „chemického“ plastu, je výrazně šetrnější. A to pochopitelně i ve srovnání s jinými bioplasty.

„Na výrobu jedné tuny biopolymeru PHB potřebujete 18,4 tuny brambor, ale pouze 1,14 tuny použitého oleje,“ uvádí Lenka Mynářová.

Bioplasty nicméně nemají předem vyhráno. Objevují se různé studie, které se liší v odhadech toho, jak rychle se bioplasty v přírodě rozloží a jak silná je tedy jejich výhoda oproti klasickým plastům. V Evropě navíc rozvoji bioplastů brání stávající recyklační systémy, které jsou vybudované na zpracování klasických plastů. A Evropané už hodně investovali právě do takových systémů, které si nedokáží s použitými bioplasty – tedy odpadem s odlišnými chemickými vlastnostmi – poradit.

Tam kde není recyklace…

Problematika recyklace se ovšem týká potravinářských obalů z plastů. Pokud jde o mikroplasty obsažené v kosmetických přípravcích a výrobcích pro osobní péči, tady žádná recyklace nefunguje. Čistírny vod nedokáží mikroplasty zlikvidovat, nemluvě o tom, že řada zemí světa ani žádným sofistikovaným čistícím systémem nedisponuje. Mikroplasty pak putují kanalizací do řek, moří a oceánů. A jak již bylo uvedeno, následně do zažívacích traktů živočichů.

Mikroplastům je nutné čelit už na začátku celého řetězce. Dokonce se objevily úvahy o tom, že je nakonec bude nutné zakázat. Ve Velké Británii se tak už stalo. Každopádně se bude hledat jejich šetrnější náhrada. Evropa se v tomto ohledu nejspíš stane globálním tahounem. Je tedy logické, že se tímto směrem ubírají také úvahy o využití české biotechnologie Hydal.

Evropa a Asie

Orientace na využití olejových odpadů a produkci mikroplastů také naznačuje, že pro společnost Nafigate jsou jako potenciální trhy nyní prioritní dva kontinenty – Evropa a Asie. Globální strategický partner pro českou firmu se rýsuje v Singapuru – zemi, ve které Lenka Mynářová strávila spoustu času.

Právě Singapur se podle ní řadí k absolutní světové špičce zemí, které dokáží efektivně podporovat inovace a zvládají transfer technologií ke komerčnímu využití. Napomáhá tomu tamní kvalitní vzdělávací systém. Další předností Singapuru jsou kvalitní zákony, charakteristické pro vyspělý právní stát. Singapurský partner navíc může být pro biotechnologii Hydal velkým přínosem, pokud pomůže jejímu komerčnímu uplatnění díky znalostem asijských trhů včetně Číny. Tedy trhů zemí, ve kterých by mohly vyrůst závody na produkci biopolymeru technologií Hydal a jeho jednotlivých aplikací.

Excelentní výzkum

Mnohé nasvědčuje tomu, že biotechnologie Hydal má před sebou nadějnou komerční budoucnost. Jedno je nicméně jisté už teď – jde o velký úspěch českých, ale i slovenských vědců, kteří významně rozšířili lidské poznání, pokud jde o biopolymery PHA a jejich další možné využití.

„Nebýt zdejších výzkumných infrastruktur a dotací z Technologické agentury i evropských fondů, Hydal by ani nevznikl,“ upozorňuje Lenka Mynářová. Nafigate spolupracuje s řadou výzkumných pracovišť. Kromě nejintenzivnější spolupráce se zmiňovanou Fakultou chemickou VUT mezi ně patří Mikrobiologický ústav Akademie věd v Praze, kde se nachází pilotní linka Hydalu, Vysoká škola chemicko-technologická, brněnský CEITEC (Středoevropský technologický institut) a také Výzkumný ústav chemické technologie ve slovenské Šaĺe, kde se nachází druhá část pilotní linky. Vědci mají příjmy ze smluvního výzkumu a potenciálně z licenčních poplatků.

Velkou předností česko-slovenského výzkumného prostředí je přitom i to, že dokáže technologii typu Hydal vyvinout s mnohem nižšími náklady, než by tomu bylo jinde ve vyspělém světě. „Náklady na vývoj takové technologie v zahraničí – z laboratoře až k průmyslové výrobě – dosahují zhruba miliardy dolarů,“ vypočítává Lenka Mynářová. Reálné náklady na technologii Hydal v Česku a na Slovensku přitom dosáhnou „jen“ několika stovek milionů korun.

Autor: Jan Žižka

Článek vyjde v příštím čísle časopisu Moderní ekonomická diplomacie.