Tak popisuje jedno z jednání s proslulým Weizmannovým institutem věd, jenž patří mezi nejkvalitnější vědecké instituce na světě, zástupce ředitele ÚOCHB pro strategický rozvoj Martin Fusek. Profesor Fusek také stojí v čele dceřiné společnosti ÚOCHB, kterou je centrum pro technologický transfer IOCB TECH s.r.o. A právě toto centrum nyní navazuje úzkou spolupráci s tech-transferovou společností Yeda. Ta je zase dcerou Weizmannova institutu.
Spolupráce s Izraelem je jednou z priorit české vědecké diplomacie, první vědeckou diplomatku Delanu Mikolášovou vyslali Češi do Tel Avivu. Mezi institucemi, kterým se v tomto ohledu daří v posledních letech „prorážet dveře“, vyčnívá právě ÚOCHB.
Delana Mikolášová loni připravovala návštěvu izraelského ministra pro vědu, technologie a vesmír Ofira Akunise v Česku. Šlo o vůbec první oficiální návštěvu tohoto ministra v zemi Evropské unie. Akunis navštívil mimo jiné sídlo ÚOCHB v pražských Dejvicích.
A jak upozorňuje Martin Fusek, spolupráce ÚOCHB a Weizmannova institutu se s podporou české vědecké diplomacie rozvíjí už delší dobu. Čeští vědci i studenti jezdí na pracovní pobyty do Izraele a připravují tam společné vědecké projekty. ÚOCHB, Weizmannův institut a pražská Vysoká škola chemicko-technologická chystají takzvanou zimní školu v izraelském Richovotu, která bude zaměřena na problematiku vývoje nových léčiv.
Unikátní kombinace
Jednání mezi ÚOCHB a Weizmannovým institutem, kterých se před několika dny v Izraeli zúčastnil také ředitel dejvického ústavu Zdeněk Hostomský, nakonec vedla k přesvědčení, že obě výzkumné organizace dokáží druhé straně nabídnout své silné stránky, které v kombinaci mohou vytvořit zajímavý mix. „Izraelci mají velmi kvalitní výzkum v oblasti buněčné biologie, biochemie. Předností ÚOCHB je zase oblast medicinální chemie, syntézy a modifikace látek,“ vysvětluje Martin Fusek.
Propojení výzkumu v obou institucích tak může vést k vývoji látek, jež by bylo možné potenciálně využít k výrobě nových léků. Dohodnutá spolupráce má přitom dvě roviny – spolupracovat budou jak vědecké skupiny z obou ústavů, tak jejich tech-transferová centra. To je poměrně unikátní model. „Od samého počátku vědecké spolupráce počítáme s tím, že budeme společně usilovat také o to, aby výsledky výzkumu bylo možné časem převést do komerční fáze,“ říká profesor Fusek. Řeč je pořád o kvalitním základním výzkumu, který už je ale od počátku orientovaný jasným směrem. V ÚOCHB také vznikla skupina s názvem „Weizmann“, která se zaměřuje na spolupráci s předním světovým institutem.
Transferová centra obou institucí budou mít na starosti projektový management, právní, patentové a další služby. Také tech-transferové společnosti mají své tradičně silné stránky, které mohou být zajímavé i pro druhou stranu. Izraelské transferové instituce jsou podle Martina Fuska velmi silné v ochraně duševního vlastnictví nebo podpoře, kterou zajišťují při vzniku nových společností – spin-offů. Transferové centrum IOCB TECH má zase velmi dobré mnohaleté zkušenosti s poskytováním komplexního servisu vědcům.
Vzor i pro ostatní?
Vědecká diplomatka Delana Mikolášová upozorňuje, že představitelé společnosti Yeda v této souvislosti mluví o skutečně strategické spolupráci. Výkonný ředitel Yedy Gil Granot-Mayer uvádí, že Weizmannův institut dosud s žádným jiným zahraničním výzkumným ústavem podobným způsobem nespolupracoval. Nová forma spolupráce s ÚOCHB by podle něj dokonce mohla posloužit jako modelový příklad pro nastavení budoucí spolupráce s dalšími zahraničními pracovišti.
Propojení mezinárodní spolupráce vědeckých skupin a transferových pracovišť je podle Fuska důležité i z dalšího důvodu: „V Česku občas zaznívají přehnaná očekávání ohledně technologického transferu a mnozí zapomínají, že základem všeho je kvalitní mezioborový výzkum. Špičková základní věda postupně vede ke komerčně zajímavým výsledkům.“ V další fázi je pak důležité, aby výzkumné organizace měly také kvalitní tým v oblasti technologického transferu.
ÚOCHB má naštěstí v tomto ohledu na co navazovat a nejde jen o výzkum Antonína Holého. Už v 60. letech minulého století se ústav díky výzkumu syntézy peptidů dostal na světovou úroveň. A vzhledem k vysokým příjmům z různých patentů může investovat významné prostředky i právě do technologického transferu. Jeho pozice je tak v rámci České republiky výjimečná. „Není to ale pouze o penězích, je to také o kvalitním týmu lidí,“ zdůrazňuje profesor Fusek.
Izraelský tech-transferový model považuje Fusek za velmi inspirativní kvůli jeho již zmiňovaným přednostem. Kromě oblasti ochrany duševního vlastnictví k nim patří určitá přímočarost. Zatímco na českých univerzitách je „spin-off“ někdy skoro sprosté slovo a chybí tu potřebná legislativa k jejich zakládání, v Izraeli je tomu přesně naopak. Jeden z největších rozdílů mezi českým a izraelským prostředím je pak v ochotě riskovat. U Izraelců je mnohem větší, případný neúspěch nikdo nebere jako ostudu.
A jak profesor Fusek vnímá přínos vědecké diplomacie k rozvoji česko-izraelské spolupráce? Vědecká diplomatka Delana Mikolášová je podle něj vzorem, jak by taková spolupráce měla vypadat. Její hlavní přednosti vidí v tom, jak pomáhá v navazování kontaktů a „otevírá dveře“ i tam, kam je jinak velmi těžké proniknout.
Autor: Jan Žižka
