Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Delana Mikolášová: Izraelští vědci bývají z Česka nadšeni

16. 6. 2017

Izraelští vědci, kteří již měli možnost Česko osobně navštívit, jsou nadšeni z úrovně našich výzkumných institucí, Akademie věd a vysokých škol. Česká vědecká diplomatka v Izraeli Delana Mikolášová v následujícím rozhovoru dále uvádí, že Izraelci vnímají jako velkou příležitost také možnosti spolupráce s našimi velkými výzkumnými infrastrukturami, jejichž vybavení je mnohdy unikátní i ve světovém měřítku.

dela upra

„Izraelci mají skutečný zájem o využívání velkých infrastruktur ve spolupráci s českými kolegy,“  říká Delana Mikolášová.

 

Proč jako první česká vědecká diplomatka působíte právě v Izraeli? Na první pohled se zdá, že Izrael je hodně odlišná země. Na rozdíl od Česka žije v neustálém ohrožení ze strany svých sousedů, zatímco my jsme členy Evropské unie. Tato hrozba ovlivňuje i tamní ekonomiku a výzkum, v Izraeli je velmi silný vojenský výzkum. Izrael má velmi specifické vazby na Spojené státy. A bylo by možné pokračovat...

Izrael nám je velmi blízký jak z hlediska kultury, tak ve srovnání s většinou mimoevropských zemí i z hlediska vzdálenosti. A mediální obraz Izraele jako nebezpečné země neodpovídá realitě. Chtěla bych ubezpečit české vědce, kteří se mě na to občas ptají, že z hlediska bezpečnosti se v Izraeli nemusí ničeho obávat. Důležité je, že Izrael patří mezi země s největším počtem vědců v poměru k počtu obyvatel. Na každý milion Izraelců připadá asi 8700 vědců, což je více než v Japonsku nebo ve Spojených státech. Izrael také patří mezi deset zemí s největším počtem vědeckých publikací na jednoho obyvatele. Z tohoto hlediska to pro nás je velmi inspirativní země. Izrael, označovaný za Start-Up Nation, start-upový národ, je také po Silicon Valley místem s největší koncentrací start-upů na světě. Nejde jenom o samotné start-upy, ale o celkový přístup a způsob uvažování. Izraelci patří k nejlepším na světě v tom, jak usilují o inovace a dokáží měnit zavedené pořádky – pokud to je potřeba. Také vazby mezi českou a izraelskou vědeckou komunitou jsou vynikající.

Byly tedy dobré už předloni, kdy jste do Izraele přijela?

Určitě, nezačínala jsem na zelené louce, kde bych něco budovala úplně od nuly. Jsem tam od toho, abych pomáhala oběma stranám jejich vzájemnou spolupráci prohlubovat. V Izraeli se pořád rodí spousta nových příležitostí.

Zmiňujete, kolik je v Izraeli vědců, ale mají vůbec zájem o spolupráci se svými českými kolegy? Dokážu si představit, že vzhledem k image Izraele ve světě mají o spolupráci s tamními vědci zájem v mnoha dalších zemích. Máme šanci se prosadit v takové konkurenci?

Ve své práci se samozřejmě zaměřuji na ty Izraelce, kteří o spolupráci s Českou republikou mají zájem. Naše věda tam má velmi dobré jméno. Důkazem je i to, že jen za posledních 8 měsíců Akademie věd realizovala s izraelskými univerzitami a výzkumnými pracovišti více než 100 projektů vědeckých mobilit, při kterých se setkalo téměř 150 vědců. Izraelští vědci, kteří již měli možnost Česko osobně navštívit, jsou nadšeni z úrovně našich výzkumných institucí, Akademie věd a vysokých škol. Jako velkou příležitost vnímají také možnosti spolupráce s našimi velkými výzkumnými infrastrukturami, jejichž vybavení je mnohdy unikátní i ve světovém měřítku. Izraelci mají skutečný zájem o využívání těchto infrastruktur ve spolupráci s českými kolegy v rámci společných projektů.

Mluvíme o těch výzkumných infrastrukturách, které byly vybudovány z prostředků Evropské unie. Zatím spíše zaznívaly pochybnosti, zda je vůbec dobře, že jsme je v takovém rozsahu vybudovali, zda se vůbec využijí, zda jsou do budoucna udržitelné... Vy tedy vidíte potenciál v tom, že by je mohli zčásti využívat Izraelci?

Ano, vidím v tom velký potenciál. Nedávno jsem například mluvila s jedním profesorem z univerzity v Beer Ševě, který se velmi pochvalně vyjadřoval o výzkumném centru CEITEC Nano brněnského Vysokého učení technického. Vidí velkou perspektivu ve využívání tamní infrastruktury izraelskými vědci. Rýsují se i další projekty.

Pokud vím, čeští vědci se hodně zajímají o izraelské zkušenosti s technologickým transferem...

Je to přirozené, protože Izrael je v oblasti technologického transferu velice úspěšný. Má dlouholeté zkušenosti, transferová centra na Weizmannově institutu věd nebo na Hebrejské univerzitě vznikla už v 50. a 60. letech minulého století. Letos jsme uspořádali českou transferovou misi do Izraele, jejíž účastníci mimo jiné absolvovali několikahodinový seminář připravený právě transferovým centrem Yissum na Hebrejské univerzitě, mezi jehož nejznámější úspěchy patří patentování technologie autonomního řízení vozidel MobilEye. Pokud jste vědcem právě na této univerzitě, můžete si být jist, že budete již od počátků vaší kariéry v úzkém kontaktu s lidmi, kteří mají technologický transfer na starosti. Pravidelně se s vámi setkávají, zjišťují, co zkoumáte a jestli mají vaše myšlenky nějaký komerční potenciál. A hlavně zodpovídají za to, aby výsledky vašeho výzkumu byly vždy vhodně patentově ochráněny, neboť jejich spoluvlastníkem je právě univerzita. To vše berete jako přirozenou záležitost, vycházející z kultury příslušné univerzity, která zajistí, že z úspěšného patentu bude profitovat spravedlivě jeho vynálezce, jeho laboratoř a také univerzita samotná. A vědci získávají ještě větší motivaci ke svému bádání, jelikož komercializace výsledků jejich výzkumu je v rukou odborníků.

Nejenom start-upy

Vrátil bych se k Izraeli jako ke Start-Up Nation. Také Češi se samozřejmě snaží uplatnit se start-upy, ale asi nikdy to nebude v takovém rozsahu jako v Izraeli. Česká ekonomika má jinou strukturu, Izrael je mnohem méně průmyslová země, pokud máme na mysli tradiční zpracovatelský průmysl... A v tradičních strojírenských odvětvích takové množství start-upů nenajdete.

To, že Izrael funguje jako Start-Up Nation, má pro tuto zemi obrovské výhody. Ale na druhé straně si sami Izraelci stále více kladou otázku, jak inovovat právě ta tradičnější průmyslová odvětví a také veřejnou sféru. Nestačí být pouze Start-Up Nation, Izrael nyní chce být „Scale-Up Nation“. Izraelcům je také jasné, že do vědy, výzkumu a inovací významně investuje stále více zemí nejen v Evropě, ale i v Asii nebo Latinské Americe. Konkurence neustále roste. To vše si Izraelci uvědomují a usilují o to, aby zůstali zemí, která bude v této oblasti dál udávat tempo a nabízet své zkušenosti ostatním.

Znamená to tedy, že Izraelci chtějí více uplatnit výsledky tamního výzkumu ve vlastní ekonomice? Tamní start-upy se zatím hodně orientovaly na trh Spojených států...

Ano, úvahy Izraelců se ubírají i tímto směrem. Můžete vytvořit start-up, který prodáte v poměrně rané fázi třeba s dvaceti třiceti zaměstnanci. Ale úplně něco jiného je, když z takového start-upu vybudujete firmu, která bude mít stovky zaměstnanců. V takové firmě už se uplatní lidé s úplně jinými profesemi a znalostmi než v té rané fázi. Izraelci si uvědomují, že v tomto ohledu mají rezervy. Jejich cílem je nyní nevzdávat se dobře fungujícího start-upového prostředí, ale zároveň podpořit růst nově vzniklých firem v Izraeli. Přitom nově chtějí inovovat i tradičnější odvětví průmyslu, která byla dosud z tohoto pohledu částečně opomíjena.

Jak z tohoto pohledu vnímáte akvizici společnosti MobilEye, která se zabývá technologiemi pro samořídící automobily a již koupila nadnárodní společnost Intel?

Jedná se o vůbec největší akvizici izraelského start-upu v historii. Hodnota společnosti MobilEye, s jejímiž zástupci se krátce před touto transakcí setkal v Jeruzalémě i vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, dosáhla 15,3 miliard dolarů. Vývojové centrum této firmy ovšem zůstane v Izraeli, stejně jako patrně skoro celá společnost se svými zhruba 700 zaměstnanci.

Napadá mě jiný případ izraelské firmy, jejíž příběh hodně zaujal autory známé knihy Start-Up Nation. Společnost Better Place, která se snažila rozvíjet elektromobilitu v Izraeli, ale později zkrachovala.

U čerpacích stanic dodnes vidíte zbytky dobíjecích stanic Better Place, které zejí prázdnotou. Na druhé straně dnes v Izraeli máte zhruba 400 start-upů, které se věnují oblasti dopravy, samořídících aut nebo zabezpečení vozidel v rámci internetu věcí, což souvisí s kybernetickou bezpečností. Sami Izraelci žádná auta nevyrábějí, ale snaží se dodávat chytrá řešení stávajícím automobilkám. Proto tam vznikají start-upy v tomhle specifickém sektoru. Faktem je, že řada izraelských start-upů neuspěje. Bojují mezi sebou o investora, který se seznámí třeba se stovkou start-upů a nakonec investuje do jednoho z nich. A právě příklad Better Place jasně dokládá, že úspěch není předem zaručený. Izraelci to ale přesto chtějí zkusit, každý z nich věří, že bude tím, kdo uspěje. Taková je izraelská mentalita.

Neúspěch je přirozený

To je asi hodně důležitá věc – pro izraelskou společnost je přijatelný neúspěch...

Ano, neúspěch je tam přirozenou součástí vývoje mladého člověka. Založíte start-up, neuspějete, po čase založíte další, poučíte se ze svých chyb a už budete někde jinde. Jednotlivý neúspěch neznamená životní prohru. Pro mladého Izraelce vlastně všechno začíná v armádě, kde zpravidla naváže důležité vazby a kontakty. Jste v armádě, pak cestujete, vrátíte se, studujete, poté někde tři roky pracujete, pak se rozhodnete, že máte skvělou myšlenku, založíte start-up. Nevyjde to poprvé, nevyjde to podruhé a až nějaký váš pátý start-up se stane úspěšným.

V Česku se dlouhodobě potýkáme s problémem, že se těžko hledají investoři, kteří by se do projektu zapojili už v té prvotní fázi zrodu firmy – seed stage. Podobný problém ostatně v té či oné míře asi řeší všude na světě, investoři raději vstupují už do existujících start-upů. Jak je to v Izraeli? Jaká je tam role státu?

Nějaké minimální finanční prostředky potřebujete už v té předchozí fázi – pre-seed, abyste například vytvořil demoverzi vašeho produktu. To si mnozí financují z vlastních zdrojů, případně s pomocí rodiny. V další fázi, kdy začínáte obcházet seed investory, ale máte možnost využívat akcelerátorů – jak vládních, tak soukromých. Stát tedy může sehrát poměrně významnou roli.

Izrael také láká cizince, kteří chtějí založit start-up, na speciální víza... To asi souvisí s tradicemi tamní imigrační politiky?

Ano. Od minulého roku můžete jako podnikatel ze zahraničí požádat o takzvaná start-up víza. Můžete získat vízum na dva roky a pokud založíte vlastní start-up nebo firmu v Izraeli, prodlouží vám vízum na pět let.

Od chemie až k rybám

Ve kterých oborech vidíte největší příležitosti pro vědeckou spolupráci s Izraelem?

Je to například oblast aplikované chemie, tady mě poměrně často oslovují sami Izraelci. O spolupráci s Českou republikou se hodně zajímá Izraelská chemická společnost a Izraelská společnost chemických inženýrů. Rozhodně vidím perspektivy spolupráce také v oblasti biomedicíny a biotechnologií, botaniky a molekulární biologie a jejich možných aplikací v zemědělství, nanotechnologií, materiálového inženýrství. V obecnější rovině jsou to informační a komunikační technologie, nové technologie v zemědělství a vodním hospodářství. Izraelci jsou například velmi dobří v chovu sladkovodních ryb a v produkci kaviáru, o spolupráci v těchto oblastech jednali se zástupci Jihočeské univerzity.

Takže tady je zájem spíše z české strany?

I z izraelské strany, Izraelce zase zajímají zkušenosti z jižních Čech. Když se pokusím shrnout další priority izraelské vlády a tamního ministerstva pro vědu, technologie a vesmír, určitě mezi ně patří oblast alternativních paliv v dopravě. Cílem izraelské vlády je snížit závislost na ropě a ropných derivátech do roku 2020 o třicet procent. Velmi zajímavé pro nás mohou být také izraelské zkušenosti s interdisciplinárním propojováním výzkumu. Mohu uvést konkrétní příklad – v Izraeli se například zabývají tím, jak propojit medicínský výzkum lidského mozku s ICT, psychologií, sociálními studiemi. Myslím, že v každé z těchto disciplín by se mohl zapojit někdo z České republiky. Prakticky ve všech oblastech, které jsem zmínila, je možné mluvit o zájmu na obou stranách. Karlova univerzita bude podepisovat memorandum o spolupráci s Bar-Ilanovou univerzitou. Technická univerzita v Liberci navazuje spolupráci s Afeka Academic College of Engineering, která se zaměřuje na materiálové inženýrství, chytrá řešení pro automobilový průmysl a na takzvaný speech processing – zpracování řečových signálů, což je už vlastně součást umělé inteligence.

Už jste zmínila inovace ve veřejné sféře...

Tady se teď začíná rozvíjet spolupráce mezi magistrátem Tel Avivu a Univerzitou Palackého v Olomouci. Zprostředkovala jsem jednání obou stran právě v Tel Avivu. Univerzita Palackého teď připravuje projektovou výzvu pro studenty a zaměstnance, kteří mohou do konce června podávat zlepšovací návrhy, jež se týkají fungování univerzity, rozvoje zdravého životního stylu i zlepšení životní úrovně ve městě.

Česko jako pragmatická volba

Během nedávné návštěvy Izraele podepsal vicepremiér Bělobrádek dohodu o spolupráci s Weizmannovým institutem, což je poměrně výjimečná záležitost. Čím to je, že Weizmannův institut přistoupil na takovou výjimečnou formu navázání spolupráce?

Weizmannův institut, který podle mezinárodních srovnání patří mezi desítku nejkvalitnějších vědeckých ústavů na světě, skutečně jen velmi zřídka podepisuje jakékoliv závazné dohody. Vztahy s Českou republikou jsou nadstandardní i díky tomu, že loni v létě do Česka přijela na pozvání vicepremiéra Bělobrádka oficiální delegace tohoto institutu. Což také nebývá zvykem. Je tedy zřejmě, že v naší vědě a výzkumu Izraelci skutečně spatřují velký potenciál. To, že si nás Weizmannův institut zvolil za tak blízké partnery, je pragmatické rozhodnutí. Imponuje jim dlouholetá tradice našeho výzkumu a hlavně registrují aktivní zájem jejich vědců o spolupráci s českými kolegy. Česká Akademie věd teď ve spolupráci s Weizmannovým institutem připravuje stipendia pro postdoktorandské studenty, kteří budou moci v Izraeli strávit až tři roky. Mohu zmínit i to, že brněnský start-up NenoVision jedná s Weizmannovým institutem o dodávkách svého produktu – speciálního nástavce na elektronový mikroskop. Důležitou roli zřejmě hraje i to, že čeští a izraelští vědci mají podobný způsob uvažování. Troufnu si říct, že má přítomnost v Izraeli celé spolupráci rovněž napomáhá.

V čem uvažují podobně? Máte na mysli schopnost improvizace? Nebo dokonce to, že v Izraeli si na rozdíl od řady dalších – a také úspěšných – zemí nepotrpí na nějakou přehnanou úctu k autoritám?

Určitě hraje roli to, že se ani Češi, ani Izraelci nevyznačují nějakým striktní řazením všeho do přesných škatulek, jako je tomu třeba ve východní Asii. Pokud jde o vztah k autoritám, v Izraeli jsou v tomto ohledu ještě dál. Jestliže tam váš nadřízený něco řekne, ještě to zdaleka neznamená, že to musí nutně platit, pokud jej umíte přesvědčit o jiné legitimní variantě. Izraelci jsou dokonce už v armádě zvyklí zpochybňovat rozhodnutí svých velitelů, pokud jsou přesvědčeni o tom, že nejsou správná. Komunikace mezi Izraelci – i v prostředí vědců či podnikatelů – je velmi otevřená a neformální. Každý vás tady oslovuje křestním jménem.

Co vás v Izraeli nejvíc překvapilo?

Izrael jsem poměrně dobře znala už dřív. Ale potvrdilo se mi, jak důležité jsou pro Izraelce osobní vazby. Když se s nimi osobně seznámíte, reagují úplně jinak. V tomto mají takovou blízkovýchodní mentalitu – v tom nejlepším smyslu. Jsou zvyklí se často potkávat a řešit problémy přímo. Když je něco potřeba, zvednu telefon, řekneme si, že se potkáme a vyjasníme si danou záležitost, pokud možno osobně. To je pak úplně jiná spolupráce, než když něco řešíte oficiálně přes e-maily. Vůči mně jako české vědecké diplomatce jsou velmi vstřícní a vždy nabízí pomoc. Když od někoho něco potřebuji a on sám nezná odpověď přímo, zeptá se postupně pěti dalších, až nakonec ta potřebná informace ke mně doputuje. Na druhé straně si Izraelci neberou žádné servítky. Na jednáních vyžadují maximální připravenost, jejich čas je cenný. Soustředí se na to, co je podstatné. Nejsou diplomaté v tom smyslu, že by vám na něco jenom formálně přikyvovali. Pokud v něčem nevidí perspektivu, poděkují vám, budou s vámi v kontaktu pro jiné příležitosti, ale nebudou ztrácet čas.

 


 JZRozhovor zpracoval Jan Žižka, konzultant a publicista, který spolupracuje s vládní sekcí pro vědu, výzkum a inovace. Je analytikem webu oEnergetice. Od devadesátých let působil jako novinář v řadě českých médií, zabýval se především ekonomikou a zahraniční politikou. V posledních letech se zaměřoval na odvětví energetiky – hlavně ekonomické, politické a byznysové souvislosti. Mimo jiné byl reportérem týdeníku EURO a zástupcem šéfredaktora deníku E15.

Partneři webu a spolupracující instituce