Josef Průša a jeho „farma na rozmnožování tiskáren“ v Holešovicích. Stávající 3D tiskárny tisknou díly těch budoucích.
Prusa Research tak nabízí pozoruhodnou „case study“, případovou studii o fungování nové internetové ekonomiky. Přesněji jednoho jejího významného segmentu. A navzdory tomu, že se společnost se sídlem v pražských Holešovicích původně neprosadila jako firma nabízející software, ale hardware.
Její cesta k inovacím a dobývání světových trhů je ovšem jedinečná, a zdaleka ne vše z jejích zkušeností se bude hodit pro jiné vývojové firmy. I pro ně ale může být příběh Prusa Research inspirativní.
Základem úspěchu Prusa Research, která dnes vyváží své 3D tiskárny do 160 zemí světa, je podle jejího zakladatele Josefa Průši silná zákaznická podpora. Lidé po celé zeměkouli mohou 7 dní v týdnu a 24 hodin denně živě chatovat, mailovat, telefonovat a žádat o radu. I díky tomuto servisu si Prusa Research udržuje náskok před potenciálními konkurenty, kteří mají možnost si podle principu open-source veškerou dokumentaci o Průšových tiskárnách stáhnout z internetu a začít je sami vyrábět. Ani vývoj a práce na zdokonalování tiskáren v pražských Holešovicích ale podle Josefa Průši nikdy nekončí, takže i v tomto směru se jeho firma snaží být stále napřed.
Veškerou energii do vývoje
Prusa Research na svých webových stránkách uvádí, že bez open-source by ani nemohla existovat: „3D tiskárny Original Prusa i3 vznikly na základech open-source hardwaru a této myšlence jsme stále věrni. Všechno, co vyrábíme, všechno, co prodáváme, je open-source. Všechny zdrojové kódy, 3D tištěné části, návrhy, tištěné spoje… To vše je k dispozici volně ke stažení na GitHubu. Máme skvělou komunitu a věříme ve sdílení vědomostí.“
Josef Průša v rozhovoru pro časopis MED vysvětluje, že open-source je především službou pro zmiňovanou komunitu příznivců: „Je to velká výhoda pro lidi, kteří chtějí naše tiskárny lehce modifikovat, vylepšovat.“ A Prusa Research díky komunikaci s těmito fandy získává důležitou zpětnou vazbu. Obavy, že otevřenosti informací zneužijí plagiátoři, nejsou podle zakladatele firmy relevantní: „Když se to bude snažit někdo zkopírovat, je úplně jedno, jestli mu ty informace dáte. Když budou chtít, stejně vám to ukradnou.“
Ochrana duševního vlastnictví ve formě patentů by podle Josefa Průši byla mrháním energií: „Dívali jsme se na to, co by pro nás patentování znamenalo. A zjistili jsme, že by nás to stálo spoustu energie. Řekli jsme si, že bude lepší, když tu energii věnujeme vylepšování našich tiskáren a budeme pořád o krok nebo dva před všemi ostatními.“ Šéf holešovické firmy dochází k závěru, že sázka na ochranu patentů může být nakonec nebezpečná jak pro vývojové firmy, tak pro zákazníka i rozvoj konkrétního oboru. Společnosti, které vidí prioritu v získávání patentů, mohou na tuto oblast přesouvat své prostředky, které by šly jinak na vývoj. Spokojí se s tím, že mají svůj trh zajištěný před tím, aby do něj vstoupil kdokoliv jiný.
Vývojář je také markeťák
„V době internetu už neplatí, že by člověk měl mít jednu specifickou roli,“ říká Josef Průša. „U nás je to hodně namíchané. Vlastně jsme tu všichni markeťáci. Když náš vývojář odpoví na internetu na otázku uživatele naší tiskárny, je to svým způsobem také marketing.“ A na marketingu se podílejí také sami uživatelé Průšových tiskáren. „Když se někdo na internetu ptá, jakou si má koupit tiskárnu, okamžitě mu odpoví třeba deset našich zákazníků, kteří nás doporučují.“
Zakladatel jedné z nejrychleji rostoucích technologických firem by měl z vytváření speciálního marketingového oddělení zjevně obavy. „Stává se, že se marketingový tým střetává s tím vývojovým, protože markeťáky často ten samotný produkt moc nezajímá.“ Jako opačný příklad vidí Josef Průša fungování jeho vlastní firmy, kde se všichni snaží aspoň trochu rozumět všem činnostem a dobře znají její technologii.
Podobně vyhraněný vztah má Josef Průša také k externímu financování. „Investoři investují z jediného důvodu – aby vydělali peníze. Většinou je moc nezajímají inovace. Nechtěl bych, aby tu do rozhodování zasahoval někdo, kdo by tu byl vyloženě jenom pro prachy,“ poznamenává Josef Průša.
Vývojové projekty ze šuplíků
3D tiskárny se v průmyslu často využívají k rychlé výrobě prototypů, specifických nástrojů – třeba na upevnění určité součástky, nebo tisku náhradních dílů. Uplatnění 3D tiskáren v průmyslu podle Josefa Průši také souvisí s demokratizací výroby a přístupu k technologiím. Jestliže některé vývojové projekty dosud zůstávaly v šuplících, protože výsledné produkty by oslovovaly jen velmi úzký segment trhu, díky 3D tiskárnám je možné s minimálními investicemi rozjet jejich malosériovou výrobu.
Příběh o tom, jak Průša tiskne jiný svět, je jedinečný, přesto v mnohém připomíná jinou story, kterou časopis MED popisoval loni. Stejně jako dnes Průša, také společnost Avast měnila v posledních desetiletích mnohé zažité představy. A proslavila se po celé zeměkouli svými antivirovými programy.
Ta možná nejdůležitější paralela mezi Avastem a Josefem Průšou se týká komunity uživatelů. Stačí porovnat vyjádření zakladatele 3D tiskařské firmy výše s dřívějšími odpověďmi současného výkonného šéfa Avastu Ondřeje Vlčka: „My jsme od počátku hodně sázeli na komunitu uživatelů. Úspěch našich produktů je založen do značné míry na tom, že si je lidé navzájem doporučují. A i technickou podporu jsme do značné míry posunuli na naši komunitu uživatelů. Lidé si pomáhali sami prostřednictvím různých online fór.“ Za vůbec největší výhodu modelu Avastu Ondřej Vlček považoval to, že díky svým uživatelům firma získala spoustu dat a přehled o tom, jaké se rodí nové bezpečnostní hrozby. A toho využila ve vývoji a inovacích.
„Tím pádem máme lepší produkty a díky lepším produktům zase více uživatelů,“ prohlásil Ondřej Vlček. Zatím vše nasvědčuje tomu, že i Prusa Research míří právě tímto směrem. Svou jedinečnou cestou.
Autor: Jan Žižka
Foto: Prusa Research
Širší článek o případové studii společnosti Prusa Research a jejím porovnání s Avastem vyšel v posledním čísle časopisu MED.
