facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Těžká cesta start-upů z českého rybníka

10. 4. 2018
Těžká cesta start-upů z českého rybníka

Česká firma Cognitive Security ukázala, že to jde. Úspěšný start-up vznikl díky výzkumnému projektu na Českém vysokém učení technickém, prorazil v Americe a před pěti lety ho koupila proslulá technologická společnost CISCO. Pražský start-up vyvinul umělou inteligenci, kterou společně s behaviorální analýzou dokázal využít k boji proti kybernetickému zločinu. Schopnost odhalovat nestandardní pohyby a toky dat v síti zaujala americkou armádu i zpravodajské služby.

Společnost Cognitive Security udělala obrovskou reklamu nejen českým bezpečnostním technologiím, jejichž slávu už předtím šířily firmy jako Avast či AVG, ale také zdejšímu start-upovému prostředí. Podobných úspěchů Češi ostatně zaznamenali více – stačí vyjmenovat firmy jako Kiwi.com, GoodData, Y Soft… Za těmito velkými úspěchy se ale skrývá mnohem méně příjemný obrázek tuzemské start-upové scény, která dodnes čelí mnoha neduhům.

Skeptici mohou namítnout, že taková firma Cognitive Security byla zcela výjimečným případem, byť to nijak nesnižuje obrovský a zasloužený úspěch jejích zakladatelů. Vznikla díky česko-americké spolupráci ve vojenské oblasti, získala financování od americké armády. Samotné založení start-upu iniciovala agentura In-Q-Tel, což je venture-kapitálová odnož CIA. Ta neposkytla peníze, ale cenné poradenství.

Teprve později se přidala zvučná jména z řad českých investorů. První andělský kapitál vložila společnost CertiCon, kterou založil profesor Vladimír Mařík. Později se zapojila známá venture kapitálová firma Credo Ventures v čele s Ondřejem Bartošem a Vladislavem Ježem, a jejím prostřednictvím i zakladatelé Avastu nebo podnikatel Karel Janeček. Díky podpoře státní agentury CzechInvest se zástupci start-upu Cognitive Security vydali do Silicon Valley, kde začali spolupracovat s firmou CISCO.

Lákavá Amerika

Americká podpora zajistila to, co mnoha českým start-upům stále chybí. Za prvé „rizikové finance“, neboť zapojení Washingtonu ukazovalo, že riziko v tomto případě až tak velké není. Za druhé zajímavé vyhlídky na americkém trhu, který je pro české start-upy (stejně jako pro start-upy z jiných zemí světa) tím největším lákadlem – což platí zvláště v oblasti informačních technologií. Za třetí veřejnou podporu (v tomto případě americkou), o jejímž smyslu v českých podmínkách mnozí stále pochybují. Za čtvrté efektivní transfer technologií z univerzitního výzkumu do komerční sféry, který dosud v Česku byl velkou slabinou.

Když pražský Aspen Institute udělal v roce 2016 průzkum mezi 141 vybranými start-upy, došel k závěru, že Česká republika je primárním trhem pro více než třetinu z nich. Globální expanzi označilo jako „problematickou“ více než 40 % respondentů. Více si v tomto ohledu samozřejmě věřily ty start-upy, které vyvíjejí zcela nový produkt, nikoliv jakousi vylepšenou kopii stávajícího produktu. Těm nejlepším start-upům pak může v tomto ohledu pomoci zmiňovaná iniciativa CzechAccelerator, díky níž mohou získávat zkušenosti v Silicon Valley či jinde na světě.

Schopnost dobývat světové trhy se ovšem odvíjí od předchozího úspěšného rozvoje v samotné České republice, ale ten stále naráží na řadu bariér – alespoň podle dosavadních studií. Jsou tu nicméně náznaky, že se přece jen mnohé mění k lepšímu. Kupříkladu samotné založení firmy je dnes mnohem jednodušší než v minulosti. Poslední studie Světové banky z konce loňského roku přesto Česko v tomto ohledu zařadila až na 81. místo, přičemž lepší podmínky nabízí většina zemí v okolí.

Další české slabiny

Velkým českým problémem je také zatím hodně nedotažená elektronizace veřejné správy. S tím souvisí poměrně časté výtky vůči „administrativním překážkám“ a vůbec zdejší byrokracii.

Podle studie Visegrad Startup Report 2016/2017 pak Česko oproti dalším třem zemím visegrádské skupiny zaostává především v celkově nízkých venture kapitálových investicích a nízkém financování z veřejného sektoru.

Nedávná analýza EU Office České spořitelny k tomu dodává, že podle různých průzkumů většina start-upů (polovina až tři čtvrtiny) spoléhá nebo musí spoléhat na vlastní zdroje. Statisticky druhým nejvýznamnější zdrojem je „blízké okolí“ – rodina, přátelé, známí.

Mnohé nasvědčuje tomu, že zájem o kapitálové vstupy do start-upů nicméně v posledních letech roste – i díky podnikatelům či manažerům, kteří v minulosti budovali vlastní byznysy a podobné investice jsou pro ně „srdeční záležitostí“. Počet start-upů v Česku se dnes pohybuje v řádu tisíců (záleží ovšem na definicích start-upu, které se liší), zvyšuje se také nabídka služeb pro začínající firmy. Jsou tu desítky různých inkubátorů a akcelerátorů.

Averze k riziku

Venture kapitálové investice zde přesto stále činí pouhé malé zlomky procenta HDP. Česko tak zaostává za většinou dalších evropských zemí. Start-upy přitom pochopitelně nemohou příliš počítat s podporou opatrných komerčních bank.

Poměrně častý argument, že „peněz je dnes dost“, je tak hodně zavádějící. V Česku je totiž silně zakořeněna averze k riziku, a to i ve srovnání s dalšími zeměmi Evropské unie – nemluvě například o Silicon Valley nebo Izraeli, tedy zemi právem označované za „Start-up Nation“. Tato omezená chuť riskovat se pochopitelně projevuje jako u potenciálních podnikatelů, tak potenciálních investorů.

Zatímco nadějné start-upy, které už se dostaly do pokročilejší „start-upové“ fáze, už dnes přece jen mají šanci najít andělské investory, největším problémem zůstává „pre-seed“ fáze – tedy počáteční komercionalizace výsledků výzkumu na univerzitách a ve výzkumných ústavech. Sehnat investory už v této rané fázi bývá složité všude na světě, v Česku to ale platí dvojnásob. Důvodem není pouhá averze k riziku, ale podle řady pozorovatelů také nepřipravenost univerzit na transfer technologií – i když to se může podle jednotlivých škol velmi lišit.

Inspirací by v tomto ohledu mohl být zmiňovaný Izrael. V loňském rozhovoru pro Vědavýzkum.cz tamní zkušenosti popisovala česká vědecká diplomatka v Izraeli Delana Mikolášová: „Pokud jste vědcem třeba na Hebrejské univerzitě, můžete si být jist, že budete již od počátků vaší kariéry v úzkém kontaktu s lidmi, kteří mají na starosti technologický transfer. Pravidelně se s vámi setkávají, zjišťují, co zkoumáte a jestli mají vaše myšlenky nějaký komerční potenciál. A hlavně zodpovídají za to, aby výsledky vašeho výzkumu byly vždy vhodně patentově ochráněny, neboť jejich spoluvlastníkem je právě univerzita.“

Start-upová kultura

Ne všechny globálně úspěšné české firmy musí jít cestou start-upu, a to ani v oblasti IT, jak ukazuje rozhovor časopisu MED se zakladatelem úspěšné softwarové společnosti Javlin Davidem Pavlisem. Také platí, že inspirace v Izraeli může být zajímavá, ale tamní model – stejně jako model Silicon Valley – v Česku nikdy neokopírujeme. Česko spíše může, stejně jako například oblast Velkých jezer v USA, hledat naději v zaměření tradičního průmyslu na inovace a jeho propojení s moderními technologiemi.

Přední světové strojírenské firmy pak povzbuzují vznik „vnitřních start-upů“ v rámci vlastních korporátních struktur nebo se start-upy úzce spolupracují. Nejde tedy pouze o to, kolik tady budeme mít start-upů, ale jestli se podaří rozvinout kreativní, „start-upovou“ kulturu napříč celou českou ekonomikou.

 

Autor: Jan Žižka

Tento článek vyjde společně s dalšími texty o mezinárodní spolupráci ve výzkumu ve 4. čísle časopisu Moderní ekonomická diplomacie.