facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Kde lze spatřit Bílou paní

7. 12. 2016
Kde lze spatřit Bílou paní

V článku Michaela Šebka na tomto serveru z 5. 12., nazvaném R.I.P. kafemlejnku, přichází Bílá paní a inspirovaném článkem Václava Hořejšího Kafemlejnek – dobrý sluha a zlý pán? z 2. 12. 2016 se jeho autor nejdříve podivuje, proč jeho oblíbený kafemlejnek upadl v nemilost a „byl zrušen právě ve chvíli, kdy už byl docela rozumný – anebo právě proto?“ a poté se věnuje Metodice 17+, která by měla Šebkův oblíbený kafemlejnek nahradit a jež se mu jeví „jako Bílá paní: Každý o ní mluví, ale kdo ji kdy viděl?“

Přestože na webu RVVI v části Aktuality je opravdu jen fotka a ani Google nenašel víc než „značně nekonkrétní 17 stránkové Zásady Metodiky 17+“, patřím společně s Danielem Münichem, Václavem Hořejším a pravděpodobně i dalšími k těm šťastlivcům, kteří Bílou paní zahlédli v plné polní (54 stran) jako přílohu usnesení RVVI ze dne 25. 11. 2016, na němž byla Bílá paní schválena. Václav Hořejší má tedy dost důvodů, aby se mu Bílá paní „zdála“ lepší než kafemlejnek. Mně se to zdá také, ale o tom jindy.

Zde bych chtěl připomenout dva důvody, proč považuji kafemlejnek za zločin proti zdravému rozumu a zdroj alibismu těch, kteří by měli o efektivním využívání veřejných prostředků na výzkum a vývoj pečovat. Vycházím stejně jako Šebek, z předpokladu, že čtenář ví, co je to kafemlejnek a že tedy nejde ve skutečnosti o hodnocení, ale algoritmus jak rozdělovat prostředky na institucionální podporu výzkumných organizací na jejich dlouhodobý koncepční rozvoj (DRVO). Výsledkem tohoto „hodnocení“ je pro každou výzkumnou organizaci (u vysokých škol fakult) jedno číslo spočtené na tři desetinná čísla, které všichni poskytovatelé kromě Akademie věd, tj. ministerstva školství, zdravotnictví, zemědělství, průmyslu a obchodu, kultury, obrany a vnitra, používají za pomoci trojčlenky k rozdělení prostředků na DRVO jejich kapitoly státního rozpočtu mezi „jejich“ výzkumné organizace. Akademie věd nemá žádnou výjimku, jen důsledně využívá možnosti, kterou zákon 130/2002 Sb. nabízí každému poskytovateli, tj. použít pro rozdělní uvnitř své kapitoly jinou, ale „mezinárodně uznávanou“ metodiku. Rozdělovaní celkové částky státního rozpočtu na DRVO mezi poskytovatele se kafemlejnkem již nějakou dobu neřídí, ale někteří představitelé vysokých škol, po tom stále volají.

Ale i použití kafemlejnku na rozdělování prostředků na DRVO mezi výzkumné organizace jednoho poskytovatele má ničivé důsledky na prostředí výzkumu v těchto organizacích, byť mnozí tvrdí opak. Jedním důvodem je to, co jsem již zmínil, že výsledek kafemlejnkového „hodnocení“ nevypovídá o kvalitě výzkumu dané výzkumné organizace naprosto nic. Vezměme pro ilustraci výsledky posledního kompletního Hodnocení 2014 a zeptejme se co, o kvalitě výzkumu vypovídají číselné hodnoty celkového bodového „ohodnocení“ výsledků například těchto výzkumných organizací:

Fyzikální ústav AV ČR: 114 218,229
Fakulta elektrotechnická ČVUT: 80 051,419
Matematicko-fyzikální fakulta UK: 162 562,897
Vysoké učení technické Brno: 170 845,303
Vysoká škola chemicko-technologická: 101 874,189
Vysoká škola báňská: 100 378,611
Národní památkový ústav: 7117,004
Národohospodářský ústav AV ČR: 4 493,872
Revmatologický ústav: 3 469,556
IKEM: 22 056,854
Fakultní nemocnice Ostrava: 7 121,605

Znamená to, že výzkum ve Fyzikální ústavu je výrazně lepší než na FEL ČVUT, nebo že kvalita výzkumu na VŠCHT a VŠB je stejná, či že Národní památkový úřad je na tom z hlediska kvality výzkumu stejně jako Fakultní nemocnice Ostrava a daleko lépe než Národohospodářský ústav AV ČR? To samozřejmě nikdo, ani kafemlejnkaři, netvrdí, protože celková čísla závisejí samozřejmě na mnoha dalších okolnostech a jsou použitelná pouze pro rozdělování prostředků na DRVO.

A zde je druhý důvod proč kafemlejnek ničí prostředí výzkumu u nás, ale zároveň také důvod, proč ho mnozí tak milují. Kafemlejnek totiž snímá z ministrů a vedoucích funkcionářů vysokých škol (rektorů, děkanů, vedoucích kateder) a dalších výzkumných institucí, kromě Akademie věd, odpovědnost za kompetentní hodnocení a z toho vyplývající financování jejich výzkumných organizací či jejich částí. Tu jim sice ukládá nejen zdravý rozum, ale také § 34 zákona 130/2002 Sb.

(1) Ústřední a jiné správní úřady odpovědné za výzkum a vývoj v oblasti svých působností odpovídají v oblasti své působnosti zejména za

a) přípravu koncepcí výzkumu, vývoje a inovací a jejich realizaci,

d) kontrolu využití účelové nebo institucionální podpory poskytnuté z jejich rozpočtových kapitol, plnění cílů, pokud byly stanoveny, a zhodnocení dosažených výsledků.

ale současně jich je zbavuje hned následující paragraf § 35 stejného zákona, v němž vystupuje kafemlejnek pod názvem Metodika

(2) Rada pro výzkum, vývoj a inovace plní úkoly podle tohoto zákona a zabezpečuje zejména

c) přípravu Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukon-čených programů a její předložení vládě,

d) hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů podle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů schvalované vládou,

Ministři, rektoři, děkani a další osoby, které by měly rozhodovat o tom, co a jak institucionálně financovat a tak výzkum ve svých organizacích skutečně řídit, tak jen poslušně plní příkazy kafemlejnku, což mnohým, ale jistě ne všem, vyhovuje. Nemusejí vysvětlovat co a jak, prostě řeknou „kafemlejnek to semlel takhle“. Vyhovuje to ovšem i mnohým vědcům, kteří kafemlejnek považují za ochranu před nekompetentními vedoucími svých organizací. O tom ostatně svědčí i závěrečná část Šebkova článku, věnovaná Metodice17+, v níž klade relevantní otázku

Jak bude ošetřena velmi rozdílná kvalita uvnitř našich institucí? Ta totiž v civilizovaném světě neexistuje a u nás je způsobena nefunkčními řídícími procesy uvnitř institucí, které jsou bohužel danými špatnými zákony. Tak i na nejlepší univerzitě je mnoho špatných fakult a často jich je dokonce většina. I na nejlepší fakultě (ústavu) jsou špatné katedry (oddělení) a často jich je dokonce většina. Jak potom chcete známkovat - klastrovat? Podle nejlepších, nejhorších nebo průměru? Copak není každá z možností špatná? A jak zajistíte, aby se uvnitř áčkové instituce dostaly peníze opravdu k áčkovým lidem, když těch céčkových tam je víc a instituci vládnou? To se céčkoví zase jen povezou? A nově, za áčkové peníze, ještě pohodlněji? To už nebudou muset výzkum ani předstírat? Nebo právě o to šlo?

Metodika hodnocení, ať jakákoliv, by ovšem neměla nahrazovat „nefunkční řídící procesy“ ani napravovat „špatné zákony“. Tuším, co zde má Šebek na mysli a souhlasím s ním, ale cesta ven vede jinudy, přes snahu změnit ty zákony a napravit nefunkční procesy. A tomu je na prvním místě třeba, aby odpovědná místa zastávaly kompetentní osoby. Ty budou samozřejmě klíčové i při použití Metodiky17+.