facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Nepromrhejme našich pět miliard na výzkum pro zahraniční instituce

2. 3. 2017
Nepromrhejme našich pět miliard na výzkum pro zahraniční instituce

Dlouhodobě fungující instituci nelze vybudovat na externistech. Škole i vědeckému ústavu, které jsou budovány na vratkých základech, hrozí promrhání investic a neúspěch.

Létající profesoři byli fenoménem časů největšího boomu vysokého školství, kdy přetlak zájemců o studium vedl k explozi počtu soukromých vysokých škol. Ty k získání akreditace a provozování výuky přirozeně potřebovaly nějaké akademiky a být držitelem titulu docenta nebo profesora se stalo novodobým ekvivalentem záboru správného kousku půdy na zlatonosném Klondiku. Nejvýkonnější jedinci působili na několika školách současně, na každé nejlépe na plný úvazek.

Jen externisté nestačí

Že by něco takového existovalo ve vědě? Doslovně vzato ne. Podivným školám se vyplatilo pro akreditaci zaměstnat náležitě otitulované lidi, i kdyby se tam neukázali. To by ve vědě nešlo, nějaký výkon předveden být musí. Jádro problému je však stejné: Dlouhodobě fungující akademickou instituci nelze vybudovat na externistech, kteří netvoří každodenní komunitu. Škole i vědeckému ústavu budovaným na vratkých základech nakonec hrozí promrhání investic a neúspěch.

Těmito zjevnými principy se bohužel neřídí český stát ani vědecké instituce. Obávám se, že se to projeví i při naplnění dobré iniciativy – podpory špičkových vědeckých týmů z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV). Tyto týmy jsou postaveny kolem opravdu špičkových, mezinárodně uznávaných osobností vědy. O tom netřeba pochybovat. Otázka zní, kolik z nich k nám skutečně přesídlí a začne domovsky působit na instituci, která takový skvělý projekt získala. (Tyto projekty jsou opravdu skvělé i ve finančním smyslu: většina se pohybuje v hodnotě kolem 200 milionů korun pro tým na pět let.)

Jak na tom se závazkem vybraných vědců přesídlit do ČR jsme, nevíme. Můžeme však soudit z náznaků. V reportáži Martina Rychlíka (Půlmiliardová „infuze“ do robotů ; LN 4. 2.) někteří dotčení vědci naznačují, že to spíše chtějí skloubit se stávajícím místem a budou „pendlovat“, některé vědecké instituce v tom vidí dokonce výhodu.

Výhodné vlastenectví

Krátkodobě jistě. V delším pohledu jsou otazníky. Nemůže se stát, že projekty, financované celkovou částkou přes pět miliard korun, budou vlastně dotací výzkumu intelektuálně taženého na zahraniční instituci? Nehrozí, že původní myšlenka i výsledné benefity budou tam, kdežto český stát bude financovat náklady? A kolik špičkových vědců, pokud sem doopravdy nepřesídlí, zde zůstane působit po konci projektů? Vzniknou tu kolem nich trvalé vědecké „školy“, které založí vlastní tradici a posunou náš výzkum dál?

Je pravděpodobné, že to ve výsledku bude jen menšina. Škoda. Financování, které je v OP VVV k dispozici, se objemem vyrovná nejprestižnějším evropským výzkumným grantům ERC v kategorii pro zavedené vědce. Za těchto podmínek bylo možné nejen přitáhnout ty nejlepší mozky, ale zejména projevit sebevědomí a požadovat jasný závazek, aby své vědecké působení ukotvili zde. Jinak to velmi pravděpodobně bude promrhaná šance. Věda je svojí povahou mezinárodní. Někdy však neškodí projevit ve vědní politice vlastenectví.