Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Jsou možné kategorické závěry o účelnosti programů podpory aplikovaného výzkumu na základě výsledků jedné studie?

27. 6. 2017

Všichni ten příběh známe – člověk ztratí klíče od domu a jde je v noci hledat. Hledá pouze pod rozsvícenými lampami a po neúspěšném hledání skončí se závěrem, že „klíče nikde nejsou“. Nedávno jsem měl možnost opět diskutovat o hodnocení programů podpory aplikovaného výzkumu nad výsledky jedné ze série studií CERGE-EI a já si tak trochu připadal jako v tomto příběhu...

...(a nejen protože to zmínil prezentující Martin Srholec...). Na základě svých dlouholetých zkušeností z podnikatelského i akademického výzkumu a s hodnocením dnes již stovek projektů zejména aplikovaného výzkumu se velmi rád aktivně účastním podobných diskuzí. Myslím, že právě věcná diskuze je velmi důležitá a to včetně zohlednění poznatků z praxe. Samozřejmě jsem níže uvedené komentáře diskutoval i na semináři pořádaném (nejen) k tomuto účelu 15.6. 2017.

Ke této studii a navazujícímu blogu Martina Srholce si tedy dovolím těchto pět poznámek.

Poznámka první

Nejdříve bych se pozastavil nad samotným názvem studie „Vedou státní dotace firemního výzkumu a vývoje k novým výsledkům?“. Takto obecný název je použitý, ačkoliv samotná studie se věnuje pouze jedinému druhu tzv. výsledků (které jsou však fakticky výstupy z pohledu evaluační „kultury“...) a to u tří programů státních dotací, jejichž charakter, s ohledem na předmět studie, je rozdílný (viz má čtvrtá poznámka). Zatímco předchozí studie ze série hodnocení programů účelové podpory aplikovaného výzkumu (viz např. Srholec, M. (2016) Stimulují přímé dotace soukromé výdaje firem na VaV? Metoda regresní diskontinuity. CERGE-EI.) vždy obsahovaly konkrétní předmět používaných analýz, tato studie se poněkud vymyká. Její název bohužel může evokovat, že závěry této studie znamenají mnohem více než znamenají ve skutečnosti. Pokud by náhodou výsledky studie prokázaly, že se patentová aktivita podpořených firem ve sledovaných programech nijak nezměnila (či dokonce by se snížila) oproti podobným nepodpořeným firmám, tak by podle názvu studie mohl neznalý čtenář odvodit, že státní dotace k žádným novým výsledkům nevedou. Dokonce, jak píše Martin Srholec ve svém blogu, by si pak mohl někdo udělat závěr, že veřejné prostředky nebyly vynaloženy účelně a nedosahují kýžených účinků. Závěry studie však říkají přesně to, co se v ní dočteme – patentová aktivita firem (resp. množství právně chráněných výstupů VaV v čase) je u těch, které byly v programech podpořeny vyšší, byť zejména s ochranou na území ČR. Žádný ze studovaných programů totiž neměl jako jediný cíl zvýšit patentovou aktivitu firem ani nebyly patenty (a další právně chráněné výstupy) jediným požadovaným výstupem/výsledkem u podpořených projektů a firmy nebyly jedinými oprávněnými příjemci. Je samozřejmě naprosto relevantní v rámci diskuze polemizovat nad vlivem patentové aktivity a regionální aplikace právní ochrany (tedy význam patentů platných na území ČR, zejm. českých patentů) na potenciální dopady těchto programů. Mimochodem proto jsou podobné studie velmi důležité pro Technologickou agenturu ČR a měly by být rovněž pro další poskytovatele. Podle mého názoru však není možné pouze na základě výsledku této (nebo samostatně kterékoliv další podobné) studie udělat jednoznačný závěr o efektivitě anebo účelnosti studovaných programů. Jedná se totiž pouze o jeden z několika aspektů při hodnocení programů.

Poznámka druhá

Moje druhá poznámka se týká motivace firem k právní ochraně výsledků výzkumu a vývoje (s ohledem na budoucí tržní uplatnění). Ačkoliv to v samotné studii není explicitně řečeno tak se zdá, že jednou z použitých základních hypotéz (či předpokladů) je, že pokud má firma nějaký průlomový výsledek výzkumu a na tomto výsledku založený nový produkt či službu, bude mít vždy tento výsledek právně chráněný patentem a to navíc s platností nejlépe na tzv. “mezinárodních” trzích (tedy nikoliv pouze na trhu domácím). Na základě svých zkušeností se obávám, že v realitě to tak nefunguje. Motivací firem k patentování je více a formálně-právní ochrana obchodních zájmů na daném trhu patentem je pouze jednou z nich (ačkoliv to bývá hlavní „efekt“ patentů) – toto platí zejména pro malé a střední podniky (MSP). I s ohledem na povinné zveřejnění plného textu patentové přihlášky a možnosti MSP, je totiž právě pro ně mnohdy mnohem efektivnější ochranou tzv. obchodní tajemství. Tento způsob ochrany je obecně uznávaným, v EU (bit.ly/2s8CHLw) je například platné od loňského roku (2016) Nařízení EK v této oblasti. Řešitelé podpořených projektů v programech všech poskytovatelů mají navíc možnost označit, zda řešení projektu obsahuje právě obchodní tajemství (dle dříve Obchodního zákoníku a nyní nového Občanského zákoníku) a v předložené studii to není ani zmíněno (ačkoliv se jedná o veřejně dostupné informace z IS VaVaI). Myslím tedy, že by se přinejmenším v diskuzi měl aspekt firemní motivace k patentování a existence dalších forem ochrany výstupů/výsledků výzkumu a vývoje (i tzv. průlomových) zohlednit. Mimochodem právě motivace firem a jejich aspirace (zejména inovační a tržní) jsou jedním z hlavních předmětů šetření ve firmách v rámci mapování inovačních kapacit Česka (viz inka.tacr.cz).

Poznámka třetí

Moje třetí poznámka se týká také věci, která není ve studii explicitně takto zmíněna, ale byla takto prezentována (viz videozáznam semináře – od cca. 50. minuty

, že novost se i u tzv. českých patentů posuzuje v kontextu celého světa. Tedy jakýkoliv vynález uplatněný u českého ÚPV jako český patent musí splňovat podmínku novosti v kontextu celého světa. Samozřejmě lze vést diskuzi o účelu a významu takového patentu pro firmu a ochranu jejích obchodních zájmů (i s ohledem na výše zmíněné zveřejnění plné verze patentové přihlášky po zákonem dané lhůtě), ale není možné, podle mého názoru, udělat závěr, že tzv. české patenty nejsou světově nové (tedy nechrání objev, který by byl světově nový). Touto poznámkou se tedy spíše snažím zabránit podobnému nepochopení.

Poznámka čtvrtá

Moje čtvrtá poznámka se týká části použité metodologie, kdy byly pro samotné analýzy vybrány podpořené podniky a patentová aktivita byla posuzována pouze u těchto subjektů. Jak jsem uvedl v první poznámce tak charakter posuzovaných programů se liší. Tento fakt by sám o sobě nemusel být nějakou zásadní vadou studie, ale jeden z rozdílných aspektů analyzovaných programů mi jako zásadní pro danou studii přijde. Jedná se o charakter podpořených projektů. Studie se totiž zabývá „chováním“ firem, tedy právnických osob, podpořených v programech. Ovšem v každém ze tří programů jsou odlišné počty projektů kdy je příjemcem pouze právnická osoba – u programu ALFA jsou to 4% (!), u programu IMPULS je to 60% a u programu TIP je to 32,6% (jedná se o analýzu veřejně dostupných dat z IS VaVaI). Například většina projektů v programu ALFA (93,2%) je řešena ve spolupráci firem (právnických osob) a výzkumných organizací. S ohledem na právo veřejné podpory (a možnost obdržet až 100% míru podpory...) provádí většina výzkumných organizací v podpořených projektech (alespoň částečně) tzv. nezávislý výzkum a mají tedy mimo jiné rovněž možnost samostatné právní ochrany (resp. často povinnost podle zákona podle vnitřních předpisů organizace) dosažených výsledků výzkumu. Navíc s ohledem na strukturu příjmů výzkumných organizací je ze statistik dlouhodobě patrné, že příjmy z transferu znalostí (kam patří například prodej patentu či licence k němu) jsou, snad až na výjimku Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, poměrně nízké. Myslím, že tyto skutečnosti by měly být ve studii nejen zmíněny, ale také zohledněny. Osobně bych například uvítal, pokud by pro program ALFA (kde je většina projektů ve spolupráci) nějaká studie porovnala srovnání nejen podnikové patentové aktivity, ale i srovnání patentové aktivity podpořených výzkumných organizací s nepodpořenými. Jelikož máme nyní v ČR přes 250 výzkumných organizací a vím jistě, že nejsou všechny mezi příjemci v programu ALFA, věřím, že by vzorek mohl být dostačující. Motivace k patentování totiž u výzkumných organizací nemívá tolik rozdílných aspektů jako u firem a jedním z hlavních důvodů právní ochrany výsledků výzkumu bývá, alespoň u zahraničních výzkumných organizací, prodej samotného patentu či licence. Nejen s ohledem na tento drobný rozdíl v motivaci k patentové aktivitě jsem přesvědčený, že podobná studie u výzkumných organizací by mohla přinést zajímavé výsledky a pomohla by k relevantnímu a vyváženějšímu přístupu k hodnocení programů státní podpory aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací.

Poznámka pátá

Moje pátá a poslední poznámka se také týká použité metodologie a to konkrétně časového rozpětí použitých dat u analyzovaných subjektů. Patentová aktivita firem se ve studii počítala 3 roky po udělení podpory. S ohledem na procesní podmínky podávání patentových přihlášek a obvyklých lhůt do udělení patentu se nejeví použitá doba sběru a použití dat jako optimální. Otázkou tak zůstává relevance závěrů studie, jak ovšem v samotné studii upozorňují autoři.

 

Autor: Martin Bunček,

místopředseda TA ČR

Partneři webu a spolupracující instituce