Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Hi-tech strojírenství roste na inženýrské tradici

11. 1. 2018
Hi-tech strojírenství roste na inženýrské tradici

Příběhy českých firem Wikov Industry či VÚTS Liberec ukazují, jak se tradiční oborové specializace dokáží díky výzkumu a vývoji nadále uplatňovat.

Jméno Otto Wichterle zná v Česku téměř každý. Jeho vynálezy a vylepšení – zejména zdokonalení měkkých kontaktních čoček, příprava hydrogelů nebo vlákna silonu – jsou synonymem dobrých nápadů dotažených do praxe; třeba čočky původně odléval pokusně na aparatuře, kterou si postavil z kovové dětské stavebnice Merkur! Na kovy se dnes zaměřuje vnuk slavného makromolekulárního chemika, Martin Wichterle (52 let). Jeho firma Wikov Industry boduje ve strojírenství a je předním výrobcem průmyslových převodovek.

Hned po revolučním roce 1989, kdy se Otto Wichterle stal prvním posttotalitním předsedou Akademie věd ČR, dokončil Martin studium geologie a s kamarády založil geologickou společnost KAP, jež prosperovala. Mimo jiné prováděla průzkumy pro vyhledávání vody, audity pozemků pro investory, kteří při koupi potřebovali znát jejich stav. Mladý Wichterle firmu v roce 2002 se společníky prodal, údajně za stovky milionů korun. V téže době pak současně kupoval od vyrovnávacího správce kdysi slavné značky ČKD Holding jednu z jeho dceřiných společností – ČKD Technické laboratoře. A jen tak zkusmo správce přihodil k laboratořím i její výrobní strojírenskou pobočku v Hronově ve Východních Čechách…

A povedlo se. Do podniku, který se sice zabýval špičkovou strojírenskou výrobou, ale byl v žalostném stavu, musel zprvu hodně investovat – hlavně do strojního vybavení a výzkumu.

„Skutečně českých firem, tedy těch, které mají vlastní vývoj, produkty, svoji vlastní značku, třeba v sektoru strojírenství, je opravdu velmi málo. Neuvěřitelně malý počet v porovnání s tím, kolik jich zde bývalo před pár desítkami let… Stát podle mě alespoň trochu průmyslu, tedy skutečné české značky, potřebuje. Pro Českou republiku je kriticky důležité, aby měla nějaké vlastní obory, v tomto případě průmysl, kde se koncentruje přidaná hodnota,“ řekl Martin Wichterle před pár lety byznysovému týdeníku Euro. V roce 2004 rozšířil svoje strojírenské portfolio: přikoupil od plzeňské škodovky převodovkárnu Škoda Gear.

Za sublicence zavedených značek (ČKD či Škoda) by ale musel platit dost peněz, takže se rozhodl k jinému kroku. Oživil starou rodinnou průmyslovou značku Wikov, jež za první republiky patřila mimo jiné k výrobcům luxusních aut a zemědělských strojů – firmu založili Lambert a Karel Wichterlovi spolu s podnikatelem Františkem Kovaříkem. Proto Wikov.

Pro ropné plošiny i elektrárny

Od roku 2005 tak ČKD Hronov změnila název na Wikov MGI, Škoda Gear zase na Wikov Gear, přičemž byly sloučeny do mateřské skupiny Wikov Industry, ke které přibyla ještě anglická konstrukční kancelář Orbital 2. Společnost Wikov Wind plánovala vyrábět desítky větrných elektráren, ovšem celosvětový útlum plány zkrotil. „Stále nás největším dílem živí výroba převodovek,“ připomínal Wichterle v byznysovém časopise Euro kontrakty, které zahrnovaly i dodávky převodovek pro zdvihání ropných plošin v Čínském moři. Tak složité mechanismy dokáže na světě vyvinout a vyrobit jen pár firem, a jedna je vyloženě česká. Zahraniční zastoupení má skupina Wikov ve světě trojí: v severní Americe, Číně a Rusku.

Wikov měl předloni tržby přes dvě miliardy korun, úspěšný je momentálně třeba jeho byznys s převodovkami do kolejových vozidel. Ale to by nefrčelo bez vlastního vývoje: mimo jiné planetových převodovek s technologií pružného čepu, o což se stará Orbital 2. „Kromě velmi rychlého prototypování převodovek, dokážeme nabídnout kompletní pohon pro kolejová vozidla provozovaná v extrémně chladných podmínkách,“ chlubí se Wikov, světový lídr v oboru. Další převodovky a ozubená kola z Wikovu se uplatňují u velkorypadel, obřích bagrů, těžkých důlních vozidel, hlavic podzemních dobývacích kombajnů či pásových dopravníků, ale též v pohonech parních plynových elektrárenských turbín i drtících mlýnů na vápenec.

Nově se Wichterle, dědic rodinné inženýrsko-vědecké tradice, věnuje sklářství, když si pořídil firmu Bomma i nižborské sklárny Rückl Crystal, padlé do insolvence. Značku chce rovněž vzkřísit. „Netušil jsem, že tak dobrou pověst ve světě má nejen české sklo, ale i čeští designéři skla,“ řekl loni deníku Mladá fronta DNES. Investovat opět hodlá do vývoje, mimo jiné do technologie plochého brusu. Ovšem na strojírenské obory jeden z nejbohatších Čechů nezapomíná: do skupiny přibyly i další společnosti, které se angažují v autoprůmyslu.

Textilní strojírenství z Liberce

V říjnu 2014 měl Miroslav Václavík, generální ředitel podniku VÚTS Liberec, na stole rozložené noviny. Psaly v nich o nejslavnějších českých vynálezech: právě o Wichterleho kontaktních čočkách, o Kaplanově turbíně či látkách Antonína Holého proti viru HIV. V seznamu mu však něco chybělo. „A to revoluční tryskový stav, který umožňuje tkaní za pomoci vzduchu a vody a který dobyl celý svět. Zkonstruoval jej Vladimír Svatý, můj první šéf ve Výzkumném ústavu textilních strojů,“ říkal Lidovým novinám profesor Václavík.

„Podle statistik se na světě vyrobí ročně 25 tisíc vzduchových stavů a 22 tisíc vodních tryskáčů, což si vynásobte padesáti lety od jejich vzniku. To jsou miliony mašin! A pak řekněte, který jiný český vynálezce je takhle úspěšný,“ vyprávěl šéf firmy, která sází na výzkum, vývoj a výrobu strojů pro zpracovatelský průmysl – především v oblasti obráběcí, textilní, polygrafické, potravinářské, balicí a zdravotnické techniky. VÚTS se dále zabývá automatizací, vývojem a konstrukcí speciálních jednoúčelových strojů, manipulátorů, dopravníků a testovacích zařízení pro dodavatele pro ČR tak klíčového autoprůmyslu.

Soukromá firma, jež navazuje na know-how výzkumného ústavu vzniklého již v roce 1951, získala na svou práci též velkou podporu ze strukturálních fondů Evropské unie. Za 740 milionů korun tak v Liberci, nedaleko od německých hranic, zbudovala Centrum rozvoje strojírenského výzkumu (CRSV). To cílí na nejen na konstrukci textilní techniky, ale i na vývoj strojů pro zpracovatelský průmysl, specializovaná měření či mechatroniku. Zabývá se navíc snížením energetické spotřeby strojů, redukcí hluku, vibrací i novými materiály.

S novým hi-tech vybavením

Z původního textilního „výzkumáku“ vznikla po Listopadu 1989 akciová společnost. „Na mne padlo, abych tomu šéfoval. Předtím jsem byl docela úspěšný výzkumník, bavil mne výzkum, ale řízení firmy jsem se musel učit,“ vzpomněl Václavík na začátky, kdy získával kontrakty na Tchaj-wanu i v USA. Dnes jde o rodinnou firmu se stamilionovým obratem.

Výzkumníci připravují průmyslová řešení od nákresů po prototypy; VÚTS historicky drží 700 patentů, ročně podává asi pět až deset nových. Pro export vyrábí textilní stroje Vera (pro tkaní hladkých vazeb) či Camel (pro tkaní perlinkové vazby), od loňského roku se věnuje i vývoji a konstrukci 3D textilních stavů. V Liberci mají nově i unikátní vysokorychlostní kameru s možností až milionu snímků za sekundu, laserové aplikační centrum (LAS) či bezodrazovou komoru. A na smluvní výzkum jsou připraveni, jak ukazují na veletrzích.

„Nejde jen o to, zda máte hardware a software; obojí si koupíte. Hlavně však potřebujete manware, tedy kvalifikované lidi. A ti bývají drazí. I velkým firmám říkám: vám se nevyplatí tyhle lidi držet, využijete je jen dvakrát třikrát do roka, ale bude to pak ještě mistr, fachman? Od toho jsme tu my, inženýrské a výzkumné firmy, které připraví vše od projektu po prototyp,“ láká ke spolupráci ředitel Václavík, jenž má vazby i na oborové Fraunhoferovy instituty v sousedním Německu. V seznamu referencí se tak skví společnosti Continental, Contipro, Brano Group, Junker, Lasvit, Linet, Philips nebo Preciosa, ale také akademičtí partneři jako ČVUT Praha, jehož strojní fakulta je stále tou hlavní českou líhní oborových specialistů, anebo technické univerzity v Drážďanech, Chemnitz a také RWTH Cáchy.

 

Autor: Martin Rychlík

Článek byl v anglické verzi zveřejněn na webu czech-research.com.